19.1.2020
Redakce
0
Kategorie: Historie

Komunistické lidové soudnictví

Sdílejte článek:

SM

Po únorovém převratu 1948 došlo k nastolení mocenského monopolu KSČ, která tak ovládla všechny klíčové státní instituce. Výjimkou nebylo ani soudnictví, kterému přikládali komunisté velkou pozornost.

Po únoru 1948 mohli komunisté konečně ovládnout justici, což se jim v letech 1945-1948 nepodařilo. V této době měli v gesci tento rezort národní socialisté a ministrem spravedlnosti byl Prokop Drtina, s nímž komunisté po převzetí veškeré moci rovněž zúčtovali v politickém procesu. Komunisté potřebovali pod svou kontrolu dostat aparát, který by jim umožňoval se vypořádat s domnělými či skutečnými nepřáteli v nadcházejících politických procesech.

To se však dělo postupnými kroky, protože bezprostředně po únoru 1948 existovala většina soudců, kteří samozřejmě neměli rudou knížku. Na to si mimochodem stěžovali vysocí komunističtí představitelé. Stížnosti také padaly na to, že soudci jsou po převratu ,,politicky zmatení” a někteří dokonce ,,nepřátelští lidově demokratickému režimu”.

Nová soudní soustava již neměla podléhat ,,buržoazním iluzím”, naopak měla být ryze třídní a sloužit pracujícímu lidu proti ,,rozvratným snahám reakce”. Komunistické právo již neuznávalo nadstranickost a spravedlnost v soudním procesu, kritika byla vztažena také na formalismus v průběhu procesu, to znamená přísné dodržování právních norem.

Nový ministr spravedlnosti Alexej Čepička, Gottwaldův zeť, se tak chopil své role značně energicky. Vznikl zákon o zlidovění soudnictví, který dával preferenci soudcům z lidu a ne profesionálním soudcům. KSČ tak dala jasně najevo, kdo je její oporou moci – dělníci, z nichž se stávali po absolvování tzv. Právnických škol pracujících (PŠP) za několik měsíců soudci z lidu. Ti měli rovnoprávné postavení jako soudci z povolání. Dělníci, rolníci, ale třeba ženy v domácnosti si po absolvování těchto právnických pseudoškol tak mohli nastupovat i na vedoucí pozice u soudů a rozhodovat svévolně o dalším osudu lidí.

Situace se vyvinula tak, že absolventi těchto institucí, kteří v některých případech neměli ani středoškolské vzdělání, ale dvě třídy měšťanské školy, byli přidělováni k trestním kauzám, aby tak mohli spolehlivě plnit převodovou páku komunistické vůle, zatímco soudci z povolání měli spíše řešit civilní záležitosti.

Přijetím zákona o zlidovění soudnictví v roce 1948 tak získal navrch element soudce z lidu, což plně vyhovovalo komunistické moci. Nechtěným dílem osudu tak vznikla poněkud bizarní (ale vlastně prospěšná) situace, kdy absolventi PŠP působili jako soudci z lidu a v soudních budovách občas spravili tu a tam kliku u dveří či kolegovy boty, protože to byli často lidé vyučení či řemeslně zdatní. Cíl komunistů, aby bylo zlidověno soudnictví, tedy jinými slovy, aby ho mohli komunisté dostat plně pod kontrolu instalováním loajálních ,,dělnických” soudců, tak byl beze zbytku splněn. Po roce 1948 se stalo soudci z lidu 36 000 lidí, z nichž vlastnilo stranickou knížku 70%.

Po ovládnutí justice komunisty koncem 40. let tak zákonitě došlo tak k úpadku poúnorové soudní soustavy, protože nezáleželo tak ani na odbornosti soudců z lidu, nýbrž ochotě plnit stranické pokyny, nehledě na právo na spravedlivý proces, který byl v politicky angažovaných procesech zcela otevřeně upírán. V politických procesech se tak naplno odrazila zrůdnost nové tzv. kabinetní justice, kdy se soudci řídili nikoliv vlastním svědomím, ale směrnicemi všemocné KSČ.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky