27.6.2026
Redakce
0
Kategorie: Společnost1 přečtení

A teď alou mezi kozaté influencerky

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Včera se na mě jako krupobití vylilo spoustu nádherných nálepek. Jsem antidemokratický proruský troll. StBácký slouha. Má oblíbená nálepka dezolát také zazněla. A zaznělo i nádherné obvinění. Že za své kecy sklízím od jakési tajemné entity hroznou fůru peněz.

Na to poslední se podívejme, stojí to rozhodně za to. Já jen, aby do veřejného prostoru zaznělo to, co zaznít musí.

Jaké máme platy na Krajských listech?

Ještě před měsícem to bylo od 400 do 600 korun za článek. Honorář skromný, ale dělali jsme to všechno rádi a s tou pravou a nefalšovanou chutí antidemokratů volajících po svobodě, po otevřené diskusi. Prostě tradiční dezolátské hodnoty, za které stojí za to s cigaretou postávat a brblat na poměry.

Teď se situace změnila.

Nový měsíc už pracujeme za úplně jiné honoráře. Objevila se konečně ta tajemná entita, která nám všem zatím opomněla proplácet naše dezolátství? Neobjevila.

Zato se objevila Evropská unie a její ochrana svobody tisku, její zpřísnění sušenek. To naši velmi vstřícnou a hodnou šéfredaktorku Aničku Vančovou donutilo k sepsání e-mailu. V něm vyjádřila všem redaktorům hlubokou úctu za jejich práci a připojila jednu pro všechny nepříjemnou větu. „Nezbývá mi, než Vám napsat, že, ač mě to hrozně mrzí a všech Vás – svých milých autorů – si hrozně vážím, musím razantně snížit honoráře,“ napsala. „Zcela pochopím, že za těchto podmínek někteří (možná všichni z Vás) budou muset s Krajskými skončit. Nemohu Vám to mít za zlé, pokud se tak stane, velmi, velmi děkuji za dosavadní spolupráci,“ dodala.

Snížení na 250 korun za článek. Všichni zůstali (až na jednoho, který by se už neuživil). Děláme to rádi. Píchat klacíkem do toho českého mraveniště a volat po rozumu (i když v mém případě někdy trochu bez rozumu, vím to, kaju se).

Takže nová unijní direktiva nás srazila na dvě stě padesát kaček za článek. Za takovou sumu si dneska v Praze člověk nekoupí ani polední menu s kohoutkovou vodou, ale internetoví hrdinové z nás dál budou dělat agenty placené z Kremlu. Ale ono to má svůj styl. Za dvě stovky prodávat vlast a sloužit Kremlu, to je čistá charita a vlastně hrozně úsporný dezolátský provoz.

Naše šéfredaktorka Anička Vančová sice letos velí téhle bandě nedisciplinovaných blech čistě jako dobrovolník za dobré slovo a bez honoráře a za pocit dobře vykonané diverze, ale kapitán prostě loď neopouští. Naopak nás žene bičem do digitální éry mezi kozaté influencerky.

Proč zrovna mezi ně? Protože ztroskotat, to není nic pro našince. My jedeme dál.

A byla to přímo oddysea, kde naše šéfredaktorka musela napnout všechny síly a objevit nové a netušené dimenze trpělivosti. Rozhodla se totiž, že ten balón nových začátků mám vykopnout já. A já a fotbal. To je strašlivá kombinace. Já si tak sedět za tím naším šluknovským dubem a v klidu si sepisovat ta svá písmenka.

Přišel první návrh. Budeš načítat své komentáře. Poučen předchozím nezdarem s mým jediným vystoupením v rádiu jsem okamžitě odvětil to jediné, co jsem odvětit mohl – nikdy. Prali jsme se, přetahovali, nepovolil jsem. Každý máme svou zvláštnost.

A tak přišla na přetřes umělá inteligence. Co bychom mohli vymyslet s ní?

Dostal jsem to za úkol. Vykoumat naši budoucnost. A došel jen ke Gemini a její službě NotebookLM, které když jsem nalil svůj komentář, začali se tam nad ním dva umělí lidé dohadovat. Nebylo to úplně k ničemu a o ničem. Jak korporátní služba hledí na mé texty. Vždy na začátku se vůči němu vyhranila, pak jej rozebrala, dodala pár zajímavostí. Ale výstup byl plný bomb hnojůvek. Místo „Dý welt“ řekl hlas „Dajwelt“, komolilo to jména. To by bylo jen pro ostudu.

Dva týdny hledání v tahu.

Takže nový list. Všechno znovu.

Přišlo další přetahování o to, že bych se mohl laskavě obětovat a začít ty komentáře skutečně načítat. Ale zase jsem nepovolil. Představa, že bych měl někam reálně namluvit svůj vlastní hlas, ve mně jako ve vášnivém introvertovi vyvolává zhruba stejné nadšení jako představa dobrovolného preventivního vyříznutí slepého střeva bez anestezie. Prostě ne. Radši budu do smrti sedět za šluknovským dubem a okusovat kůru.

A tak jsem začal hledat dál.

Je tu umělá inteligence. ElevenLabs. Té načtu čtvrt hodinu textu, ona mi hlas naklonuje a já jej pak budu moci používat, jak mně se zachce. A u toho to skončilo… a začíná.

Výsledek jsme nahráli na HeroHero. Nakouknout můžete tady. A ne, není to ošulení a zefektivnění existence. Kdybych své texty četl sám, mám to za deset minut. S tou nadmutou umělou věcí u toho strávím přes půl hodiny, protože vytváří podobné bomby hnojůvky, ale u téhle je mohu jednu po druhé vychytat. Hlas, který zazní ve zmíněných videích, je můj. Ověřeno na vlastních dětech. Můj AI klon má navíc oproti mně tři nesporné výhody – nepotřebuje kafe, nemá deprese z ranních zpráv a nestěžuje si, že dělá za dvě stě padesát kaček.

Komický poznatek.

K videím dělám i ilustrační obrázky přes umělou inteligenci. K jednomu komentáři jsem chtěl vymalovat padající vzducholoď s nápisem NATO, na které bude sedět Mickey Mouse. Zadal jsem povel umělému plagiátorovi a vykradači hrobů uměleckých velmistrů, ale odpověděl mi, že kvůli interním pravidlům nemůže vygenerovat výsledek. Nesmí se snad zobrazovat násilí s padající vzducholodí? Vymazal jsem, přesto mě to odkázalo do pekel. Tak jsem vymazal NATO. Třeba si to chrání. Nic, stále problém. A tak jsem vymazal poslední. Americkou popkulturní myš. A už plagiátor maloval jako smyslů zbavený. S notnou dávkou zvědavosti jsem tam dal celý původní povel a disneyovského Mickey Mouse vyměnil za Totoro, legendární postavu japonského animačního studia Ghibli. Plagiátor ani nemrknul a Totora i s řítící se vzducholodí a nápisem NATO mi vymaloval. Ale to je tak, když si americký korporát vyboxuje u umělých inteligencí ochrannou známku, ale ze zbytku světové kultury si může plagiátor bez zábran brát, co jemu se zachce.

Videa na HeroHero budeme dávat bez platební brány. Nejdřív vás naočkujeme klonem mého uhrančivého hlasu, a až budete závislí, tak za vámi tu bránu teprve zaklapneme. Holt, kapitalismus plný pastí.

Tak se tam, prosím pěkně, nažeňte, abychom mohli pokračovat směle dál a do toho českého mraveniště píchat horem dolem.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)