Vraťte nám lidi, pivo, cigára a srandu, lumpové aneb Argument, proč zakázat internet

ŠTĚPÁN CHÁB

Definice toho českého. Kdysi snadná věc. Pivo, hospoda a jistého druhu švejkovství. Dneska? Dá se to ještě říct, nebo už jsme se stali nemastným i neslaným a velmi sterilním národem bez toho skutečně národního v sobě? Co nás vůbec ještě spojuje? Nejsme jen náhodně rozházené rodinné buňky na náhodně společném územním zřízení, ale nic společného už nás nespojuje? A to často už ani v rodinách?

Byl u mě brácha, poseděl, pohovořil, zase jel. I narazili jsme na téma veskrze české – hospody. Dýmaje z cigarety pravil, že je vlastně rád, že v hospodách zakázali kouřit, protože když kdysi vyrazil na pivo, byla druhý den kocovina o tolik horší, když se u toho přehulil. Na otázku, kdy od doby zákazu byl v hospodě na pivu, se zamyslel a po zaváhání pravil, že byl někdy minulý rok v restaurační zahrádce na jednom pivu. S cigárem u huby, samozřejmě. A pak šel.

Loni za mnou přijel Jiří Kačur. To on tak někdy udělá. Vsedne v Praze na železného oře a už mi buší na vrata. Zaskočili jsme do vedlejší vesnice, trochu střediskové, kde bylo odjakživa, kam si sednout k pivu a prožvanit se až do ranního rozbřesku. Jaké překvapení nás čekalo, když ústřední hospoda zavřela v sobotu v devět večer, protože němečtí turisti i kolemjedoucí cyklisti se přestali dožadovat svého přísunu živin. Na mou překvapenou otázku – kde jsou, sakra, lidi, vždyť je sobota a v sobotu se hýří a probírá se budoucí utopie země – jsem se dočkal odpovědi, že se zákazem kouření to začalo uvadat, s covidem to odumřelo definitivně. Pak jsme prošli celou střediskovou vesnici a nenašli jedinou hospodu, jedinou taneční zábavu, nic. Vprostřed léta, obklopeni letními prázdninami – nikde nic. V devět všichni do postele a nabírat síly na ranní směnu. Nepředstavitelné se stalo skutečností. Česká hospodská kultura zahynula během několika málo let.

Dočkali jsme se na oplátku takového proti lidskosti postaveného sterilního prostředí, v kterém chybí duch Jaroslava Haška, kolotání české hospody Bohumila Hrabala, ale i českého kulturního podzemí, které bylo vždycky zalévané pivem a začouzenou putykou. Teď se české hospody proměnily na záchytné body cyklistů, kteří si dají lehký salátek následovaný smootie (ať je to cokoliv), nezakouří si, pivo si dají málokdy a že by poseděli a zapojili se do hovoru? Do kterého? V hospodách už nikdo nesedí, už se tam nepíší budoucí dějiny.

Přitom Haškovy provokace všechny vznikaly u pivní pěny mezi kolotáním hovorů. Hrabalovo nádherně plynoucí pábení mělo vždycky hořkou chuť piva, kterou doslazoval cigaretový dým a laskavost krutosti těch milých lidí od piva a od lopaty a od humoru a od lásek našich nesmrtelných. I ta listopadová revoluce se upekla v hospodách, devadesátky, svobodné i mafiánské, protekly republikou s pivem v jedné a cigárem v druhé ruce. A s nástupem nového tisíciletí to všechno začalo tak nějak uvadat a rozpadat se, až jsme došli k hospodám, které se změnily na jakési dětské koutky pro hipstery, kde se řeší trendy v kulinářském oboru a pepří se to online recenzemi na talíř žrádla, s kterým si stejně do druhé dne vyřídí účty metabolismus a nezbude nic než… však nic nezbude.

Spějeme tak do zdravějších časů? Nepijeme, nekouříme, sportujeme. No, jak se to vezme. Včera jsem v deníku Washington Post četl článek o panictví u mladých mužů. Trend je prapodivný. Podle jejich studie je 27 % amerických třicátníků nedotčených fyzickou láskou. Panici do třicítky. Ne náhodou stoupající trend prodlužujícího panictví vznikl ve stejném roce, kdy se na internet probublal server Pornhub, kde se mladý muž odreaguje a přestane mít zájem o skutečný vztah. Ne náhodou se v té době feminismus přehoupl do fáze ideologie, která křiví celou společnost. V Japonsku, nakoukl jsem do statistik, je to 33,6 % třicátníků, kteří nepoznali fyzickou lásku, údaj z roku 2021. To je děsivé.

