
Létání na eurostroji
ŠTĚPÁN CHÁB
Jak definovat ten náš modrý hadr na nádobí s okrasnými komponenty žlutých hvězd? Člověk nemusí bloumat po krajině s Ottovým slovníkem naučným a hledat složitě záhady v odborném pohledu na život, vesmír a vůbec. Stačí se začíst do pěny dní.
Francie s Německem se v roce 2017 dohodly na tom, že vytvoří stíhačku šesté generace. Vznikne evropský stíhací letoun, který dokáže konkurovat těm americkým, čínským a ruským. Však to byla potřeba. Konkurovat, být lepší a ještě lepší. Uběhlo devět let a Francie s Německem, navíc i s outěžkem Španělska, které se do projektu zapojilo, hodily plány na stíhačku do žita. Nedokázaly se na ničem shodnout. Snad krom faktu, že by ten herberk na rozsévání smrti měl létat.
A tak se Friedrich Merz a Emmanuel Macron dohodli na tom, že se na ničem nedohodnou a celý projekt ukončili.
Mezitím, od toho roku 2017, do projektu, jehož celkový účet měl vystoupat na astronomických 100 miliard eur, už zahučely miliardy z kapes daňových poplatníků a výsledkem je nula. To je předpokládaných bezmála dva a půl bilionu korun. Člověka maně napadne, že kdyby se takhle chovaly firmy, žádnou tu nemáme, protože by každou investici do inovací následovaly děsivé zprávy o bankrotu. Jenže stát, ten nejde dovést k bankrotu s takovou lehkostí. (Ale že se ti naši unijní koloušci snaží.)
Co bylo podstatou toho, že do dopadlo jako vždycky? Čistý národní egoismus. Francie (reprezentovaná firmou Dassault) chtěla mít hlavní slovo ve vývoji samotného letadla, protože si žárlivě střeží své know-how a jadernou autonomii. Německo (reprezentované Airbusem) zase chtělo mít stejný podíl na technologiích, za které platí. Výsledkem bylo devět let čistokrevné zákopové války o průmyslová práva a patenty.
Nejde nepoložit klíčovou otázku. Může si nechutně předlužená Francie dovolit hodit do stoupy 100 miliard eur? Může si takové výdaje dovolit Německo, které je v chronické ekonomické stagnaci?
Dobře, dobře, kecal bych. Výsledek není nulový. Merz se s Macronem dohodl, že započatá spolupráce se využije k tomu, aby se místo stíhačky vyvíjely drony. Také to létá, takže se s ostudou neodkráčí od oboru příliš daleko. Jenže pozor, i tady si užijeme té pravé eurounijní řachandy. Zatímco Evropa plánuje společný vývoj dronů na další dekádu, na skutečném bojišti dnes rozhodují levné komerční drony poslepované na koleni za pár tisíc korun. My na to budeme mít euro-certifikovanou komisi, drony (možná, dá-li bůh) výstavní, ale kvůli ceně nepoužitelné. A až to bude všechno hotové, tak si zakážeme kvůli dopadu na klima jejich výrobu. Smát se nám ve výsledku budou všichni.
Jinak řečeno – po úžasném úspěchu vývoje stíhačky trvajícím devět let, jehož výsledek je k popukání, budeme ve spolupráci pokračovat dalších x let, abychom si tu zábavu užívali i nadále.
Představuju si reakci americké, čínské i ruské strany. Tamní vývojáři si zprávu přečetli nevěřícně jednou, přečetli si ji v šoku podruhé, pak už nebyli schopni číst, protože pod stolem a v záchvatu smíchu se čte obtížně. Následně svět začaly dobývat memy na sociálních sítích, kde Pat a Mat získali zcela nové dimenze. Zatímco se Francie s Německem devět let hádaly o papíry na stíhačku šesté generace, většina evropských států (včetně České republiky, Německa samotného, Polska nebo Itálie) potupně nakoupila a nakupuje americké stíhačky F-35. Takže Evropa ten sprint prohrála na celé čáře a stala se totálně závislou na dodávkách z USA. No, nejsme my šikovní?
Jak jinak dát světu najevo, že u nás si budoucnost dala pauzu s tím, že se bude zabývat jinými částmi planety, u nás nechala jen zapnutý záznamník se vzkazem – dovolali jste se na lampárnu, zanechte všech nadějí, kdož vstupujete.
Velmi kuriózně pak novinka rezonuje v naší vybujelé rétorice o obraně Evropy, o nutnosti navýšit výdaje na zbrojení, o tom, že příští rok… ne, už příští měsíc,… co příští měsíc, už zítra na nás zaútočí Rusko. Výsledkem je pak samý zlatý záchod Timurů Mindičů těch našich unijních hodnot. Kdo a kde koná potřebu do zlaté mísy, na kterou se složili daňoví poplatníci?
