25.6.2026
Kategorie: Politika630 přečtení

Prezident Petr Pavel na summit NATO stejně nepojede

Sdílejte článek:

P. A. HOMOLA

Rozhodnutí Ústavního soudu ve věci cesty prezidenta republiky na summit NATO bude – ať už dopadne jakkoliv – v praxi nevynutitelné. Stejně jako většina předchozích aktivistických rozhodnutí politického charakteru, která směřovala pro nebo proti hlavě státu.

Soud to ví, prezident to ví, vláda to ví. Jen Česká televize se tváří, že s napětím očekává výsledek hlubokých úvah prezidentových ústavních soudců, jako by šlo o netušené vánoční překvapení. (My ostatní nečekáme na výsledek, nýbrž na odůvodnění. To bude zajímavé.)

Vážnější problém však spočívá v systémovém ústavním nepořádku, který tato kauza jen ilustruje. K dnešnímu dni jmenoval prezident Petr Pavel 13 z 15 ústavních soudců – a to za necelé tři roky ve funkci. Tak masivní personální obměna vrcholného ústavního orgánu jedním politikem v tak krátkém čase je bezprecedentní a samozřejmě nebezpečná.

V USA je běžné, že u jména každého soudce Nejvyššího soudu stojí hned na prvním místě informace o tom, který prezident jej nominoval. Celý svět podle toho intuitivně odhaduje ideový směr rozhodování – a málokdy se mýlí. U nás se naopak předstírá, že ústavní soudci nemají se svým navrhovatelem vůbec nic společného. Ba co víc: že některé z nich, které prezident sám navrhl, navrhoval proto, že je nenávidí.

Tento narativ má údajně sloužit k tomu, abychom si soudu více vážili. Ve skutečnosti jde o pokrytectví a hloupé lhaní sobě samým. Ústavními soudci se přece stávají prezidentovi blízcí či jím preferovaní právníci, ne naopak. Není na tom nic špatného a neměli bychom se tvářit, že je to jinak.

Prezident vybírá soudce podle toho, zda je on či jeho poradci považují za dobrého kandidáta. Nominace soudců je tedy odjakživa politický akt. Popírání této skutečnosti neposiluje důvěru v justici, ale naopak ji podrývá.

Ještě důležitější je strukturální vada našeho modelu. Desetileté funkční období bez jakéhokoliv rozložení mandátů v čase umožňuje, aby v krátkém období končila a začínala funkční období velké části soudců naráz. Stačí shoda okolností – jako masový odchod soudců na konci éry Pavla Rychetského – a jeden prezident de facto ovládne celý Ústavní soud. To se mi nelíbí a jde v podstatě o defekt naší ústavy.

Náš ústavní nepořádek by si zasloužil ústavní úpravu, která by takové riziko minimalizovala. Například mechanismus, který by bránil tomu, aby v několika málo letech končilo příliš mnoho mandátů současně. Němci například podobný mechanismus mají.

Předstírání neutrality a nezávislosti tam, kde jde o zcela zjevnou politickou realitu, nikomu nepomáhá. Naopak: otevřené přiznání politického rozměru nominací a zavedení rozumných pojistek by důvěru v Ústavní soud posílilo.

Na obrázku vidíme Mgr. Petra Macinku, místopředsedu Vlády ČR a ministra zahraničí. Pokud prezidenta Petra Pavla na summit NATO i přes předběžné opatření Ústavní soudu nevezme, vůbec nic se nestane.

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
630 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)