23.11.2015
Redakce
0
Kategorie: Politika

Zeman versus Pravda a láska

Sdílejte článek:

RED/KK 22|11|2015

Miloš Zeman svým vystoupením 17. listopadu probudil mnoho emocí. Ostatně téměř jako vždy, když cokoliv udělá nebo řekne. Presidentovi, který při svém nástupu do funkce tvrdil, že bude sjednotitelem národa a presidentem dolních 10 miliónů, se nic nedaří lépe jak národ rozdělovat a burcovat k až hysterickým projevům vzájemné nenávisti.

[ad#hornisiroka]

Jako doslova červený hadr na býka působí Miloš Zeman obzvláště na ortodoxní jádro “Pravdy a lásky”, které přivádí k afektované nepříčetnosti, možná ještě větší než Václav Klaus v elitní formě. Důvodem bude asi hlavně to, že bývalý president se přeci jen snažil se svými oponenty jednat v rámci možností kultivovaně, zatímco Zeman s očividnou radostí dává najevo, že na jejich “pindy” kálí z vysoka a jeho “majestát” nemůže urazit kdejaký kavárenský okopávač kotníků.

Objevilo se tedy v médiích a na sociálních sítích mnoho a mnoho reakcí, mnoho hodnocení, mnoho urážek, mnoho nadávek, mnoho rezolutních názorů. Došlo to dokonce tak daleko, že “Pravda a láska” uspořádala následnou trucoslavu výročí 17. listopadu, kde sice už nemohla po presidentovi házet vajíčka a mávat červenými kartami, ale vrhnout několik slovních šrapnelů si prostě neodpustila.

zempl

Z internetových diskusí jsme do článku vybrali dva příspěvky, které se dokázaly oprostit od vulgarit a vzájemného sprostého osočování a bez větších emocí se snaží o popis situace. První je spíše ze strany Zemanových oponentů:

Říká se, že Miloš Zeman dřív takový nebýval; že za to může stáří, alkohol a špatní poradci. Býval takový vždy. Je stále stejný, ani lepší, ani horší, proto tohle historické okénko. Když se Miloš Zeman dostal do čela ČSSD – což byla do té doby “pětiprocentní” strana, kterou moc nikdo neznal a nebral vážně – přišel s novým politickým programem: “Akce čisté ruce” měla tzv. dostat do tepláků tuneláře, podvodné podnikatele a ódéesáky, kteří jim napomohli k penězům. Zeman to opepřil dalšími hesly, které se tolika lidem líbila – například, že bude vázat členské průkazky ČSSD do kůže ódéesáků a podobně.

Na tomto se tehdy, v roce 1998, dostala ČSSD k moci a Zeman se stal premiérem. Nikoli díky politickým idejím, díky programu, který by voliče oslovil, ale díky receptu, který Zeman od té doby používá neustále: na základě závisti, nenávisti a strachu, to vše vyjádřeno expresivní a vulgární formou.

Připomeňme si tu dobu: jedním z největších témat byla deziluze z velké privatizace, která (nejspíš nelegálně?) pomohla k obrovským penězům lidem jako Soudek, Junek, Kožený, Charouz, Šrejber atd.,  za vydatného přispění vládnoucí ODS. Zeman, který nálady lidí umí číst jako málokdo – i dnes! – se na myšlence pomsty těmto lidem (tepláky a zabavení majetku) dostal do nejvyšší politiky, ve které je dodnes.
To není konec historky, jen její začátek. Žádná “Akce čisté ruce” se nekonala a nikoho do tepláků neposlala. Zeman to shodil na ministra Baštu, aby se měl na koho vymluvit, ale ve skutečnosti se pečlivě dbalo na to, aby se žádné velké ryby nestíhaly.

