15.10.2017
Kategorie: Politika, Volby 2017

Skleněný strop ODS

Sdílejte článek:

ANTONÍN BERDYCH

Občanská demokratická strana je před volbami v relativně dobré kondici. Zvládá navenek utlumit vnitřní konflikty a působí jednotně. Přitom vede profesionální a efektivní kampaň, tedy alespoň v porovnání s ostatními „tradičními“ stranami. Navzdory tomu se její preference směrem vzhůru příliš nehýbou. Proč je tomu tak? České souvislosti pokračují v autorsky zaměřeném rozboru politických stran před nadcházejícími volbami. Pro korektnost je potřebné dodat, že autor tohoto textu v minulosti s některými politiky ODS spolupracoval.

[ad#clanek-respo]

Skleněný strop pro preference

ODS pro volby připravila poměrně detailní program, konkrétní návrhy i další dobře odvedené součásti kampaně. Ve volbách v roce 2013 získala pouze 7,7 % hlasů – po čtyřech letech v opozici strana osciluje na číslech jen o málo vyšších.

Skutečný problém, který drží ODS na jednociferných výsledcích, je založen na vnějším obrazu strany a jejích čelných představitelů. Vzpomeňme na dobu, kdy ODS (v roce 2006) vyhrála volby s 35,4 % a téměř dvěma miliony voličů. Tento ohromující výsledek byl založen na strategii předsedy Topolánka zaměřené na co nejširší spektrum voličů. „Tvrdé jádro a měkký obal“, jak říkal, dokázaly vytvořit skutečnou catch-all party; ta sice obsahovala různé proudy, ale navenek působila kompaktně.

Do začátku volební kampaně však současná ODS spíše cílila na tvrdé jádro; jednotliví představitelé se předháněli v bojovnosti a ideologické čistotě, místo aby se snažili oslovit dosavadní nevoliče. Zmiňme zbytečně přepjatý radikalismus v otázce migrace, silný akcent na problematiku osobních zbraní, útoky na EU i ve chvíli, kdy to není opodstatněné; to vše může potěšit část členů, ale zároveň to míří na poměrně malou skupinu ostatních voličů nyní soustředěných okolo Svobodných, Okamury či Realistů. Hlavní masa lidí se od ODS přesunula k ANO a TOP09. Rozhodně neodešli proto, že byla ODS příliš „měkká“ a nevrátí se tedy proto, že si občanští demokraté vzali k modrému obleku hnědou ponožku.

Je škoda, že předseda Fiala Topolánka kritizuje za „buranský styl“, místo aby se jeho přístupem pro oslovování lidí inspiroval. Ve chvíli, kdy se oficiální kampaň mířící všemi směry doopravdy spustila, bylo už poměrně pozdě tento obraz měnit. Rozpory u individuálních obrazů jejích různých viditelných členů pak situaci nepomohly. Zmiňme dva odlišné představitele strany, kteří současnou ODS částečně ilustrují.

Renegát

Prvním z nich je Václav Klaus mladší. Pomineme-li obsah, zvládá lépe než kdokoliv jiný v ODS vlastní prezentaci na sociálních sítích i v médiích. Díky tomu je fakticky jednou z klíčových postav strany, jakkoliv v ní nemá žádnou vyšší funkci. Jeho politické působení začalo na odporu k inkluzi ve školství, brzy se ale rozšířilo na širší spektrum témat. Systémem kvalitně provedených podbízivých glos vysílá poselství, které je v zásadním rozporu s oficiálním programem strany: za vše zmiňme jen zásadní odlišnosti v zahraniční i bezpečnostní politice, čemuž vévodí nedbale skrývané návrhy na odchod z EU. Vše, co říká, přitom zároveň klouže po povrchu – kdyby své názory rozvedl a konkretizoval, ztratily by okamžitě na půvabu. Jak lépe definovat populismus?

Ostatní čelní představitelé ODS Klausovo fungování ve straně přecházejí; jsou si asi vědomi jeho mediálního dosahu a z toho plynoucí potenciální politické síly. Když se však nad touto situací zamyslíme, jde o chybnou strategii. Klaus je bezesporu populární, ale pouze u vyhraněné voličské skupiny prolínající se s fanoušky Tomia Okamury. Je fakt, že Klaus dost hlasů ODS přinese, nikdo ale nespočítá, kolik jich odradí. Je totiž bezesporu pravda, že „umírněných“ je ve společnosti více, než je v ní „proklausovských“ radikálů. Odpověď na otázku, proč ODS osciluje okolo 10 % v preferencích, se může skrývat právě zde.

Tradicionalista

Druhým fenoménem ODS je její dlouholetý poslanec Marek Benda. Už samo vyslovení jeho jména vyvolává kontroverzní reakce u většiny voličů; to však není pro ODS podstatné. Benda se opakovaně vrací do Sněmovny tou nejdemokratičtější cestou – ziskem preferenčních hlasů od vlastních voličů. Pozici poslance tak nedrží díky straně, která ho nominuje na čelné místo na kandidátce, ale díky voličům, kteří ho přímo podpoří.

Jeho postoje i návrhy jistě nejsou pro každého. Fakticky vzato jde ale o jednoho z nejvlivnějších poslanců ODS, který navíc své názory prosazuje bez ohledu na dopad na vlastní popularitu. V médiích nedosahuje zdaleka takových úspěchů, jaké zvládá Klaus ml., svou roli pro stranu rozhodně má. Je jediný celostátní politik ODS otevřeně se hlásící k vazbám na předlistopadový disent. Reprezentuje konzervativní hodnoty, ale zároveň i občanské svobody, které ODS vždy hájila. Zároveň neprosazuje, aby „jeho“ proud stranu ovládl, pouze ji má doplňovat. To je přesně cesta, jakou se catch-all party vytváří. ODS by tedy pomohlo, kdyby se „kroužkovací zázrak“ v Bendově případě povedl i letos.

Jaký bude výsledek?

ODS v nadcházejících volbách doufá ve dvouciferný výsledek, ale na návrat k bývalé slávě to zatím nevypadá. Je třeba hlasitě ocenit předsedu Fialu, že odolal mámení moci a navzdory skrytým přáním mnoha straníků radikálně odmítl jakoukoliv povolební spolupráci s ANO i Babišem. Vyslovením dalších podmínek si navíc strana přivřela dveře do jakékoliv jiné vlády, což není na škodu.

Občanští demokraté stále nemají svou stranu sjednocenou a ani jejich reputace není zcela očištěna. Slovo „korupce“, které v tomto textu dosud nezaznělo, nelze smýt z jejich obrazu tak rychle. Dalších pár let v opozici jim proto jistě prospěje. Česká republika by si zasloužila, aby se ODS vrátila v dobré kondici jako masová strana zahrnující konzervativní i liberálnější proudy, nesoucí pravicový pohled na stát a mající reformní a prozápadní kurz. Na dobré věci se vyplatí si počkat.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Antonín Berdych

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 3,00 out of 5)
Loading...