17.4.2026
Redakce
0
Kategorie: Historie1 přečtení

Symboly nejsou nevinné: Sudetoněmecký sněm v Brně a nové hranice přijatelného?

Sdílejte článek:

VERONIKA SUŠOVÁ SALMINEN

V době rostoucí mezinárodní nejistoty se ukazuje, že i zdánlivě symbolické debaty o minulosti mohou ovlivňovat současnou politiku i hranice přijatelného, píše historička Veronika Sušová-Salminen.

Chystané setkání sudetských Němců v Brně by v současnosti vlastně ani nevadilo. Vliv spolku je víc než 80 let od skončení války a aplikace Benešových dekretů poměrně malý. Na oficiální úrovni se Česko a SRN dohodly na historickém vyrovnání už v 90. letech. Druhá světová válka je dnes pozapomenutá mnohými. Problémem se takové setkání stává v situaci, kdy se v rámci maďarského volebního boje znovu objevil požadavek na zrušení Benešových dekretů. Nyní v Maďarsku volby vyhrál Péter Magyar, „proevropský“ kandidát, který v rámci kampaně jaksi neevropsky vsadil i na tyto duchy minulosti a slíbil tuto otázku otevřít. Ale zdaleka nejde jenom o to.

V dnešním kontextu významných otřesů a rostoucí nejistoty je dobré si připomenout, že dekrety i samotný odsun několika milionů studentských Němců vyplynuly z mezinárodně sjednaného poválečného uspořádání v Evropě, takže, ať se nám to líbí nebo ne, jsou jedním ze základů moderního českého státu a jejich potenciální revize by otevřela Pandořinu skříňku. Je samozřejmě dobré kriticky reflektovat skutečnost, že poválečný československý stát byl po roce 1945 budován také pomocí násilí, a dokonce zcela koloniálními metodami (přesuny obyvatel realizovaly západní koloniální velmoci například v Africe nebo imperiální státy jako Osmanská říše v Asii a v Evropě; také nacisté se k této praxi přihlašovali). Měl tedy nepochybně svoje temné stránky, které bychom měli znát. K tomu nicméně dodejme, že státy vznikají válkami, jak to napsal významný historický sociolog Charles Tilly. Většina států v Evropě nevznikla z respektu k lidským právům a míru či z liberální politiky vůči menšinám, vznikla kombinací vnitřní (často násilné) konsolidace, standardizace, centralizace, asimilace a vnějších konfliktů zahrnujících územní spory a zisky. Česko v tom není výjimečné.

Bez ohledu na to je kritická reflexe poválečného období potřebná a představuje nikdy nekončící proces (ne)poučení se z dějin, kritická reflexe však nemůže být realizována bez historického kontextu a porozumění tehdejším souvislostem a normám. Dnešní hodnoty a ideály nelze na vývoj po válce, ve které panovaly genocidní praxe vůči celým národům, aplikovat v tom smyslu, že bychom se měli snažit odžitý vývoj v terénu napravovat návratem do stavu ex ante, který by odpovídal našim dnešním hodnotám. Fakticky dějiny nelze odčinit a změnit ani prostřednictvím symbolických gest. Hlavním pozitivním důsledkem by měla být kritická reflexe a poučení – a nakonec schopnost jít jejich prostřednictvím dál a lépe. Úplně nejhorší ale je, když se dějiny stávají nástrojem politiků a politického boje. To je také případ Benešových dekretů.

Právní revize dekretů a landsmanšaft

Pokusy právně revidovat Benešovy dekrety a dosáhnout majetkového vypořádání byly dlouhou dobu jedním ze základních požadavků sudetoněmeckého landsmanšaftu: jednalo se o vlajkovou loď jejich politiky, což výrazně zatěžovalo česko-německé vztahy po roce 1990, především ale spolku způsobilo výraznou a dlouhodobou reputační škodu.

Landsmanšaft v roce 2010 od této politiky upustil a snaží se o pouze symbolické změny. Prosazuje intepretaci Benešových dekretů jako historické nespravedlnosti a usiluje o jejich symbolické odmítnutí z české strany. Bohužel z hlediska veřejné komunikace se sdružení nepodařilo do veřejného mínění v Česku tuto změnu přesvědčivě prosadit: hodně lidí stále vnímá tento spolek prismatem původních požadavků, které byly fakticky v rozporu se základy českého poválečného státu. Kromě toho je také pravdou, že sudetoněmecké sdružení není v tomto smířlivém postoji jednotné a existují v něm radikální proudy, které právní revizi dekretů stále prosazují. Na tuto skutečnost není dobré zapomínat, i když současné boje o dekrety probíhají reálně především v rovině historických narativů (tedy jak dekrety a odsun interpretovat).

Proměny mezinárodního řádu

Nelze nicméně nevnímat současný kontext. V současnosti se nacházíme v době chaotického přelomu, kdy dochází k výrazným proměnám mezinárodního pořádku a vztahů. Doposud fungující pořádek vznikl na základě výsledků druhé světové války a studenoválečnického vývoje. Vírou, že dnes žijeme v lepší době než naši předkové ve 20. století, v poslední době otřásla válka mezi Ruskem a Ukrajinou (2022-), izraelská válka v Gaze (2023-) a následující útok USA a Izraele na Írán (2026). Liberálně laděné teze o mezinárodním právu a „na pravidlech stojícím“ mezinárodním řádu či univerzálním respektu k lidským právům se zcela rozplynuly. Velmoci se opět chovají bezohledně.

Není zřejmě náhoda, že nejnovější politické třenice o Benešovy dekrety mezi Maďarskem a Slovenskem se objevily v souvislosti se slovenským zákonem, který na Slovensku explicitně zakazuje zpochybňovat poválečné uspořádání, a to včetně Benešových dekretů. Magyar využil tématu k mobilizaci proti Orbánovi. Ale ani v tomto případě nedošlo k překročení rámce z politiky paměti a identity k reálným právním požadavkům. Zatím.

Jeden sněm landsmanšaftu v Brně možná nic zásadního neznamená, tedy kromě určité především politické symboliky. Ovšem v kontextu dnešního světa a ve vztahu k vývoji v Maďarsku je třeba ho brát vážně jako zdroj nejistoty v neméně nejistém mezinárodním prostředí.

Snahy jednoho sdružení o morální delegitimizaci dekretů a o odpovídající změnu narativu o poválečném odsunu, které teď budou artikulovány na českém území, by ale měly budit pozornost bez zbytečného nacionalistického balastu či na druhé straně kýče dvojích metrů, který je typickým pro některé „liberály“.  Symboly jsou důležité – to, jak společnost pojmenovává realitu, zásadně ovlivňuje to, jak ji potom organizuje. Nové narativy (nejen ale zvláště v rukou politiků, kterým o autentické vyrovnání s dějinami nejde) mění hranice přijatelného. Dříve nemyslitelné se může stát v nějakém časovém horizontu legitimním nebo dokonce normou. Symbolická politika totiž není izolována od politiky jako takové.

 

A!

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)