Věří lidé každé hovadině na internetu? Jsou hloupí?

Nedávno někdo na Twitteru sdílel, že demonstranti v USA počmárali sochu Jimmyho Hendrixe, což jsem následně sdílel já na svůj profil a ooops, ukázalo se, že je to “fake news” a někdo provedl tzv. “fact check” a zjistil, že je to tak 7 let stará zpráva. Pochopitelně toho využil k tomu, aby mně a dalším lidem, co to sdíleli vysvětlil, že jsme idioti, kteří věří každé píčovině na internetu, sdílí různé věci bez ověření a celkově to vypovídá o tom, že je naše současná společnost úplně v prdeli.

Hmmm… dovolím si nesouhlasit. Já si naopak myslím, že je OK (NĚKDY) věřit věcem na internetu a neověřovat si je.

Toto jsem také napsal na Twitter a strhl se absolutní shitstorm, přičemž hromada lidí se snažila vyvrátit strawman argument, že tvrdím něco jako “Musíš být naivní idiot a doslova věřit všemu, co na internetu přečteš.”, přičemž já tvrdil spíše něco jako: “Je OK, když se rozhodneš, že budeš určitým věcem a zdrojům prostě věřit, pokud myslíš, že je to dobrý nápad.”

(Někteří taky neustále argumentovali konspiračními teoriemi… “Právě proto, že si lidi nic neověřují a pak věří v hovadiny jako chemtrails, a že 5G šíří koronavirus apod.”, což je dost blbej argument, protože těmto konspiracím věří jen určitá sorta lidí, které tomu bude věřit navzdory čemukoliv. I kdybyste jim přinesli na stříbrném podnose zdroje, co tyhle věci vyvrací).

Odmítám totiž přístup některých lidí, že se nedůvěřuje úplně všemu a vše se ověřuje, a když to člověk neudělá, tak je “důvěřivá naivní ovce” a “typický volič Bureše!”

Pár příkladů, jak s informacemi pracuji:

Jedna známá nedávno psala na Facebook, že prý levičáci nesnáší policii natolik, že prý chtějí nechat utratit všechny policejní psy. Pochopitelně už od pohledu to zní jako hysterická ptákovina a navzdory tomu, že nejsem fanoušek levice (naopak), tak pochybuju, že doopravdy chtějí zabíjet psy.

Oproti tomu, když kamarád, kterému důvěřuji, sdílí příspěvek, kde někdo tvrdí, že v televizi kritizoval finanční správu kvůli velké míře byrokracie, a pár dní na to mu finanční správa přišla udělat neohlášenou kontrolu do jeho kavárny, tak tomu věřit budu. Zní to totiž hodně pravděpodobně, možně, reálně a i kdyby to byl fake, tak mně nestojí za to obvolávat nějaký lidi a dělat nějakou investigativní eskapádu. Prostě tomu člověku budu důvěřovat, že nekecá. Nemyslím si, že by získal něco hodnotnýho, kdyby si to prostě vymyslel.

A ne, není to slepá důvěřivost, naivita, debilita a lenost. Je naopak zdravé do jisté míry některým věcem důvěřovat. A chodit na sociální sítě s předpokladem, že všechno, co se tam píše je ve výchozím stavu lež, dokud to nějak nepotvrdím, je naopak šílená paranoia. A pokud za den přečtu sto příspěvků, nebudu investovat čas a úsilí do ověřování úplně všeho, co přečtu, co olajkuju, co mě zaujme a co sdílím. Koneckonců je to sociální síť, ne investigativní žurnalistika nebo vědecká peer-review zpráva.

Nejvtipnější je, že ani tihle “všechno si musíš ověřit!” lidi si doopravdy neověřují úplně všechno. To by nedělali nic jiného celé dny. Oni pochopitelně taky jen některým zdrojům věří, a pak jiným ne. A těm co ne, předem označují za fake news a manipulaci. Ostatně při diskuzi s nimi jsem viděl, že se neobtěžovali ani pořádně zjistit, co já vlastně tvrdím a raději vyvraceli vlastního strawmana, což ukazuje, že to s tím úsilím do zkoumání toho, jak se věci mají, zase tak horké nebude.

Prostě a jednoduše – jistá míra důvěry je OK, i za cenu toho, že se někdy spletete. A je vaše věc, do čeho ji vložíte a do čeho ne.