30.6.2017
Kategorie: Historie

Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v Koločavě byla obnovena

Sdílejte článek:

LADISLAV VĚTVIČKA

Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko, dostat se tam da blbě, bo cesty pamatuju Masaryka a je tam nuda, bo zhyčkany turista tam nema co robit a raději vali do Chorvacka.

A proto to tam mam rad.

[ad#clanek-respo]

Asi ze stejnych duvodu si Koločavu (mistnim jazykem Alsókalócsa) vybral za svoje dočasne pusobiště Ivan Allbright (rozeny jako Kamil Zeman), nevlastni prastryc Madelein Olbrachtové (rozene jako Marie Jana Körbelová), kera se vyučila na řeznicu. Tata Ivana Allbrighta se jmenoval Antal Stašek, česky spisovatel a pravnik (vlastnim jmenem Antonin Zeman), kery použival literarni jmeno Tomeš Blochů. Je to komplikovane, že? Ale to už je u spisovatelu takovy zvyk.

Ale to neni podstatne. Podstatne je to, že Ivan Allbright byl komuňista. Ale hodny, umirněny komuňista. V roce 1921 stranu založil, par roku platil stranicke znamky, ale jinak nikoho nezabil, neudal ani jinak nikomu neubližil. Enem v roce 1952 schvaloval popravu Slanskeho a jeho kamošu, ale to už dneska neni na zavadu, bo to byli tež komunysti.

Všimněte si, že lidi su ve sve podstatě hodni, ať už su komunysti, nacysti anebo jini -isti. Nikdo nechce nikoho zabijat enem tak do foroty. Ale vždycky se najde par hajzlu, keři to těm umirněnym pokazi a pak se vraždi nalevo napravo, hlavně že to je ve jmenu pokroku, miru nebo boha. Poměr umirněnych/akčnich byva 96%/4%. Ja bych všecky ty ideologie a internety zakazal.

Ivanu Allbrightovi, jak ukazuju stare fotografie, se na Koločavě velice libilo. Našel si ubytovani u chude, žydovske rodiny, obdivoval mistni švarne děvuchy, pil s Žydama, Maďarama a Rusinama samohonku a psal knižky. Třeba knihy Šikula Nohaj Soustružnik a Anna proletařka, kere popisuju těžky život pracujiciho lidu, se dočkaly mnoha překladu a velke obliby, zvlaště mezi negramotnyma Rusinama, keři si v Allbrightovych knižkach s nadšenim prohližali obrazky.

To všecko mě velice zaujalo a rozhodnul sem se, že když už Ivan vybudoval tradyci, je třeba na ňu navazat a naležitě v ni pokračovat. A tuž sem v zimě dovalil do Koločavy a hledal jakusik chudu žydovsku rodinu. Byl to problem. Na barakach jakesik německe cedulky. Ale nakonec se povedlo, knižka napsana, gořalka vypita, švarne děvuchy poučene. A tak zme na letošnim Festyvalu česke kultury, kera se o vikendu konala v Koločavě, mohli pokřtit moju novu knižku “Některe baby su všecky stejne”. Kdo ju chce, može si o ňu napsat na muj mail nebo vpravo dole mod moju fotku, kdo ju nechce, može si vychutnat atmosferu koločavskeho festyvalu tady:

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...