
Musíme změnit myšlení
ŠTĚPÁN CHÁB
Včera u mě redakčním e-mailem přistála tisková zpráva Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Název zněl patřičně apokalypticky – Sociální služby dnes stojí na hraně svých kapacit. A pak přišla děsivá čísla.
„Počet osob starších 85 let se má do roku 2040–2050 zvýšit z dnešních zhruba 200 tisíc na téměř 470 tisíc,“ stojí ve zprávě.
Asociace velmi naléhá na stát, aby začal investovat do razantního navýšení kapacit v sociálních službách. Nabídka starobinců by se měla dokonce až znásobit. „Posilování kapacit sociálních služeb zejména v příštích deseti letech je naprosto nezbytné a musí začít okamžitě,“ zaznělo od prezidenta Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiřího Horeckého.
Tak se na to podívejme.
Populace stárne. Porodnost je na tragických číslech.
Představme si, čistě hypoteticky, že stát převezme roli pečovatele a začne pod hysterickým tlakem s výstavbou až nemravného počtu domovů důchodců. Protože princip je v naší republice nejspíš jediný. Každá rodina odsune starého rodiče do starobince. Takhle tu fungujeme, ne? Protože, jak píše asociace, „bez rychlého navýšení investic a jasné strategie hrozí, že se péče o nejzranitelnější skupiny obyvatel stane nedostupnou nebo bude přesunuta na rodiny, které na ni nejsou připraveny.“ Rodiny nejsou připraveny postarat se o své staré rodiče.
Není tedy na místě začít systém přebudovávat tak, aby se rodiny o své staré mohly a chtěly postarat? Absurdní? Novota naší epochy, která začala někdy za bolševika, kdy musel být každý dělník využit na 120 %, s pohledem na demografii přestává dávat smysl.
V řeči čísel. Je naprosto vyloučené, aby systém starobinců při naší demografii fungoval i v roce 2050, nejspíš už ani v roce 2035. Nárůst starých lidí bude příliš silný, jejich náhrada mladými příliš slabá. Z toho plyne, že i kdyby se podařilo stát donutit k výstavbě dalšího násobku starobinců, nebude v nich mít kdo pracovat. Ona i ta vlna ze zahraničí se ochodí a bezpečnostní nevýhody začnou převažovat nad výhodami. Z udržování takového systému by pak stát hospodářsky nesmírně tratil.
A proto je naopak potřeba zahájit tu skutečnou prorodinnou politiku státu, která se má cpát do společnosti. A tou má být – dítě má morální povinnost postarat se o svého starého rodiče. Starobince by byly krajní řešení pro těžce nemocné, pro bezdětné (těm pak už teď napálit v produktivním věku třeba od 25 let věku daleko vyšší daně, protože jsou to prostě, drsně řečeno, paraziti na společnosti, náš důchodový systém je postavený na základech jediného – mít dítě, které tě nahradí, pokud ho nemáš, škodíš společnosti). Tomu samozřejmě zcela uzpůsobit jak trh práce, tak i zdanění rodin.
Je to asociální? Nemravné? Kruté vůči mladým?
A skutečně se tu někdo domnívá, že stát vystaví do deseti let stovky starobinců? Skutečně se tu někdo domnívá, že se najde dost pečovatelů, kteří celý ten moloch starobinců utáhnou a kteří nebudou chtít za lepším? Nebo to po vzoru Německa budeme řešit neřízenou migrací a budeme za ni vlastně rádi? Protože kdo by nám ve stáří utíral zadky?
Nechutné množství peněz nechutně zadluženého státu se má utopit v mrtvých projektech mrtvých starobinců, kde nebude mít kdo pracovat.
Nebo je tu alternativa – cpát ty peníze do rodin za to, že se o své staré starají. S láskou a bez pásové výroby na dekubity (já ve starobinci několik let pracoval, je to pásová výroba na dekubity a neosobní prostředí bez lásky, kde soudný člověk skončit prostě nechce).
Ano, pak by se v tom mohl angažovat soukromý sektor, jak volá asociace poskytovatelů. Tam nám ovšem bude hrozit uplatnění kapitalistických principů. Ty máme rádi v kšeftu, ale v péči už je to trochu horší. Podívejme na zubaře. Hypotéky na stomatologickou péči. Přijdou hypotéky na umístění staříka do domova důchodců? Pak tu budeme mít soukromý sektor pro bohaté a státní sektor pro ty druhé, kde starý člověk dožije v těch nejdivočejších podmínkách.
A když už jsme u toho. Podívejme se na dnešní situaci, kdy se „elitním“ soukromým starobincům v Praze nedostává pečovatelů. Začínají si je vozit ze zahraničí přes agentury? Nevím, možná. A možná by tohle mohla být i naše mrzutá budoucnost.
