2.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Politická korektnost – vynález oligarchů

Sdílejte článek:

REFORMY.CZ

Politická korektnost je vynález oligarchů ke kontrole mezilidského dorozumívání. Stejně jako newspeak v Orwellově románu 1984, je jejím konečným cílem omezit rozsah svobodného myšlení.

Politická korektnost je kontrolou dorozumívání. A kontrola dorozumívání je kontrolou myšlení. Tečka. Vzestup moderní politické korektnosti (PC) je úžasným příkladem prohnaných způsobů, jakými pracují sociální inženýři jako manipulátoři Nového světového řádu.

Politická korektnost je měkká cenzura. Je to netolerance falešně podstrkovaná jako údajná tolerance. Jak to řekl George Carlin, je to fašismus předstírající, že představuje dobré způsoby.

Ta se vybičovala do hysterického amoku nejen na univerzitách, ale teď už téměř všude ve společnosti. Právě tak, jako to s nesmírnou přesností předestřel Orwell v 1984, je politická korektnost Newspeak, který hrozí, že zaškrtí naši schopnost svobodně se vyjadřovat a myslet tím, že omezí počet dostupných slov v našem slovníku.

Politická korektnost se zakládá na neexistujícím „právu“ nebýt uražen.

Pravda je ale ještě divnější než fikce. Když sledujete ta pokřivená blábolení politických korekčňáků, trvajících na tom, že lidé by se ve své řeči měli zříci čehokoliv „urážlivého“, tak se dostáváte na scénu absurdního divadla.

Politická korektnost diktuje, co můžete a co nemůžete říkat na základě toho, jak „urážlivé“ to slovo je. Ale i při jen letmém pohledu vidíme, že s tím je řada problémů.

Zaprvé, kdo jsou ti političtí komisaři, hodnostáři nebo úředníci, kteří si uzurpují tu ohromnou moc rozhodovat, co se řadí mezi „urážlivé“?

Zadruhé, odkdy se „pocit uraženosti“ nebo „něčí pocit uraženosti“ stal tak důležitou záležitostí, že oprávněně ospravedlňuje omezení číkoliv svobody?

Naposledy jsem si všímal, že svoboda projevu je přirozeným a legitimním lidským právem (zakotveným v právních dokumentech mnoha zemí), zatímco „právo na pocit uraženosti“ je imaginární a neexistuje.

Zatřetí – a to je asi nejdůležitější – zrovna tak, jako je krása věcí toho či onoho pozorovatele, tak je i „pocit uraženosti“ v hájemství vnímání toho či onoho pozorovatele.

Slova jsou slova; každý člověk má na starosti své vlastní emoce; rozhodněte se ignorovat něčí slova, odpovědět na ně či reagovat na ta slova, jak chcete, ale neobviňujte někoho dalšího ze svého emotivního stavu.

Vy kontrolujete svůj vlastní stav vědomí. Obviňovat někoho jiného, protože vy se cítíte rozhněvaní, uražení nebo rozčilení, to ukazuje na zříkání se odpovědnosti a naprostou emotivní a duchovní nevyzrálost.

Jelikož jen, když se z lidí stávají takové uplakané dětičky, tak nejsme schopni snášet poslouchání nebo vyhlašování nějakých slov, jmen, označení nebo frází? Dospějte, prosím!

Politická korektnost – další výsledek spřažení oligarchických rodů

Jak vždy, i za tímto je delší příběh. Politická korektnost má kořeny v marxismu a komunismu. Wikipedia si všímá, že: „Počátkem 20. století až do jeho poloviny bývala fráze ‚politická korektnost‘ spojována v debatách mezi členy komunistických stran a socialisty s dogmatickým uplatňováním stalinistické doktríny.“

Lze ji však zpětně vystopovat až k počátkům ve Frankfurtské škole (Institutu pro sociální výzkum) v Německu, který byl založen v roce 1923.

Frankfurtská škola byla mozkovým trustem (think tankem) pro sociální inženýrství s cílem šířit po světě kolektivismus (nebo jeho výhonky jako socialismus, marxismus a komunismus). A v tomto článku od Schillerova institutu se uvádí:

„Tehdejším úkolem Frankfurtské školy bylo v první řadě podvracení žido-křesťanského odkazu pomocí ‚rušení kultury‘ (Aufhebung der Kultur in Lukacs‘ German); a zadruhé stanovovat nové kulturní formy, které budou zvyšovat pocit odcizení u širokých mas obyvatelstva, a tudíž vytvářet ‚novou barbarizaci‘.“

Stojí za to poukázat, kdo Frankfurtskou školu financuje:

