6.12.2025
Kategorie: Společnost1 přečtení

Obrozenec by hodil šavlí

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Pokračujme v mých zážitcích z nákupů v „českých“ obchodech, které se kupí jako odhozené igelitky s nápisem „S láskou k Česku“.

Byl jsem v jednom nejmenovaném supermarketu v Rumburku, potomek mě poštval proti vlastní peněžence s tím, že je první prosinec a že by bylo záhodno zakoupit adventní kalendář s čokoládičkami. Podlehl jsem. Patří to ke zvyklostem. Podléhat. A trochu i ty adventní kalendáře.

Vstoupili jsme do obchodu, z reprobeden už se linula americká melodie na motivy Vánoc. V duchu jsem zaúpěl a hnal potomka jako stádo koní k regálu s kolekcemi. Svým vnitřním sonarem, který si mladá generace očividně vyvinula nezávisle na genetické výbavě, mě zavedl přímo k nim. A tam jsem tu hrůzu, ten děs spatřil.

Na jedné kolekci byl rozcapený medvěd s pixarovským úsměvem a lákal mě ke koupi nevybíravým – Merry Xmass. Na druhé rudolící Santa Claus s podobným nápisem. Opět v angličtině. Další opět s anglickou průpovídkou. Stál jsem nad tou spouští a syčel – já chci Ladu, dejte mi Josefa Ladu, ne nějaký americký herberk. Josef Lada, to je to národní vánoční. Jeho obrázky mají být na adventním kalendáři, ne rozcapený medvěd se Santou Clausem.

Ale pokračovali jsme dál v souboji o místo na světě. Zamířili jsme do obchodu s oblečením. Chybí kalhoty, musí se koupit.

Už u vstupu mě praštila přemíra červené a zelené v celém prostoru krámu. Přišla vánoční doba, všechno musí být vánoční. Ladovsky? Česky? Ale kdeže. Na tričkách, na mikinách byl samý merry xmas (i za tu Kristovu podstatu Vánoc lásky a odpuštění a laskavosti se pod vlekem nové doby bojíme postavit), vedle nápisů pak na obrázku rozjařený Santa Claus, sobi, sobí paroží. A protože nákup kalhot měla v režii má krásná a moudrá paní a čerstvě i manželka, zabloudil jsem do záhybů obchodu, kde nejsou hadry, ale různé drobnosti do domácnosti. Pokoukat… a vyděsit se. Sváteční vánoční nádobí, talíře, misky, na všem merry xmas.

Když jsem byl malý, také jsme měli sváteční vánoční prostírání. Na talířcích na kosti od ryby bylo napsáno – prosím o kosti – na talířích bylo hezky psacím písmem vyvedeno – veselé Vánoce. Česky. A bez jediného soba. Božínku. Jaký to hřích minulosti.

Z obchodu jsem, po spatření vánočního papíru s nápisem merry christmas, prchnul.

Pak nás čekala ještě návštěva zverimexu. A protože ten místní už zmizel pod nátlakem dumpingových cen, museli jsme do korporátního. Ale tam jsem vstupoval klidný. Rybičkám na hlavičky sobí parůžky nepřidělají, na pytel kočkolitu to snad taky nebudou lepit. No, zmýlil jsem se šeredně. Za pokladnou stála. Fixovala nás očima. Na hlavě se jí jako červi vrtěly sobí parohy. To už jsem jen zaúpěl a prchal.

Utekl jsem se do bezpečí chladně neosobního vlakového nádraží. Tam zaslechnu jen uklidňující hlášení vlak do Děčína hlavní nádraží přes Šluknov, Dolní Poustevnu a Bad Schandau přijede na první kolej, žádáme cestující, aby dbali své osobní bezpečnosti. Připadalo mi to jako buddhistická mantra v přesantaclausovaném světě. Jenže mantru jsem neslyšel jen já, ale i banda dorostenek vracejících se ze školy. Vyběhly z čekárny, na hlavě všechny santovskou čepici s nápisem merry xmas a já si řekl – jsme ztraceni, už nemáme vlastní kulturu. Zmizela, za pouhých třicet let nenásilného a komerčního vlivu zhynula na úbytě. Už o ni nikdo nestojí. Žádný Lada, žádný Mikeš, žádné české zvyky. Pro zahraniční korporáty je prostě jednodušší zavézt naši zemi normalizačním šmukem v angličtině. Asi „s láskou k Česku“. Obrozenec by hodil šavlí.

Ale je fascinující, jak si to necháme líbit, jak s nadšením přejímáme cizí kulturu. Kolonizované země to tak dělají.

A to jsem se dočetl, že Královská cesta v Praze je teď lemovaná dalším dechberoucím šmukem. Ne Santou, i když tím určitě také, ale Dědou Mrázem a vánočními matrjoškami s ruskými motivy. Do psí nohy, proč tam není Lada, Mikeš, proč neukazujeme světu naši kulturu, proč se necháváme pořád tak olamovat. Vždyť z nás nic nezbude.

Trochu nespokojeně mručím, přiznávám. Špatně pečujeme o poklady českého národa. Necháváme je zapadat prachem nezájmu. A když v tomhle necháme vyrůstat vlastní děti a ještě jim na hlavy s nadšeným hýkáním pořídíme santovské čepičky s nápisem merry xmas, nedivme se pak, že další generaci už budou nějaké české zvyky, české tradice, český jazyk nebo samotný český národ ale dokonale u p*dele.

Redakce

Sdílejte článek:
1 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...
21 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)