Není daleko rozumnější začít společnost vracet k principu – děti jsou mé zajištění na důchod? Ekonomicky i lidsky takový princip dává daleko větší smysl. Jen se zbavit toho kapitalisticky bolševického přemýšlení – každého musíme co nejrychleji umístit do kolbenky a tam ho držet až do truhly. Ono nám to přinejmenším padesát let teď nebude vůbec ekonomicky fungovat. A pokud si budeme namlouvat, že bude, čeká nás to, co zvěstuje Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Kolaps.
- Dobrovolná bezdětnost jako generační volba? - 18.4.2026
- Okanura: Odhalujeme a trestáme další a další ukrajinské podvodníky - 18.4.2026
- Musíme změnit myšlení - 18.4.2026


(7 votes, average: 4,71 out of 5)
Cháb je opět mimo realitu, dokonce razí fašounskou propagandu. Že si nasekal děcka a teď je sotva uživí není vina bezdětných, ale jeho samého a stádní debility tupých ojroovcí.
Už titulek má blbě.
Je třeba vůbec začít myslet.
Změna myšlení v nemyslících atrofovaných ojroovčích mozečcích ani není možná.
je to icik a tím je řečeno vše
ve skutečnosti je obrovský problém postavit domov pro seniory, postavit 200m vrtuli je mnohem jednodušší, tam obecní zastupitelstvo spolupracuje, senioři jsou pro ta howada před důchodem , co jsou v zastupitelstvech, jak radioaktivita, čecháčkové jsou vskutku zk ur ven ci
Ano, dětí máme tolik (pokud používáme mozek), kolik jich uživíme a podotýkám, než se postaví na vlastní nohy. Dnes mnohé ty mamulenky a babulenky podporují (rozmazlují) ty své potomky ještě v jejich věku 30 – 40 let a tito si ještě chodí vyzvedávat k rodičům a prarodičům jejich penzi i když už tito melou z posledního. V mnoha případech to tak je. Ale jde o to množení. Jeden kreslený vtip ukazuje žebrajícíjo muže, který má cedulku, že má pět dětí, no a kolemjdoucí mu do klobouku nevhazuje peníze, ale prezervativ. A o tom to je. Četl jsem o černošce v New Yorku, která má se třemi černochy 16 dětí a celá tato rodinka žije z Welfare, což je sociální péče. Že má Afrika, Indie, Čína už přes miliardu obyvatel a muslimské země se za krátkou doby mnohonásobně rozmnožili, ví každý. No a stále dokola nám naše, německá atd. media ukazují ubohé černoušky kteří nemají co do úst atd.. Nikdy neukáží kolik která ta žena, matka (pokud jí zmíní) má těch dětí a kde je ten táta, který je má živit a ty počty jsou skutečně zarážejíci. Či-li, oni se množí jako králíci a vy se starejte. Ono nestačí, že už je i Evropa zaplavena černochy a muslimy, pro které i mnohé Evropanky rodí další černoušky, či otientály. Například už dvě děti nahradí rodiče, tedy otce i matku a to se ještě nevymárá. Otázkou je, proč právě ženy na „západě“ rodí jen jedno nebo žádné dítě a na to je celá řada odpovědí o kterých se musí psát, neb mnohé je i naplánováno. Například se většina evropských papalášů aktivně na tomto plánu podílí a k tomu patří i výměna etnických Evropanů, za jiné „druhy“ lidí a z jiných kultur, či nekultur. V přírodě je to většinou tak, že když se nějaká populace přemnoží v době hojnosti, tak jí část zase vyhyne, když hojnost není. Atd. Atd.. A ještě něco: „Život je nekonečný boj o přežití, kdo bojuje může i prohrát, ten kdo nebojuje tak ten už prohrál“. Jak je to s námi? Každý ať si odpoví sám.
Trestat bezdětné? Kolikrát je bezdětný člověk pro společnost užitečnější než 20 lidí s dětma a na důchod si vydělal i morálně. Nebudu jmenovat 1 etnikum nebo národnost, protože jich přibývá. Ale i průměrná rodina, která má jenom 1 dítě, celý život se kromě průměrného plnění povinností nijak neprojeví – je na tom morálně lépe? Nemluvě o zdravotních důvodech. Rodiny s dětma mají spoustu daňových zvýhodnění už teď nemluvě o svobodných matkách. Spíš je potřeba donutit OSVČ, aby do systému přispívali stejně jako zaměstnanci. Dále je třeba systém chránit před migranty – prostě buď odpracovat 35 let nebo si to doplatit, jinak ani floka! Předpokladem je samozřejmě české občanství. Nyní dostává důchod spousta Ukrajinců, kteří nejsou českými občany a neodpracovali tu ani 1 hodinu…
A v nejhorším není nic jednoduššího, než aby stát část důchodů financoval pomocí dluhopisů pro občany, s úrokama bezpečně nad reálnou inflací – zájem by byl obrovský.