„Ač Institut pro sociální výzkum začal s podporou Kominterny (Komunistické internacionály), tak v průběhu následujících tří desetiletí ke zdrojům jeho financování začaly patřit různé německé a americké univerzity, Rockefellerova nadace, Systém vysílání Columbia, Americká židovská komise, několik amerických zpravodajských služeb, Úřad vysokého komisaře USA pro Německo, Mezinárodní organizace práce a Hackerský institut Poshovy psychiatrické kliniky v Beverly Hills.“

Máme tu tedy odkazy na to, že Frankfurtskou školu financovali i Rockefellerové a je dobře známo, že Rothschildové financovali vzestup Marxismu:

„Nathan Rothchild dal Marxovi dva šeky na několik tisíc liber, aby tak financoval věc socialismu. Ty šeky byly pak vystavovány v Britském muzeu poté, co lord Lionel Walter Rothschild odkázal svěřenectví svého muzea a knihovny právě jim.“

Obě tyto klíčové rodiny Nového světového řádu jsou tudíž provázány s marxismem, s Frakfurtskou školou a s politickou korektností.

Je zajímavé, že mnoho výzkumníků v protikladu s přímější politickou verzí poukazuje, že politická korektnost je součástí širšího hnutí kulturního marxismu, který představuje podvracení kultury země kolektivistickou ideologií.

Bývalý sovětský agent KGB Jurij Bezmenov řekl, že „ideologická subverze“ změní vnímání reality každého Američana.

Rozvedl, jak probíhá proces vymývání mozků za účelem změny individualistické kultury Západu, který se skládá z:

  • Demoralizace (trvá 15-50 let) – v podstatě je už hotový;
  • Destabilizace (trvá 1-5 let);
  • Krize (stačí 6 týdnů);
  • Násilná změna a normalizace (může trvat roky, měla by být napořád).

To vše se dělo s cílem předělat Západ na kolektivistický. Otázkou je, jak dobře to fungovalo?

Některé případy naprosté absurdity politické korektnosti:

Ať se do politické korektnosti vkládaly jakkoliv dobré úmysly ve snaze zastavit homofobii, rasismus, sexismus a diskriminaci jakéhokoliv druhu, tak je to už hodně dávno, co to překročilo práh absurdity. Uvažme jen následující příklady toho, co se vymahači politické korektnosti snaží vnutit, aby v rámci „od zaujatosti oproštěného vyjadřování říkali“:

  • Senioři, starší, staří = „lidé pokročilého věku“
  • Nadváha, obézní = „rozměrní lidé“
  • Bohatí = „lidé s materiální hojností“
  • Američan = občan USA

To poslední je zvláště zajímavé vzhledem k faktu, že vláda USA je korporace, které si uplatňuje nárok na celé Spojené státy americké, zatímco Američan znamená narozenou fyzickou osobu této republiky.

Politika politické korektnosti chce také odstranit následující slova:

Muž, žena, otec, matka, též, tvrdě pracující, třetí svět, bláznivý, šílený, retardovaný, gay, tyranie, cigánit, ilegální cizinec, teplouš, ghetto, hadr na palici.

A takové fráze jako „to bych radši chcípnul,“ a „ta zkouška byla pro mě znásilnění.“

Donalda Trumpa nedávno napadli za použití výrazu „přivandrovalecké dítě“, kdy od něj politicky korektní žurnalista požadoval, aby říkal „v Americe narozené dítě nezadokumentované imigrantky.“ Takový jazykolam.

Přitom je dost legrační, že ten korektňácký novinář vlastně porušuje svá vlastní nejapná pravidla, jelikož teď už není dovoleno říkat ani „Američan“. Pamatujete na tu kampaň „zákazu slova pánovitost“? Dospělí lidé oddávající se naprosté stupiditě. Čím dál větší politické korektnosti a kontrole vyjadřování. Jak vůbec můžete zakázat slovo?

Nejsou to jen konkrétní slova nebo fráze, které vynucovatelé korektnosti chtějí sprovodit ze světa. Na některých univerzitách zakazují celé způsoby projevů chování.

Podívejte se na tyto směšné univerzitní předpisy (převzato z brožury Vyber si správnou vejšku 2012-2013), kdy tam už pokročili za kontrolu mluvy a přešli na úplnou kontrolu chování:

  • Brown University: zakazuje jakoukoliv mluvu, která „v lidech budí pocit vzteku, bezmoci a nesvéprávnosti“
  • Colby College: zakázala jakoukoliv mluvu „vedoucí ke ztrátě sebeúcty“
  • Bryn Mawr College: zakázala „vyzývavé pohledy“
  • Haverford College: zakázala „nepatřičné flirtování“
  • University of Connecticut: zakázala „nepatřičné chechtání“
  • West Virginia University: zakázala používat slova „můj kluk“ nebo „moje holka“ a studentům říká, že místo nich mají používat slova „milenec“ či „partner“.