Ale jinak jsme zdraví. No, podle dat Ústavu zdravotních informací a statistiky za posledních dvacet let stoupla v ČR spotřeba antidepresiv o závratných bezmála 300 %. Klinickou depresí vyžadující trvalou psychiatrickou péči a léčbu pak dle psychiatrů trpí v České republice více než 700 000 lidí, vyplývá z dat Svazu zdravotních pojišťoven z roku 2023. To nevypadá jako zásek do evolučního stromu na tom správném místě. Ano, možná se to předtím tak neřešilo a s rázně českým – zatni zuby a táhni – se jakékoliv projevy deprese posílaly na lampárnu, kde se vyhnitím dle české tradice vyřeší všechno. Ale možná také ne. Doba je úzkostná, bojavá, lidé v ní vystrašení, ale zároveň vystresovaní.

Včera mi kolem domu projela na kolech skupina Němců. V takovém tom předpisovém úboru pro cyklisty, který připomíná reklamu na kondomy. Taková upravená skupina perfektních cyklistů, s perfektními úsměvy, perfektní výbavou, perfektním cílem žít v perfektně zdravém těle do stovky… no prostě čistě nečeský přístup, kde ještě donedávna znělo příjemné – tělo má jít do hrobu zhuntované. Vyvedlo mě z omylu to, že jedna z perfektních postav reklamy na prázdnotu mi řekla – dobrý den. Nebyli to Němci, ale Češi. Ta dekadence nesmrtelnosti přišla už i k nám. A přišla, je jich čím dál víc. Zamořují naší zemi a jsou… jiní. Zdraví, optimističtí, zářiví a nejspíš až po uši nadopovaní antedepresivy.

Co je na tom špatně? Hodně. Použiju citát. No co, někdy to na mě přijde. „Trávíte víc času trénováním běhu a hodu než tím, jak být slušným člověkem. Jaký asi bude epitaf na vašem náhrobku? Byl svalnatý?“ napsal francouzský spisovatel Éric-Emmanuel Schmitt. K tomu pak tématicky v jiné knize: „Co je to za mánii cpát do mě prášky, sotva se ve mně objeví kousek citu?“ Otázky, samé otázky.

Doba je úzkostná, bojácná, stresová, ale zároveň nesmírně a až nezdravě a kupodivu stádně individualistická. On ten kolektiv, národ, ta reakční buňka v hospodě u piva a cigára, ono to všechno dává smysl. Obzvláště při poznání toho, jak to postrádá smysl, když se to všechno poztrácí v době korektnosti, kde se přece nepije až do rána, nekouří, nehádá se u stolu v hospodě, a v křoví někde za hospodou neprobíhá první milování dvou zamilovaných náctiletých.

Mám pocit, že ti, kteří by Haškovi nebo Hrabalovi při jejich furiantských nápadech seděli v hospodě na pravici, se teď uchylují k pavědám jistého duchovního experimentátorství, k útěkům do duchovna. Hledají odpovědi na svou osamělost v ještě větší osamělosti v hledání dokonalosti své vlastní radikálně individualistické duše. Nenajdou je tam. Nejsou tam.

Blbě položená otázka na počátku – kam se ztratilo to české, to pivo, cigára a sranda. Nejen to české. Ale kam se ztratilo to lidské na celé planetě. Holt jsme společenský živočišný druh, to nám nějaké mrtvé lajky na sociálních sítích nenahradí. Spíš prohloubí tu osamělost. Nejsme spolu. No tak se nedivme, že jsme tak proti sobě. To je normální reakce na nenormální stav společnosti.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2024:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Roman Dubravský 1000,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Tmáš Šimčík 200,- č, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Zita 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martina Skypalová 200,- Kč, Jan Bartyzal 100,- Kč, ing. Jiří Kuta 2000,- Kč, Anonym 200,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, Pavel Havelka 500,- Kč, Petr Čermák 200,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 2000,- Kč, Dr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ladislav Sieger 200,- Kč, Karel Vávra 2000,- Kč, Michaela Veselková 500,- Kč, Anonym 200,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Edita Kadlečková 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Jan Šedivka 1000,- Kč

Celkem za měsíc: ... 21 350,00 Kč

Vybráno 47.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Malá úvaha nad Fialovým rozpočtem a dalšími skvělými úspěchy Fialy a jeho obludária - 6.9.2024
• Jak na zlobivé fakany - 6.9.2024
• Kdo znásilňuje v Německu? - 6.9.2024

(36 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...