21.1.2016
Kategorie: Humor

O žilkové Sněhurce

Sdílejte článek:

DEXEMPO 21|01|2016

Bylo nebylo, narodila se jednoho dne malá, nedonošená holčička, bílá jako mléko. Již od narození trpěla strašlivým nedostatkem pigmentu na tváři i na těle, jakož i sníženým intelektem. Od malička tudíž nemohla na sluníčko a proto si v dospělosti nemohla najít poctivé zaměstnání.

[ad#clanek-respo]

Cožpak by mohla vyvážet popelnice s paraplíčkem nad hlavou? Cožpak by mohla zametat chodníky na slunečním žáru? Jistě uznáte, že poctivou prací se živit skutečně nemohla, i kdyby snad teoreticky chtěla. A tak se stala ze zoufalství normalizační herečkou. Práce to nebyla náročná, noční směny zaručovaly zdravotní nezávadnost a nic nenasvědčovalo tomu, že naší Sněhurce v životě něco schází. 

Silný pud přírody ovšem naší Sněhurce zamotal hlavu. Pochopitelně hledala nové samce, ale v době normalizace se to tady hemžilo jen samými bílými, nevyvinutými trpaslíky. Zcela nešťastná Sněhurka jich nemálo vyzkoušela, ba i nějaká ta dítka trpaslíkům porodila, ale nebylo to prostě ono, byli to jen trpaslíci se vším, co s tím souvisí, alespoň ty blesky, že uměli těžit, zejména ten poslední byl těžař od Boha a v lomu Agrohora naplnil nejednu vlečku žlutým materiálem. 

[ad#clanek-respo]

Ovšem čas oponou trhnul a v blízkém okolí Sněhurky se vyskytli vysnění černočerní svalnatí nadsamci někde z pohádkového světa, kteří přijížděli na lodích v množstvích větším než malém. Ne již nejmladší, žilkami výrazná Sněhurka se rozhodla rychle dohnat a možná i předehnat vše, co jí bylo po léta odpíráno, zvláště, když četla v Mladé agrofrontě o velkém silvestrovském veselí, které se konalo jen kousek za hranicemi jejího státečku. Trpělivá Sněhurka se nakonec dočkala a sedmdesát nad samců…. ale o tom až příště, milé děti. 

A zde končí pohádka o Sněhurce a začíná se prolínat s příběhem o Sněhurvě, ale o tom až příště, dobrou noc.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...