
Obrozenec by hodil šavlí
ŠTĚPÁN CHÁB
Pokračujme v mých zážitcích z nákupů v „českých“ obchodech, které se kupí jako odhozené igelitky s nápisem „S láskou k Česku“.
Byl jsem v jednom nejmenovaném supermarketu v Rumburku, potomek mě poštval proti vlastní peněžence s tím, že je první prosinec a že by bylo záhodno zakoupit adventní kalendář s čokoládičkami. Podlehl jsem. Patří to ke zvyklostem. Podléhat. A trochu i ty adventní kalendáře.
Vstoupili jsme do obchodu, z reprobeden už se linula americká melodie na motivy Vánoc. V duchu jsem zaúpěl a hnal potomka jako stádo koní k regálu s kolekcemi. Svým vnitřním sonarem, který si mladá generace očividně vyvinula nezávisle na genetické výbavě, mě zavedl přímo k nim. A tam jsem tu hrůzu, ten děs spatřil.
Ale pokračovali jsme dál v souboji o místo na světě. Zamířili jsme do obchodu s oblečením. Chybí kalhoty, musí se koupit.
Už u vstupu mě praštila přemíra červené a zelené v celém prostoru krámu. Přišla vánoční doba, všechno musí být vánoční. Ladovsky? Česky? Ale kdeže. Na tričkách, na mikinách byl samý merry xmas (i za tu Kristovu podstatu Vánoc lásky a odpuštění a laskavosti se pod vlekem nové doby bojíme postavit), vedle nápisů pak na obrázku rozjařený Santa Claus, sobi, sobí paroží. A protože nákup kalhot měla v režii má krásná a moudrá paní a čerstvě i manželka, zabloudil jsem do záhybů obchodu, kde nejsou hadry, ale různé drobnosti do domácnosti. Pokoukat… a vyděsit se. Sváteční vánoční nádobí, talíře, misky, na všem merry xmas.
Když jsem byl malý, také jsme měli sváteční vánoční prostírání. Na talířcích na kosti od ryby bylo napsáno – prosím o kosti – na talířích bylo hezky psacím písmem vyvedeno – veselé Vánoce. Česky. A bez jediného soba. Božínku. Jaký to hřích minulosti.
Z obchodu jsem, po spatření vánočního papíru s nápisem merry christmas, prchnul.
Pak nás čekala ještě návštěva zverimexu. A protože ten místní už zmizel pod nátlakem dumpingových cen, museli jsme do korporátního. Ale tam jsem vstupoval klidný. Rybičkám na hlavičky sobí parůžky nepřidělají, na pytel kočkolitu to snad taky nebudou lepit. No, zmýlil jsem se šeredně. Za pokladnou stála. Fixovala nás očima. Na hlavě se jí jako červi vrtěly sobí parohy. To už jsem jen zaúpěl a prchal.
Utekl jsem se do bezpečí chladně neosobního vlakového nádraží. Tam zaslechnu jen uklidňující hlášení vlak do Děčína hlavní nádraží přes Šluknov, Dolní Poustevnu a Bad Schandau přijede na první kolej, žádáme cestující, aby dbali své osobní bezpečnosti. Připadalo mi to jako buddhistická mantra v přesantaclausovaném světě. Jenže mantru jsem neslyšel jen já, ale i banda dorostenek vracejících se ze školy. Vyběhly z čekárny, na hlavě všechny santovskou čepici s nápisem merry xmas a já si řekl – jsme ztraceni, už nemáme vlastní kulturu. Zmizela, za pouhých třicet let nenásilného a komerčního vlivu zhynula na úbytě. Už o ni nikdo nestojí. Žádný Lada, žádný Mikeš, žádné české zvyky. Pro zahraniční korporáty je prostě jednodušší zavézt naši zemi normalizačním šmukem v angličtině. Asi „s láskou k Česku“. Obrozenec by hodil šavlí.
Ale je fascinující, jak si to necháme líbit, jak s nadšením přejímáme cizí kulturu. Kolonizované země to tak dělají.
A to jsem se dočetl, že Královská cesta v Praze je teď lemovaná dalším dechberoucím šmukem. Ne Santou, i když tím určitě také, ale Dědou Mrázem a vánočními matrjoškami s ruskými motivy. Do psí nohy, proč tam není Lada, Mikeš, proč neukazujeme světu naši kulturu, proč se necháváme pořád tak olamovat. Vždyť z nás nic nezbude.
Trochu nespokojeně mručím, přiznávám. Špatně pečujeme o poklady českého národa. Necháváme je zapadat prachem nezájmu. A když v tomhle necháme vyrůstat vlastní děti a ještě jim na hlavy s nadšeným hýkáním pořídíme santovské čepičky s nápisem merry xmas, nedivme se pak, že další generaci už budou nějaké české zvyky, české tradice, český jazyk nebo samotný český národ ale dokonale u p*dele.