To ale pořád není konec historky. Zeman pak následně uzavřel tzv. opoziční smlouvu s ODS, s tou, jejíž členy chtěl stahovat z kůže, a které označoval za hlavní pachatele, a společně se postarali o to, aby ani náhodou nedošlo ne k odsouzení, ale ani k žádnému obvinění oněch tzv. tunelářů. (Metody: ovládnutí vrchního státního zastupitelství svými lidmi, povinnost hlásit výš sledované případy, exemplární “popravení” pár aktivních policistů, kterým nedošlo, že nastávají nové časy, například za špatně vykázanou stravenku. Ti další si už pak dali bacha.)

Truchlivý závěr historky nás přenáší do let 2010-2013, za vlády premiéra Nečase. Ten – ač ódéesák – odblokoval politické krytí na vrchním státním zastupitelství a dal policii nikoli čisté, ale “volné ruce”. Výsledkem je už docela působivý seznam odhalených i odsouzených korupčních případů. (Komu se to zdá málo, tam připomínám, že odstíhání korupce a klientelismu je “na hraně nemožnosti”, nic se nedokazuje hůře než právě toto). Nečas padl – svou vinou, OK – a Zeman toho okamžitě využil k likvidaci celé této, až poměrně slušné a proreformní, vlády.

Miloš Zeman je stále stejný. Vždy využívá jen závisti, nenávisti a strachu, nic jiného v repertoáru nemá. Když vymyslel termín “pražská kavárna”, je to jen závist a nenávist: vždyť “pražská” znamená Pražáci, to jest ti bohatí, kteřím se nám chudým z Frydku posmivají, a “kavárna” – no kdo z nas co robime rukama ma čas a penize chodit do kavaren?

Když opakovaně zdůrazňuje, že uprchlíci jsou “mladí dobře živení muži s iPhony”, ví přesně ke komu mluví: jeho voliči nejsou ani mladí, ani dobře živení a telefonují z deset let staré Nokie omotané izolepou. Tady nejde o uprchlíky ani o islám, ale o závist a nenávist; když se to trochu opepří strachem, je efekt samozřejmě ještě silnější.

Byl bych rád, kdybych se tu už mohl zabývat zajímavějšími a pozitivnějšími tématy, ale není to lehké. A jistě by pomohlo, kdybychom ukázali, nejlépe na ulicích a náměstích v příštích týdnech, že Zeman, když říká, že je hlas lidu, nemluví ani omylem mým a tvým jménem. V co největším počtu a co nejdůrazněji. A věřte, že to bude stačit.

[ad#hornisiroka]

Druhý je pak zajímavý hlavně tím, že se snaží, popsat jakýsi rodinný spletenec, který vytvořili “nepřátelé” Miloše Zemana v naší společnosti a v mainstreamových médiích:  

Jednou z nejviditelnějších, která vede hysterickou mediální štvanici proti Zemanovi je Monika Mac Donagh Pajerová . Bývalá studentská vůdkyně z roku 1989, nyní pedagožka pražského centra New York University, je nevlastní sestrou Jiřího Dientsbiera ml. Měla milenecký vztah s Lubomírem Zaorálkem (dnes ministr zahraničních věcí) a po rozvodu s ním žila. Proto Zaorálek brojí proti Zemanovi? Její dcera Emma Smetana je moderátorka TV Nova (narodila se v Paříži, kde M. Pajerová žila se svým prvním manželem Smetanou). Emma Smetana žije s muzikantem a hercem izraelského původu Jordanem Hajem.

Sestrou Moniky Mac Donagh Pajerové, je “Biomasa” Kateřina Jacques (jméno má po francouzském exmanželovi Christianu Jacques). K. Jacques je partnerkou Martina Bursíka, předsedy strany Zelených a místopředsedy ODS Topolánkovy vlády. Porodila mu dceru Noemi. Bursík dříve žil s Monikou – nevlastní sestrou Jiřího Dienstbiera ml. Jiří Dienstbierst st. byl 4x ženatý,  jeho třetí manželkou byla Květa Dienstbierová, bývalá manželka Ivana Havla. Ivan Havel je bratrem ex-prezidenta Václava Havla. Jiří Dienstbier ml. (protizemanovská klika v ČSSD) se narodil ve Washingtonu a je americký státní občan. 

