24.7.2020
Kategorie: Historie

Ludvík Svoboda: Přesvědčený komunista a vlastizrádce. Glorifikovat jej není třeba

Sdílejte článek:

LEO ŠVANČARA

Tak jsem tu leckde v minulých dnech zaznamenal oslavné ódy na Jakeše. Nu, budiž, lidé mívají krátkou paměť. Ale nyní čtu na základě jakéhosi televisního pořadu (nevím, neviděl jsem, televisi už skoro 20 let nemáme) další ódy. A to i od lidí, kteří s komunismem měli ty nejhorší zkušenosti. Ódy na někdejšího agenta sovětských tajných služeb a trojského koně KSČ, ministra obrany v Gottwaldově vládě, pozdějšího presidenta ČSSR, Ludvíka Svobodu.

Tudíž neuškodí do těch jásavých tónů tak trochu hodit vidle a připomenout mnohým jasná a nezpochybnitelná historická fakta o tomto rozporuplném muži:

Nehodnotím nijak jeho počínání za války – i když například kolem dukelské operace existují nejrůznější náhledy a výklady. Ponechme je ovšem stranou. Zcela stačí následující počínání tohoto politika a vojáka.

V roce 1948 zradil presidenta republiky, nejvyššího svého velitele, když odmítl poslat armádu na Gottwaldovy milice. Jeho tehdejší výrok k vrchnímu veliteli armády a svému nadřízenému, presidentu Edvardu Benešovi, že za armádu on nemůže ručit, je dostatečně znám.
Ano, “nemohl ručit”. I když byl “nestraníkem” a ministrem obrany, stál ve skutečnosti nikoli na straně vlasti, ale na straně KSČ a to z dnešního pohledu jasně a okatě. I díky němu se komunisté tedy tím pádem na 41 let dostali k moci! 

Jeden jeho výrok z roku 1948 za všechny: „Když KSČ svolala na pondělí 23. února 1948 večer do Obecního domu v Praze ustavující schůzi ústředního akčního výboru Národní fronty, zeptal se mě soudruh Gottwald, s kým jdu. Odpověděl jsem, že je to samozřejmé. ‚Ale já to chci, Ludvíčku, slyšet jasně,‘ řekl Klema. Odpověděl jsem: ‚Jdu s lidem.‘“ Takto jasně a srozumitelně popsal svou roli v únoru 1948 generál Ludvík Svoboda…

V roce 1968, již jako president republiky, přijel po okupaci do Moskvy a na rozdíl od ostatních nikoli v poutech, ale se všemi presidentskými poctami. Brežněv jej veřejně vezl v mávajících průvodech ulicemi Moskvy jako presidenta “bratrské” země, aby Svoboda vzápětí podepsal souhlas s okupací a pobytem sovětských vojsk na věčné časy. Ano, podepsal akt agrese s tím, že jej legitimisoval před očima celého světa i svého národa.

Nikdo jej nemohl tehdy donutit tento akt naším jménem udělat. Nikdo! A je rovněž známo, že Brežněv měl v těch dnech doslova hrůzu z toho, co by se dělo, kdyby Svoboda podepsat odmítl. Jenže on neodmítl.

Byl přesvědčeným komunistou, pro kterého byla z logiky internacionálního proletariátu vůle Sovětského svazu vždy nadřazena zájmům jeho vlasti. Té vlasti, které byl hlavou!

Mohl se nechat zastřelit, či spíše, jako starý voják, SE sám zastřelit! Nikdy by pak nemohlo dojít už k takové “normalisaci”, k jaké Husák s Biľakem, Jakešem a dalšími gaunery náš národ s jeho ochotným souhlasem dovedli.

Toť pravdivý historický pohled na někdejšího presidenta socialistického Československa Ludvíka Svobodu.

Glorifikovat dnes tyto lidi, kteří se dopustili vlastizrady (Ludvík Svoboda pak ve skutečnosti dvakrát!), je vpravdě plivancem do očí statisíců umučených nekomunistů, obětí komunistického režimu.
Jak před rokem 68, tak po něm.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (52 votes, average: 3,15 out of 5)
Loading...