- Nula v ruletě - 14.1.2026
- Normální vztahy s Moskvou nejsou prohra, ale nutnost - 14.1.2026
- Když se na válce vydělává a pravda se zamyká - 14.1.2026


(27 votes, average: 4,85 out of 5)
Letos je hitem Grinch. Docela odporná figurka, příběh taky není náš, ale je všude….fuj!
Autor mi naprosto mluví z duše!! Díky za tento článek! Je to přesně tak! A nemusí to být jen kolem vánoc. Zastavte u kterékoliv benzínky, dejte si kávu a poslouchejte! Samé hýkaní a fňukání nebinárních bytostí většinou v angličtině nebo jiné anglosaské haťmatilce, češtinu neuslyšíte! Tuhle jsem takto zaslechl kousek vysílání rádia Kiss – neskutečné! A i způsob rádoby vtipné a žoviální moderace! Hnus, že se chce asi nejen blejt… A i jinde je to samý „brífink“ (jasně, „tisková konference“ je příliš dlouhé), samý „vrrrkšop“ (jasně, „tvůrčí dílna“ je taky moc dlouhé) a tak dále. Ani v časech sovětského impéria do nás ruštinu nehustili tak vehementně, jako dnes salámovou metodou tu zasr… angličtinu! Uznávám, že angličtina si vydobyla své postavení díky IT technologiím a v podstatě tak nahradila neúspěšné esperanto (škoda, esperanto by mi bylo mnohem milejší, jenže nebylo „in“…). A u čerpacích stanic si můžete dát mimo jiné i „americano“. A já už tohle bojkotuji! Vždy, když mi obsluha nutí „americano“, tak důrazně žádám „středně velkou kávu“ s tím, že za bolševiků jsem taky odmítal říkat „ruské vejce“!
Nejdřív jsme prznili češtinu germanismy, teď přijdou na řadu anglicismy. A z češtiny zbyde jen ohlodaná kost.
Chtěli jste mnozí přece do Evropy,učte se proto
emericky!
Do Evropy ano, ale nikoliv do Jewropy! Jasně, hebrejština je přeci jen složitější a náročnější než anglosaské haťmatilky…
Úplně stejně jsem byla vytočená při nákupu dárkových tašek – na každé byl ten hnusný nápis a obrázek Santy. Na žádné není česky – „veselé Vánoce“…
Chtěli jsme být světoví, tak to tady máme :). V Germánii, už jsou zase o level vejš, tam jim zpívají koledy muezíni :).
No je to šíené, ale bohužel to tak je, samé Out-fity, dress-cody, Out a In čeština nám devalvuje v děsivou slátaninu.
Polovina mých známých by zrušila vánoce, které by měl nahradit asi Ramadan, nevážíme si křesťanských tradic a špatně dopadneme.
O velikonocích jsem se zeťem a vnukem obešel pár známých, hlavně tedy jeho, někde jsme bohužel i marně zvonili a zpívali koledy, v rodině jedné rozvedené právničky s dvěma dcerami ve věku vnuka jsme mezi dveřmi vyslechli ryze advokátní výklad jaké odpornosti, drzosti a násilí na ženách se tímto dopouštíme a varování před vniknutím do chodby, kde jsme slyšeli obě dcery, jak na matku nakéhají, ať nás pustí dále, však marně.
Jsme nàrodem pitomců, vlezdoprdelistů, nedávno Dědovi mrázi, dnes Santa Klausovi, za čas možná budeme slavit ten ramadán a namísto tlučení pomlázkou do ženských zadnic budeme tlouci čelem do země směrem k Mekce.
Ja, ja maine líbe, tšeský srab na smetiště dějin.
Já hříšník si sypu popel na hlavu!
Sotva mi začaly růst fousy, už jsem jako adolescent naladil rádio Luxemburg, pak Svobodnou Evropu a poslouchal západní hity dnem i nocí. Samozřejmě se to na mně podepsalo a já ještě k tomu nosil dlouhé vlasy. A ke všemu jsem navštěvoval docela náročnou školu a nějak mi to procházelo. Dlouhé vlasy určily mé disidentství způsobem, o němž se pravým disidentům, většinou polepšeným komunistům, ani nezdálo. Byl jsem několikrát denně kontrolovaný příslušníky a připadal jsem si jako vyvrhel, proti němuž jsou kriminálníci učiněná neviňátka. Ale nějak se mi do poslechu místních rádií a televize nechtělo. Zcela jsem ztratil kontakt s vlastí, s uvědomělými soudruhy, jejichž manželky jezdily nakupovat na Západ, aby se blejskly. I soudruzi měli naštelované antény na satelit směrem na západ. A tak jsem zcela zanedbal lásku k vlasti, když se u nás nehrály Beatles a tak. Anglicky zpívané hity provázely má léta dospívání. Na češtinu jsem tou dobou zanevřel. Z rádia se sice ozývala, ale ideologicky jsem to nezvládl. Hrozně mě ty plácaniny štvaly! Uvědomělý, smířený s politickými školeními, jsem nikdy nebyl. Přesto jsem toužil po tom, aby se to otočilo a já mohl vnímat svobodu. Tu svobodu, kterou jsem si vysnil.