[ad#velkadolni]

Co k tomu všemu dodat? Miloš Zeman promluvil 17.11.2015 na Albertově solidně. Neopomněl sice znovu pár zbytečných jedovatých špiček na svoje oponenty, ale gró projevu bylo na naše politické poměry velmi dobré. Hlavní předností bylo, že nechodil kolem horké kaše a bolavé vředy společnosti pojmenoval jasně a srozumitelně jako když se o nich baví lidé venku nebo v hospodě. Nebalil páchnoucí lejno do zlatého celofánu ani neopisoval špatné věci politickým ptydepe vzor Bohuslav Sobotka. Samozřejmě v tom můžeme cíti z jeho strany chladný budoucí volební kalkul, ale i tak díky alespoň za to.

Vůbec také není podstatné, zdali tam s ním byl na pódiu pravdoláskou zuřivě titulovaný “první xenofob, rasista a nácek” Martin Konvička, což je presidentovi předhazováno jako smrtelný hřích (zajímavé, že bolševik Veleba nevadil), neboť na klišé “Islám není teror, islám není nebezpečný, islám není nenávistná ideologie, ale náboženství míru!” se pravdoláskoví pěšáci brzy odvaří sami a Zeman to ví.

Daleko však děsivější byla forma, kterou president zvolil. Pojmout oslavy “sametové revoluce” ve stylu “Ať žije Zeman!”, rozdat mávátka a transparenty s tímto heslem, filtrovat příchozí demonstranty (byť pod záminkou bezpečnosti hlavy státu) a vytvořit tak ze vzpomínkového aktu narcistickou “one man” frašku je farizejské, hloupé a rozhodně nehodné velkého státníka, ke kterému jak vidno Zeman zdaleka nedospěl a ani to, narozdíl od jiných věcí, nepředstírá a kamufluje to maskou lidového Mildy.

[ad#velkadolni]

Pravda a láska však asi neposlouchala dobře Zemanova slova a celé jeho vystoupení onálepkovala mediálním klišé, že president fašizuje společnost a podporuje rasismus a xenofobii. Nic není směšnějšího než toto hodnocení. A není také nic směšnějšího než pořádat poté „morálně vyspělejší akt“ vzpomínek na porážku bolševiků v listopadu 1989 s komunistickými a svazáckými kádry v hlavních rolích.

Není nic směšnějšího než pod maskou kritiky Miloše Zemana schovávat svoji „hatefree“ nenávist k jinému, politicky nekorektnímu, masovými médii a EU či Obamou tlačenému názoru a strach o příjmy z erárních penězovodů. Není nic směšnějšího než pokrytecký dobroser, zaštiťující se morální a intelektuální převahou, nevidící si na špičku nosu, kterému mezi slámou z bot ještě čouhají žádosti o dotace, granty či teplé místo se státní správě.

Bohužel stejně tak jako nelze věřit těmto licoměrným mravokárcům a hlasatelům té jediné, zaručeně správné pravdy a nekonečné lásky, nelze věřit ani Miloši Zemanovi. Uvěřit mu totiž jeho politcké fabulace o tom jak s báťuškou Putinem nakopou zkrumpované západní elity a islám do zadele a přinesou zářné zítřky, je asi tak stejné jako uvěřit agentu Neburešovi, že nepřišel do politiky dále bohatnout.

Primárním smyslem totiž je udržovat oněch Zemanových spodních deset miliónů ve stavu permanentního strachu, frustrace a vzájemné nenávisti, předhazovat jim ohlodané kosti pseudoproblémů na vybíjení vášní a podporovat nesourodost společnosti, dle hesla rozděl a panuj, což při dobrém “vedení” a konstelaci pohodlně zajišťuje moc, peníze a postavení nad zákony pro plebs.   

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky