13.11.2025
Kategorie: Společnost

Voliči ponížili novináře tím, že je neposlechli. A oni se mstí

Sdílejte článek:

PL/IVAN HOFFMAN

Poražení novináři nesou prohru v parlamentních volbách hůř, než poražení politici, soudí komentátor Ivan Hoffman. „Zatímco poražené politiky volič pouze nezvolil, když upřednostnil politiky s lepším programem, poražené novináře volič ponížil, když jejich volební nápovědu ignoroval,“ sdělil Hoffman ParlamentnímListům.cz.


Povolební atmosféra ve společnosti není o moc klidnější, než byla ta předvolební. Anebo, jinak řečeno, je zde stále stejné politické dusno. Důvodem je nechuť poražených smířit se s porážkou. Frustrace poražených novinářů je přitom ještě patrnější, než zklamání politiků. Zatímco poražené politiky volič pouze nezvolil, když upřednostnil politiky s lepším programem, poražené novináře volič ponížil, když jejich volební nápovědu ignoroval.

Čeho jsme po volbách svědky, je politický boj. V poklidných dobách, kdy se v politice u moci střídají strany, které se ničím podstatným neodlišují, může střídání u moci probíhat noblesně. My se ovšem v poklidné době nenacházíme. Poražené strany střídají strany, od kterých většina občanů poptává radikální změnu stylu a zásadní změnu kurzu.

Více než jindy dnes platí, že předvolební kampaň začíná den po volbách. Poražení novináři a jejich politici určitě nedají svou kůži lacino a nevynechají žádnou příležitost vítězům namydlit schody. Budou škodit, kde se dá a proti nové vládě a jejím voličům, čili proti republice, se spojí i s ďáblem. Vítězná většina občanů ovšem od svých politiků rovněž očekává politický boj. Na nějaké gentlemanství není čas a ani k němu není důvod. Poražené je třeba na každém kroku důsledně porážet, brát je jako překážku, kterou je třeba odklidit z cesty.

Představa, že by v zájmu občanů mohla příští vláda s opozicí táhnout za jeden provaz, platí, pokud máme na mysli, že každý táhne jiným směrem. Při tomto přetahování nelze dát konkurenci ani centimetr zdarma. Byla by to zrada voličů. Vláda a opozice si nebudou mít co říct a jakýkoli jejich kompromis by jak voliči vítězů, tak voliči poražených nelibě nesli. Jediné, co dává smysl je ostrý politický střet, při kterém se neberou rukojmí ani remíza. Má-li se něco vyřešit, stane se tak pouze, když vítěz bere vše.

V praxi z řečeného plyne, že vládní koalici čeká tvrdá konfrontace s poraženými politickými stranami, s prezidentem a Senátem, s korporátními a především „veřejnoprávními“ médii, s politickými „neziskovkami“, fanatickými herci a obecně s mocnou probruselskou pátou kolonou. Boj to bude těžký, a pokud v něm chce vládní koalice uspět, nesmí ztratit své voliče. Ti doufají, že Babišův tým s poraženými progresivními pseudodemokraty ve vší slušnosti zamete, aby tady nemohli sabotovat nápravu poměrů směrem k nějaké rozumné anebo alespoň rozumnější správě věcí veřejných.

Pak tu jsou ti poražení novináři, experti na špinavosti všeho druhu. Nabízí se vůbec se s nimi nebavit, protože z nich není užitek a ani jim není pomoci. Pokud ale budou mít politické ambice, hozenou rukavici je třeba zvednout. Bránit demokracii před mediální svévolí je legitimní i žádoucí.

Nejtěžší politický střet se dá čekat s Bruselem. Bude to zápas s arogantní byrokracií, s nerealistickými ideologiemi, a také zápas s evropským militarismem. Do této války je třeba najít v Evropě spojence a obrnit se trpělivostí. Bude to hybridní válka s umírající kobylou, co kolem sebe kope v posledním tažení. Bude to válka, která nebude mít vítěze, protože bod, kdy ještě šlo Evropu zachránit, jsme dávno minuli. Ale i válka za minimalizaci škod má smysl.

 

PL

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)