Podívejte se, co doporučuje Grand Valley State University, abychom dělali:

  • Zamezení rasismu a věkyismu: Zmiňujte se o rase nebo věku osoby jen, když je to nutné k celkovému významu.
  • Zaujaté: V krámě na mě mluvil nějaký divný černoch. Lepší: V krámě na mě mluvil nějaký divný chlap.
  • Invalidita a choroby: Zaměřujte se radši na lidi než na stav.
  • Zaujaté: Dnes jsem v autobuse potkal epileptika. Lepší: Dnes jsem v autobuse potkal osobu s epilepsií.

Jelikož, když se použije méně výstižný ekvivalent, tak je to méně diskriminující? Mluvíme o perverznosti přímé a běžné mluvy! Politická korektnost staví realitu na hlavu.

Tady je děsivá citace z Orwellova 1984:

„‘Winstone, ty ve skutečnosti Newspeak opravdu s láskou neoceňuješ,‘ řekl téměř smutně… ‚Ty v srdci spíš lpíš na tom zastaralém Oldspeaku se vší jeho vágností a s jeho nadbytečnými odstíny významů. Ty se nevyžíváš v té nádheře ničení slov. Víš, že Newspeak je jediný jazyk na světě, jehož slovník je každým rokem menší a menší?‘

‚Copak nevidíš, že celým záměrem Newspeaku je zúžit rozsah myšlenek? Nakonec páchat ty myšlenkové zločiny nebude doslova vůbec možné, protože nebudeme mít žádná slova, kterými bychom je vyjádřili…‘“

Cokoliv a vše je potenciálně urážlivé …

Všechna slova jsou potenciálně urážlivá. Každé slovo lze potenciálně spojovat s něčím „špatným“, takže každé slovo se může dostat do hledáčku politiky politické korektnosti. Očerňování, urážky a hanlivá mluva vždy existovaly od té doby, kdy lidé uměli mluvit.

Nemůžete je anihilovat. I samotné pojetí „mikro-agrese“ a „nenávistné mluvy“ představuje chybný pojem, kdy se pokouší dosáhnout toho, že když se budete „cítit dotčení“ nebo „uražení“, tak se to morálně nebo právně rovná obtěžování. Ale nerovná se to! Klackem a kameny mi můžete zlámat kosti, ale nějakým pojmenováním mi nikdy ublížit nemůžete…

Závěr: Záleží-li vám na svobodě, ignorujte politickou korektnost a braňte se jí

Doporučuji každému, kdo má byť i mírný zájem na existenci svobodného lidstva s úplnou svobodou slova a s naprostou svobodou myšlení, aby vzdoroval politické korektnosti každým coulem své bytosti.

Pokud máte obavy ze zbytečného dotčení lidských citů, tak můžete vždy najít způsoby jak něco správně vyjádřit. V takových situacích, víc záleží na tom, jak slova říkáte, než na tom, co říkáte.

Nepotřebujeme vyjadřovací policii, aby nám říkala, co můžeme a co nemůžeme říkat nebo co si smíme a co nesmíme myslet. Nepotřebujeme podstupovat krkolomnou verbální gymnastiku a masturbaci, jen abychom řekli, co si myslíme, nebo abychom se vyjádřili.

Nastal čas pro ty, co skrývají za „pocity uraženosti,“ aby dospěli. Přestaňte požadovat od lidí kolem, aby se změnili oni, jen kvůli vaší nedospělosti.

Přestaňte se pokoušet unášet svobodu všech ostatních, jen kvůli své vztahovačnosti. Stejně, jako záleží krása na oku pozorovatele, je urážka v mysli, v postoji a v reakci pozorovatele.

Nastal čas nazývat věci pravými jmény. Říkat lopatě lopata a ne hromado-přenosné zařízení. Potřebujeme ducha přímé mluvy. Potřebujeme odvahu mluvit pravdu vůči mocným a ne postupovat opačně a začít se bát cokoliv říct.

Skutečnou agendou politické korektnosti je zadusit objektivní zkoumání věcí a svobodu vyjadřování. Nakonec odstranit kritiku Nového světového řádu pod pláštíkem zastavení „nenávistné mluvy“ a přetvoření všeho na spravedlivé a rovné.

Makia Freeman

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Co přinesla globalizace?

    LEA VOJTEKOVÁ Mnoho lidí očekávalo, že globalizace přinese větší otevřenost, kamarádství mezi národy, spolupráci. Otevřené hranice. Jenže globalizace místo