No a máme to tu opět zpět. Přešaltoval jsem vliv západní propagandy na východ. Zase ten samý průšvihář, který není spokojen s tím, s těmi hodnotami, jež nám dnes nabízí ti, k nimž jsme se klaněli. Zatracená práce! Z bývalé máničky se zase stal odrodilec a nemůžu to přechodit. Nepomůže ani to, když na sebe ráno vyplazuji jazyk do zrcadla. Ač neznám žádného Rusa, tak jsem se stal proruským švábem. Osobně sice nevím jak se to dělá, ale vědí to ti, kteří to s námi myslí dobře. Já mezi ně nikdy neproniknu. Čili to s námi nemyslím dobře. A to mě trápí! Já, který jsem byl a jsem Čech až do pátého kolena, jsem se setměním ladil Luxemburg a stal se zavilým nepřítelem všeho, co vysílala stanice Hvězda. Západní hity mou psyché zničily natolik, že jsem nebyl schopen poslouchat budovatelské písně. Od Hej rup počínaje, přes spáleniště, přes krvavé řeky konče. Nicméně, pořád si myslím a sugeruju, že jsem Čech. Jenom praotci vyčítám, že se zasekl na místě, které bylo mlékem s strdím oplývající. Já bych si to strdí klidně odpustil. Musel být romantik, který netušil do jakých prů-erů nás dostane, pokud nezmění adresu. Ale kdepak! Uvízli jsme tu a protože jsme obklopeni nepřáteli, ti zdatnější z nás s nimi museli spolupracovat, abychom se měli dobře. Na nějaké ty oběti a množství udavačů, kolaborantů nehleďme. Nebo jak to vlastně je v tom chorálu je.
Mějte se hezky.
Tady je už anglosasko, mladí už melou napůl hatlaninou a brzy zanikneme.
každému co jeho jest !
V Globusu hrají ty americké vánoční sra..ky už od půlky listopadu. Chudáci prodavači, co to musí v práci poslouchat.
Buďte rád, že nemusíte 12 hodin denně v C+A poslouchat americké vánoční písničky-sračky, předrbané částečně do džezu a částečně do gospelu. Byste se zbláznil do týdne.
Horní Rakousko jako vzor: svatý Mikuláš jako právně ukotvený festival
Horní Rakousko je pozitivním příkladem: Tam je svatý Mikuláš dokonce chráněn zákonem. Podle zákona o vzdělávání dětí jsou instituce povinny slavit tradiční svátky a předávat regionální zvyky. Tento model by mohl sloužit jako vzor pro ostatní federální státy, které by dětem nabídly lepší orientaci a pocit bezpečí.
Tupé konzumní a vyžilé ojroovce zase bezobsažně békají, ale neudělají nic.
Tupé tschechische ojroovce neumí žít mimo něčí prdel. Vždy do nějaké zalezou, momentálně do té anglosaské.
Přitom je to tak jednoduché.
Vidím propagandu v obchodě – nekupuju. Jinak řečeno nedávám své prachy tomu kdo mi prasí kulturu a životní prostředí.
Ale na to nemají tupé tschechische ojroovce žádnou hrdost. Kde ji taky čekat od rodilých řiťolezců.
Tupé ojroovce umí jen ublíženě békat, jinak už nic.
Ale klídek, tupé ojroovce, brzo bude od vánoc všeho druhu pokoj, budete s nadšením slavit ramadán.
jj, na stupnici už degeši dosáhli rysky „über“ , jak mi nedávno řekla jedna známá : nikdy bych si před léty nepomyslela že zrovna já zažiju konec světa 🤦♂️
Hele, to jste chtěli! Porno a zvrácenosti v něm!
Tetování a další! Tak to tu máme všichni i ti, kteří o to nestáli a nestojí!
Takže díky za ten hnus americký co tu je naplno. Aspoň nemusíte shánět potpultem 🤮!
Fakt díky!
Pane Chab, verte mi, jeste je to dobre! (Podle znamkovani za 3). X- mas uz je nejakou dobu politicky nekorektni, stale to pripomina slovicko Christ. Takze novejsi a politicky korektni je prat tem okolo “Seasons Greetings” , “Sezoni prani”, at je to cokoli, hlavne kdyz to nepohorsuje nase obohacovace z dovozu.
V pohodě – rodíme se a umíráme. Staré musí uhnout novému. A brblat nemá cenu. Komu se chce bojovat ať se zabije. Jedině nezájmem a penẽženkami lze bojovat.
Lada je v Albertu, ale kdo by kupoval přeslazený ošulený vánoční sajrajt. A obrozenec? Ten by určitě pro Krista nahrazeného X šavlí neházel, spíš naopak.