Realita je jiná. Kdo má děti, má šanci, že se o něho (neradi, blbě, ale přece) postarají, dále že tyto děti v dospělosti budou tvořit to, čemu se říká stát. Bez nových generací stát zmizí, zanikne, bude prožrán. Bezdětní jedinci prostě vymřou, je to jejich volba a je to tak v pořádku.
Nejvíce dětí v historii, napříč celým světem, se vždy rodilo tam, kde neexistovala žádná regulece.
Co to je regulece? Dětí se rodí nejvíc tam, kde není antikoncepce. Západ ještě před 70 lety a chudá Afrika doteď. Jakmile má žena možnost volby, tak se to komplikuje. O vzniku dítěte rozhoduje žena, která také nese největší část výchovy. Pokud se z nějakého důvodu chce vyrovnat mužům (proč? pindíka stejně nikdy mít nebude), tak dělá kariéru a na dítě nemá čas. Společnost musí působit především na ženy – pokud dítě chce žena, tak si to vždycky zařídí, to je zákonitost (pokud může).
V Česku je ovšem blbost mladých žen exemplární. Místo dítěte si páry pořizují čokla. Co na to říct?
Je nezbytné zapojit kromě veřejných zdrojů i soukromý sektor … To je otázka: Kdo pak pobyt v takovém zařízení uplatí? Asi málo stařečků a stařenek ze svého důchodu.
Nevím, proč by rodiny neměly být připraveny. Smutné je, že do domovů důchodců odsouvají své blízké lidé jako samozřejmost, i když třeba mají prostorný dům a pečovatelskou službu za rohem. Je těžké skloubit péči o blízkého a práci. Ale přijde mi, že řada lidí se o to ani nepokusí. Jo, člověk se musí omezit, věnovat svůj čas a síly. Ale rodiče nevěnovali svůj čas a síly svému dítěti?
Dnes existuje také řada mobilních hospiců, jejich sestřičky mohou dojíždět do domácnosti a pomáhat rodině s péčí. Existuje také příspěvek na péči, ze kterého se tato péče pečovatelských služeb může platit.
Pečovala jsem o svou maminku a pak i o otce. Zpočátku otec velmi pomáhal, bratr vozil vetší nákupy a občas mě vystřídala sestra. Měla jsem zkrácenou pracovní dobu a zkrácené peníze, v práci mi vycházeli vstříc, ale také minimum volného času. Ale neměla bych to srdce dát mami nebo otce do seniordomu.
Také jsem nebyla připravena na péči napřed o maminku, ale vše jsem se učila postupně a zařizovala spoustu věcí. Ono se nesmí dopředu příliš uvažovat, zda to člověk zvládne, ale pustit se do toho. Stejně rodiče jednoho dne zemřou a pak už nic na tomto světě pro ně nemůžete udělat.
Ano, musíme změnit myšlení. Je třeba také více ocenit i finančně péči o ty, kteří to potřebují. Třeba takové peníze, které dostávají někteří šéfové státních podniků, mi připadají nehorázné. Za co?
A když parafrázuji slova pana Chába, děti, které dají svého rodiče do domova důchodců, škodí státu. Pro stát je totiž levnější péče o blízkého v rodině než péče v nějakém zařízení. A provoz takového zařízení, jeho výstavbu, platí ze svých daní i ti bezdětní.
Nevím no, ale asi není nic více bolševického než zvyšování daní, které navrhuje pan Cháb. Ono samotné spojení „kapitalisticky bolševické“ je naprostý protimluv. Uvědomuje si vůbec pan Cháb, že se průměrný věk neustále zvyšuje a zdravotní stav společnosti neustále upadá? Tedy že pečovat o seniora dnes je úplně jiné než před 50 lety? Uvědomuje si pan Cháb, že lidé dnes potřebují dvě i tři práce, aby vůbec uživili rodinu? V tom jim nepřetržitá péče o bábu jistě moc nepomůže. My bychom měli především usilovat o to, aby byli senioři co nejdéle aktivní a soběstační. Jenže to jde ve společnosti, kde už v 50 letech nemáte skoro šanci sehnat práci a kde si důchodci nemohou často dovolit solidní jídlo, natož nějakou aktivitu, hodně těžko.
Přesně. Senioři by většinou pracovali, dokud jim zdraví slouží, ale zkusil Cháb sehnat důstojnou práci po padesátce? Stát tuto šikanu kvůli věku de facto podporuje, protože důchod se počítá z příjmů posledních 10 let…
Správně. A pak se diví, že učňáky zejí prázdnotou navzdory kecům o tom, jak si řemeslník vydělá jako vysokoškolák. Jenže ten může zakládat lejstra pohodlně i v sedmdesáti na rozdíl od řemeslníka, který je mnohdy na odpis dávno před padesátkou..
Zapomínáte na výdobytek hentoho vyspělého západu, kde většina vymaštěnejch spoluovčanů touží patřit. Ten progresivistický výdobytek vyspělé západní nadcivilizice, který podle nich řeší přebytek seniorů, nazývají eutanázií..