12.6.2026
Kategorie: Ekonomika368 přečtení

Létání na eurostroji

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Jak definovat ten náš modrý hadr na nádobí s okrasnými komponenty žlutých hvězd? Člověk nemusí bloumat po krajině s Ottovým slovníkem naučným a hledat složitě záhady v odborném pohledu na život, vesmír a vůbec. Stačí se začíst do pěny dní.

Francie s Německem se v roce 2017 dohodly na tom, že vytvoří stíhačku šesté generace. Vznikne evropský stíhací letoun, který dokáže konkurovat těm americkým, čínským a ruským. Však to byla potřeba. Konkurovat, být lepší a ještě lepší. Uběhlo devět let a Francie s Německem, navíc i s outěžkem Španělska, které se do projektu zapojilo, hodily plány na stíhačku do žita. Nedokázaly se na ničem shodnout. Snad krom faktu, že by ten herberk na rozsévání smrti měl létat.

A tak se Friedrich Merz a Emmanuel Macron dohodli na tom, že se na ničem nedohodnou a celý projekt ukončili.

Mezitím, od toho roku 2017, do projektu, jehož celkový účet měl vystoupat na astronomických 100 miliard eur, už zahučely miliardy z kapes daňových poplatníků a výsledkem je nula. To je předpokládaných bezmála dva a půl bilionu korun. Člověka maně napadne, že kdyby se takhle chovaly firmy, žádnou tu nemáme, protože by každou investici do inovací následovaly děsivé zprávy o bankrotu. Jenže stát, ten nejde dovést k bankrotu s takovou lehkostí. (Ale že se ti naši unijní koloušci snaží.)

Co bylo podstatou toho, že do dopadlo jako vždycky? Čistý národní egoismus. Francie (reprezentovaná firmou Dassault) chtěla mít hlavní slovo ve vývoji samotného letadla, protože si žárlivě střeží své know-how a jadernou autonomii. Německo (reprezentované Airbusem) zase chtělo mít stejný podíl na technologiích, za které platí. Výsledkem bylo devět let čistokrevné zákopové války o průmyslová práva a patenty.

Nejde nepoložit klíčovou otázku. Může si nechutně předlužená Francie dovolit hodit do stoupy 100 miliard eur? Může si takové výdaje dovolit Německo, které je v chronické ekonomické stagnaci?

Dobře, dobře, kecal bych. Výsledek není nulový. Merz se s Macronem dohodl, že započatá spolupráce se využije k tomu, aby se místo stíhačky vyvíjely drony. Také to létá, takže se s ostudou neodkráčí od oboru příliš daleko. Jenže pozor, i tady si užijeme té pravé eurounijní řachandy. Zatímco Evropa plánuje společný vývoj dronů na další dekádu, na skutečném bojišti dnes rozhodují levné komerční drony poslepované na koleni za pár tisíc korun. My na to budeme mít euro-certifikovanou komisi, drony (možná, dá-li bůh) výstavní, ale kvůli ceně nepoužitelné. A až to bude všechno hotové, tak si zakážeme kvůli dopadu na klima jejich výrobu. Smát se nám ve výsledku budou všichni.

Jinak řečeno – po úžasném úspěchu vývoje stíhačky trvajícím devět let, jehož výsledek je k popukání, budeme ve spolupráci pokračovat dalších x let, abychom si tu zábavu užívali i nadále.

Představuju si reakci americké, čínské i ruské strany. Tamní vývojáři si zprávu přečetli nevěřícně jednou, přečetli si ji v šoku podruhé, pak už nebyli schopni číst, protože pod stolem a v záchvatu smíchu se čte obtížně. Následně svět začaly dobývat memy na sociálních sítích, kde Pat a Mat získali zcela nové dimenze. Zatímco se Francie s Německem devět let hádaly o papíry na stíhačku šesté generace, většina evropských států (včetně České republiky, Německa samotného, Polska nebo Itálie) potupně nakoupila a nakupuje americké stíhačky F-35. Takže Evropa ten sprint prohrála na celé čáře a stala se totálně závislou na dodávkách z USA. No, nejsme my šikovní?

Jak jinak dát světu najevo, že u nás si budoucnost dala pauzu s tím, že se bude zabývat jinými částmi planety, u nás nechala jen zapnutý záznamník se vzkazem – dovolali jste se na lampárnu, zanechte všech nadějí, kdož vstupujete.

Velmi kuriózně pak novinka rezonuje v naší vybujelé rétorice o obraně Evropy, o nutnosti navýšit výdaje na zbrojení, o tom, že příští rok… ne, už příští měsíc,… co příští měsíc, už zítra na nás zaútočí Rusko. Výsledkem je pak samý zlatý záchod Timurů Mindičů těch našich unijních hodnot. Kdo a kde koná potřebu do zlaté mísy, na kterou se složili daňoví poplatníci?

A ano, už slyším křik, že by se to dalo vyřešit pavlovskými Spojenými státy evropskými. Nedalo. Spojené státy evropské by nevedly k tomu, že by se (koloniální i neokoloniální) bohatství západu rozlilo na východ, abychom se měli všichni dobře. Jen by vedlo k tomu, že by východ ztratil další pravomoci řídit své země a předal je do rukou západu, potažmo Německu a Francii. A spolupráci Německa s Francií máme tu možnost sledovat v přímém přenosu právě teď. Miliardy eur spláchnutých do zlatého záchodu Timura Mindiče.

Ale stejně je zcela na místě spustit velké provolávání slávy nad spoluprací evropských malomocností. „Ať žije stíhačka šesté generace! Ať žije stíhačka šesté generace!“ A pokud někdo přijde s kafráním, nejde jinak, než mu dle vzoru jednoho z nejlepších českých filmů Bílá paní odvětit – „Jdi s tou pravdou. Drž hubu a plav!“

Redakce

Sdílejte článek:
368 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)