A ano, už slyším křik, že by se to dalo vyřešit pavlovskými Spojenými státy evropskými. Nedalo. Spojené státy evropské by nevedly k tomu, že by se (koloniální i neokoloniální) bohatství západu rozlilo na východ, abychom se měli všichni dobře. Jen by vedlo k tomu, že by východ ztratil další pravomoci řídit své země a předal je do rukou západu, potažmo Německu a Francii. A spolupráci Německa s Francií máme tu možnost sledovat v přímém přenosu právě teď. Miliardy eur spláchnutých do zlatého záchodu Timura Mindiče.
Ale stejně je zcela na místě spustit velké provolávání slávy nad spoluprací evropských malomocností. „Ať žije stíhačka šesté generace! Ať žije stíhačka šesté generace!“ A pokud někdo přijde s kafráním, nejde jinak, než mu dle vzoru jednoho z nejlepších českých filmů Bílá paní odvětit – „Jdi s tou pravdou. Drž hubu a plav!“
- Abramovičovi se s Arachamiou skoro povedlo ukončit válku na Ukrajině v dubnu 2022 - 12.6.2026
- Létání na eurostroji - 12.6.2026
- Pryč s Klausovizí! - 12.6.2026


„A ano, už slyším křik, že by se to dalo vyřešit pavlovskými Spojenými státy evropskými. Nedalo. Spojené státy evropské by nevedly k tomu, že by se (koloniální i neokoloniální) bohatství západu rozlilo na východ, abychom se měli všichni dobře.“
– – – – –
Myslím že tady autor míchá dohromady dvě věci, a tou je schopnost vyvinou novou stíhačku a převedení bohatství za západu na východ. Jenž Čína i USA jsou úspěšné právě proto, že mají vysoké nerovnosti. Pokud jedni něco vyvíjí, jiní to musí zaplatit. Takže pokud v rámci Spojených států Evropských vznikne vyšší nerovnost, bude to pro podobné projekty výhoda. Navíc autor jiné řešení nenavrhuje. Ani nemůže, protože ty Spojené Evropské státy jsou jedinou možností. Problém je, že dnes nikdo nevěří, že by udělali tak, aby fungovali správně. A také v tom, že se na nich ani nedohodnou tak, jako se nedohodli na tom letadle. Takže když si řekneme, že jediná možnost je špatná a nemůže fungovat, tak už nám toho moc nezbývá. Dovolil bych si ale navrhnout jedno, dnes možná směšné, řešení. Zkuste navrhnout, jak by ty Evropské státy mohly fungovat správně. Ano, vím že nevěříte že někdy správně fungovat budou. Ale jinak můžete maximálně nadávat u piva říkat si, že lidé jako ti kteří zde vládnou posledních třicet let nám zajistí prosperitu a nikoho nepotřebujeme.
Vývoj ruského letounu Suchoj Su-57 stál podle dostupných odhadů 8–10 miliard dolarů.
Eurosajuz stalo zjištění že na to nemá 100 miliard eur.
Kdyby Eurosajuz hned v roce 2017 dal těch 100 miliard eur rovnou Rusku.
Tak ti by jim navrhli a zkonstruovali funkční letoun,
a dnes by do Bruselu dodávali první testovací kus v dárkovém balení s kompletní technickou dokumentací,
a navíc by někde v Eurosajuzu dokončovali výrobní závod na klíč,
a europapaláši mohli dnes přestříhávat pásku a poplácávat se po zádech.
1) Totalita je v tomto vždy efektivnější (hlavně není třeba čekat, až se někdo na něčem dohodne)
2) Rusko je jeden stát, EU zatím ne – další snížení efektivity
3) Srovnejte mzdy v Německu či Francii a v Rusku
1) V totalitě Eurosajuz Rusko minimálně dohnal, ne-li předehnal.
2) Rusko je není jeden stát, Rusko je federace složená z 85 subjektů (republik, krajů, oblastí, měst federálního významu, autonomních oblastí a autonomních okruhů), a navíc z více než 190 různých národností a etnických skupin.
3) Mzdy nemzdy, tabulkové cifry a přepočty jsou účelově zavádějící abychom si připadali lepší. Faktem je, Rusové mají životní úroveň srovnatelnou s Eurosajuzem.
1) Dejme tomu, nicméně myslím že je zjevné, že jsem myslel totalitu kde vládne totalitně jeden nebo několik málo lidí. V EU je mnoho politiků, kteří mají problém se dohodnout.
2) Rusko možná je federace, ale v podstatě všude vládne jedna skupina lidí, které do toho nikdo nekecá, většina států v té federaci nemá moc slovo. A každopádně to má k jednomu státu blíže než EU.
3) Úroveň je srovnatelná, ale i tak nižší. To ale nic nemění na tom, že v EU jsou jak vyšší mzdy tak vyšší ceny, a proto je logické, že vyšší bude i nákladová částka na jakýkoliv projekt.