Mladí už nechtějí děti. Důchody nakonec budou úplně jiné, než se dnes tvrdí

Poslední oficiální data jsou za rok 2023 a říkají, že počet obyvatel ČR vzrostl na 10,9 milionu lidí. Nicméně nebylo to dáno tím, že bychom se více množili, ale imigrací. Takže žádná výhra. Počet Čechů se dokonce snížil o 22 tisíc. Nicméně přišlo k nám nových 95 tisíc lidí. Až sem to jde.

Průšvihem je, že počet narozených dětí poklesl o 10 %. To je nejméně dětí narozených za posledních 22 let. Navíc vzhledem k potřebě důchodové reformy to říká, že včera bylo pozdě.

Vláda nepochopila, že reformu důchodů nelze prosadit silou

Vláda sice chystá reformu, ale vzhledem k tomu, že nemá souhlas opozice, bojím se, že to skončí podobně jako kdysi, kdy zaváděl reformu Petr Nečas. Opozice říkala: až se dostane k moci, reformu zrušíme. A co nakonec stalo? Reformu opravdu zrušila s tím, že přijde s novou, lepší.

Co následovalo? Nic! Už žádná reforma nikdy nebyla, protože by byla extrémně nepopulární. Reforma je ale nutná. Demografická čísla jsou časovanou bombou.

Data navíc ukazují nejen to, že lidé chtějí méně dětí a někteří vůbec, ale i to, že se touží méně ženit a vdávat. Počet svateb poklesl meziročně o 12 %. Klasická rodina, jak jsme ji znali, pomaličku mizí. Přichází nový model lidského soužití.

Rok 2024 půjde v trendu. Bude ještě hůř

Nyní přišly Hospodářské noviny s tím, že mají data z velkých porodnic za první tři měsíce 2024, takže mají čísla dříve než statistici. No a tato data tvrdí, že letos klesá počet narozených dětí o dalších 6 %.

Opět se čekal pokles, ale ne takto výrazný. Tak málo dětí se mělo podle modelů rodit až za pár let, kdy budou rodit ještě slabší ročníky. My jsme celý proces urychlili. Letos pravděpodobně přijde na svět nejméně dětí za 25 let.

Čím to je, že lidé nechtějí mít děti? Zatím na to neexistuje žádná přesná studie, protože demografové jsou zaskočeni. Já si to vysvětluji součtem slabých ročníků matek a špatných ekonomických podmínek spolu s tím, že se lidem změnily hodnoty. Preferují jiné věci než se starat o děti.

Nemáš kde bydlet, nemáš děti

Osobně se domnívám, že hlavním důvodem jsou ale ceny nemovitostí. Ty jsou tak vysoké, že si je většina lidí nemůže dovolit koupit. Když je drahá nemovitost, musí být logicky drahý i nájem. A to je průšvih. Mladé páry se mzdou adekvátní jejich věku musí fungovat tak, že jeden platí nájem a druhý vše ostatní. V tomto výpočtu zkrátka není prostor pro dítě. A když – tak jen pro jedno.

Řešení je přitom snadné, zrušte všechnu buzeraci při výstavbě. Potřebujeme jiný stavební zákon a rozšíření ploch, kde se dá stavět. Zatím to úředník jen brzdí.

Navíc prostředí je dnes velmi turbulentní. Posledních pět let přináší samé špatné a neočekávané okolnosti. Nejprve se lidé báli covidu, pak se báli války, a nakonec inflace a poklesu reálných mezd. To není prostředí, kde chcete mít děti.

Lidé chtějí klid, stabilitu a prosperitu. Tu nevidíme, když podle posledních dat rostla ekonomika meziročně jen o ubohých 0,2 procenta.

Důchod nebude zásluhový, ale rovný

Pokud bude dětí dále ubývat, máme ohromný problém s již zmíněnými důchody. Nebudeme mít dost lidí, kteří by na ně pracovali. Důchodců bude zkrátka moc. Sedmdesátkové ročníky jsou moc silné.

Když se dívám na politickou scénu a na demografická data, docházím k závěru, že tady žádná pořádná reforma v příštích letech nebude. Opozice reformu zase zruší. Když ne po těchto sněmovních volbách, tak po dalších.

A co je důležité pro reformu? Důvěra. Ta tu už nebude. Prošustrovali jsme jí. Problém se tím zhorší. Systém musí fungovat dlouhodobě.

Očekávám, že nakonec bude uplatněn krizový scénář. Lidé podle mě nebudou mít výši důchodu odvozenou od počtu odpracovaných let, výše mzdy apod. Zásluhovost bude úplně zrušena, protože na ni nebudou peníze. Bude nutné dostat všechny na nižší základ. Nebude na to, aby měl někdo vyšší důchod.

Spoř si, když není z čeho

Hodně lidé přitom říká, že si musíte na důchod spořit. To je správné. Tak to má dělat každý. Jenže statistika ukazuje, že zhruba třetina domácností nedokáže nic ušetřit a nemají žádné úspory. Rádi by si spořili na důchod, ale nemají z čeho.

Co s nimi budeme jednu dělat? Dáme jim nějaké životní minimum, se kterým se prakticky nedá přežít? Těchto lidí je třetina. To je hodně velká politická síla. Ti zvolí kohokoli, kdo jim dá penzi, se kterou se bude dát přežít. Politici tak jednou velmi ochotně přistoupí na to, že budou mít všichni lidé stejný státní důchod. Ten bude ale vážně jen k přežití. To fakt není hezká vize.

Ten, kdo si spořil, na tom bude jednoznačně lépe. Kdo bude mít vlastní bydlení, bude mít částečně vyhráno. Část peněz bude ale nutné investovat. Zde je na každém, jak velké riziko je ochoten podstoupit. Někdo si troufne na dluhopisy, jiný jen na zlato. Bez investic to ale nepůjde.

Já předpokládáme, že výsledkem bude obří státní dluh. Ten bude ale všude kolem nás. Všechny vlády s tím budou mít problém. Mohou to zachránit jen imigranti, ale jen ti, kteří tady budou chtít skutečně pracovat. To je nejjednodušší.

Druhou možností je zvýšení produktivity práce. To by bylo nejlepší. Jenže je v tom háček – nepamatuji si na nějakého politika, který by mluvil o tom, jak to udělat. Vždyť tady není léta žádná strategie. Ve vysoké politice není ani jeden ekonom.

Mezitím se bude svět měnit. Zdá se, že mladí lidé mají jiné hodnoty, než ti řekněme nad 45 let. Mladí pociťují klimatickou úzkost, kterou mnozí starší nikdy nezažili. A tak je to s mnoha dalšími problémy. Rodina rozhodně nebude v žebříčku hodnot tak vysoko, jak bývala. Pokud někdo věří, že za pár let shoří planeta, tak logicky nemá děti. Nepřekvapilo by mě, pokud v budoucnu nebude chtít děti něco mezi 15 až 20 % žen.

Pozn. Autor má sedm dětí s jednou ženou.