David byl zbabělej sráč

Nevěřím, že to zmrdovi a sráčovi Davidovi posmrtně dáme. Dáme mu in memoriam, co chtěl?

Dorazilo pár dotazů, zda na D-F bude něco k poslednímu incidentu se šíleným střelcem, protože se těmto událostem často věnujeme. Původně jsem si říkal, že to za to nestojí, důvod se čtenáři dozví vzápětí. Nicméně pak přece jen zvítězila grafománie. Mohl za to hedlajn našeho prezidentčíka: „Česko se zotavuje ze šoku“. Úplně mě zaskočil. Nevím, co je Česko a proč má být toto Česko v šoku. Jsem také Česko, i když nejsem v šoku? A proč nejsem v šoku, když prezidentčík říká, že Česko je?

Stávají se nehody. Dopravní nehody, stavební nehody, průmyslové nehody, mnohdy velmi často s rozsáhlými následky. Příčinou je, že se někde něco porouchalo. Reaktor nefungoval, jak si všichni mysleli, most spadl, letadla se zřítila na lidi a mnoho různých dalších událostí. Pak jsou nehody psychické. Křehké a dosud jen z malé části pochopené vazby neuronů v lidském mozku se nějak divně zamíchají a vznikne nějaký zničující proces, na jehož konci zbabělý sráč pocítí potřebu střílet po lidech, protože se jeho mozek nějak dopracoval k závěru, že to bude správně. Primárně to nesouvisí s (palnými) zbraněmi, třeba taková Hepnarová použila velmi úspěšně jako zbraň náklaďák. Jiní magoři rádi dělají ohýnek nebo třeba pouštějí plyn. Děje se to a bude se to dít, protože s vynaložením rozumného úsilí nelze nic proti tomu nic udělat, mozek je konec konců kybernetický systém jako všechny ostatní. Veškerá opatření, která jsou v souvislosti zmiňována, by měla buď za následek popření hodnot, na kterých stojí naše společnost (ale buďme si jisti, že nám Rakušan vyhoví, pokud po nich budeme dostatečně silně volat) nebo by svými vedlejšími efekty byla kontraproduktivní. Podobně jako technické nehody i ty psychické jsou nevyhnutelné a přijde se na ně až v době kdy se projeví nebo jen krátkou dobu předtím. Nerozumím, proč to vyžaduje tolik pozornosti a emocí, riziko je součástí našeho života od narození. To, že je nebereme v úvahu a že většina z nás dožije, aniž by někdy viděla spadnout most, vybuchnout chemičku nebo řádit nějakého magora v amoku neznamená, že se tyto věci nestávají, znamená to jen, že máme štěstí. Lepší strategie než kolem sebe budovat nějaký ideální svět je brát je, jak jsou a hledat cesty, jak dopady zla umenšit.

21. července roku 356 před Kristem shořel Artemidin chrám v Efesu, jeden z divů starověkého světa. Šlo o čin šílence Hérostrata, který taky měl poruchu a věřil, že se tím jeho jméno zapíše do dějin. Hérostratos byl odsouzen k trestu smrti a o jeho činu se nesmělo mluvit (damnatio). Jenže to moc nefungovalo, jinak bychom nevěděli, že nějaký Hérostratos existoval. Nicméně víme o něm a jeho příběh zaměstnává intoše celá století. Možná, že kdyby na něj tehdy neuvalili informační embargo a napsali rovnou, že to byl pitomec, který se nechal popravit kvůli své ješitnosti a pro trochu pomíjivé pozornosti, tak bychom se o tom nedozvěděli.

Vznikla taková destruktivní vánoční móda pro dlouhé zimní večery, dokonale a všemi smysly se zanořit do tragédie, kdy zbabělý zmrd David postřílel různě po škole patnáct lidí, a rochňat se v tom. Součástí vznikajícího kultu zoufalství jsou různé projevy soucitu s lidmi, které ani neznáme, viny, posílání peněz někam kdoví kam kdoví komu, zapojování se do kulturních válek o to, co všechno by se mělo zakázat a podobně. Z psychického otřesu se vyznávají i jedinci, kteří chodili na tutéž školu před deseti lety. Lucie Vondráčková marně hledala slova a já teď nevím, zda bych také neměl veřejně dojmout, protože jsem okolo jel asi před dvěma týdny tramvají a přežil jsem.

A když tohle všechno sleduji, říkám si, jak by se asi cítil zbabělý zmrd David, kdyby se toho dožil. On se tedy asi už asi necítí nijak, protože si užívá vánoce bez hlavy v pytli v mrazáku, aby ho příští týden někde potichu zahrabali a tím fyzicky zmizel, ale na zárodky různých dalších Davidů s porouchanou řídící jednotkou a tyhle lítostivé orgie musely nutně udělat obrovský dojem. Stejně tak má výrazný bonusový potenciál démonizace útočníka, kdy se různé detaily z jeho života prezentují v podobě, která postupně skládá obraz monstra žijícího dvojím životem, kdy na jedné straně vzorně studuje a na druhé hromadí zbraně pro šílený čin. Já chápu, že věta „David byl zbabělej sráč a jako takový taky umřel“ nemá dostatečný clickbaitový potenciál, ale zato je to pravda. Střílel po bezbranných obětech, z nichž ani jedna bohužel neměla zbraň a všichni k tomu přišli jako slepí k houslím, v prostředí, kde si byl jistý, že nenarazí na ozbrojený odpor, navíc ještě si vybíral ženský a dvojitou vraždu v Klánovicích, která mu je připisována, už nekomentuji vůbec. Když se poté na scéně objevil rovnocenný nepřítel v podobě policie, tak se zastřelil, aby následně nemusel čelit tomu, co by následovalo. Těžko mě napadá horší a exemplárnější případ bezcenného sráče. To není žádné monstrum, ale zoufalý hovnař, a z vůle médií nyní také velký vzor pro další podobné zakomplexované zoufalce.

Kdy začal další školní útok? Předevčírem. Sráč David zatím dostává vše, o co usiloval. Ukončí to někdo? Dost pochybuji. Systém nastavený na tvorbu senzací má pozitivní zpětnou vazbu, jedna mediální senzace produkuje okamžitě jinou.