21.4.2026
Redakce
4
Kategorie: Politika210 přečtení

Když už je „proruské“ úplně všechno

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

V posledních letech se v evropském mediálním prostoru odehrála tichá, ale o to zásadnější proměna jazyka. Slovo „proruský“ přestalo označovat konkrétní politickou orientaci. Přestalo popisovat vztah k zahraniční politice, bezpečnostním strukturám nebo geopolitickým vazbám. Místo toho se z něj stala univerzální nálepka, kterou lze přilepit na kohokoli, kdo se zrovna nevejde do očekávání bruselského proudu. A právě proto dnes slýcháme, že vítěz voleb v Bulharsku, Rumena Radeva, je „proruský“, jako by to byla informace sama o sobě vysvětlující všechno podstatné.

Jenže není.

Když se dnes řekne „proruský“, často to neznamená, že daný politik chce měnit zahraniční orientaci své země.

Neznamená to ani, že usiluje o odchod z evropských struktur nebo že prosazuje zásadní geopolitický obrat. Znamená to zpravidla něco mnohem prostšího a zároveň mnohem nepříjemnějšího pro ty, kdo tuto nálepku používají. Znamená to, že si dovolil mluvit jinak, než se očekávalo. Že si dovolil hájit zájmy vlastní země. Že si dovolil neřídit se automaticky tím, co je právě považováno za správný názor v západoevropských komentátorských kruzích.

A tak se z kdysi konkrétního pojmu stal nástroj. Rychlá zkratka. Pohodlné vysvětlení pro každého, kdo nechce přemýšlet nad tím, proč lidé v jiné zemi volí jinak, než by si přál někdo v Praze, Bruselu nebo Berlíně.

Je přece mnohem jednodušší říct „proruský kandidát“ než si položit otázku, proč ho vlastně bulharští voliči podpořili.

Možná proto, že mluvil o jejich ekonomických problémech. Možná proto, že se vymezoval proti rozhodnutím, která vnímali jako vzdálená jejich realitě. Možná proto, že nepůsobil jako politik řízený zvenčí, ale jako člověk, který se snaží hájit domácí zájmy. A možná také proto, že bulharští voliči nejsou děti, kterým je třeba vysvětlovat, co si mají myslet.

Jenže v mediálním prostoru se dnes podobné vysvětlení nenosí. Tam se raději vytváří jednoduchý obraz světa, ve kterém existují správní kandidáti a nesprávní kandidáti. Ti správní jsou proevropští. Ti nesprávní jsou proruskí. A mezi tím jako by neexistovalo vůbec nic.

Slovo „proruský“ se tak stalo univerzálním varovným signálem. Jakmile zazní, čtenář má vědět, že jde o někoho podezřelého. O někoho problematického. O někoho, koho není třeba poslouchat, protože už byl předem zařazen do správné kolonky.

Jenže takhle demokracie nefunguje.

Demokracie není soutěž o to, kdo lépe zapadne do představ komentátorů. Demokracie je soutěž o důvěru voličů. A pokud voliči v Bulharsku dali důvěru člověku, kterého někdo jinde označuje za „proruského“, pak to především vypovídá o jejich rozhodnutí, ne o jeho nálepkách.

Možná by proto stálo za to přestat se tvářit překvapeně pokaždé, když si nějaký národ dovolí volit podle svého. Možná by stálo za to připustit, že národní politika ještě pořád existuje a že volby nejsou hlasováním o tom, kdo se víc líbí bruselským institucím nebo mediálním studiím.

Ale to bychom po některých komentátorech chtěli asi příliš mnoho.

Protože v jejich světě je všechno jednoduché. Kdo souhlasí, je demokrat. Kdo nesouhlasí, je proruský. Kdo klade otázky, je podezřelý. A kdo vyhraje volby bez jejich souhlasu, je problém.

A tak se nakonec může stát, že proruské bude úplně všechno. Levné energie budou proruské. Sociální politika bude proruská. Národní zájmy budou proruské. Vlastní názor bude proruský. A za chvíli možná bude proruské i to, že si někdo dovolí říct, že o své zemi chce rozhodovat sám.

Bulhaři si zvolili svého kandidáta. Ať se své funkce ujme dobře, pracuje pro svou zemi a pro své voliče. Je to vůle bulharských občanů. A právě proto je nutné ji ctít a respektovat.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
210 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

4 komentářů
  1. Tuli21 02:08:14 Odpovědět

    Všechno co se nelíbí, nevyhovuje těm jediným správným proevropským libtardům je „proruské“. Utvořil se z této nálepky takový bičík, taková nadávka na ty „jinak“ smýšlející. Dá se tedy říci, že na ty i používající mozek a ne pouze narativy. Argumenty neplatí. Fakta neplatí. Diskuze neplatí. Stačí říct on, ona, to, je „proruské“ a tím je řečeno vše. Mělo by to být směšné, ale ono je to myšleno naprosto vážně!

  2. Dája 05:22:41 Odpovědět

    Prostě kdo neschvaluje genocidní politiku EU, tak je proruský!

  3. L.Vylíčil 05:40:41 Odpovědět

    Podobně jsem alergický na slovo „demokracie“.

    Demokracie je dnes totiž vláda ve prospěch Bruselu a cizích zájmů. Demokratické strany jsou ty, co šlapou bruselskou brázdu.
    Když se někdo vzpěčuje a uvažuje o národních zájmech, pak je populista.
    No a když (nedej Alláh) takový politik přejde od úvah k činům, ve prospěch vlastní země a vlastních lidí, pak je nácek, fašoun a Putinův slouha. A je taky samozřejmě, proruský….

  4. Pejsek 05:48:26 Odpovědět

    Kfyž ono je to tak lákavé a jednoduché, když něco poseru, tak za to nemohu já sám, ale Putin, nebo Babiš, nebo Ruská stopa a je moje neschopnost vysvětlena a omluvena, tak jednoducgé je to dnes v našich liberálních prolhaných časech.
    Až se naučíme, že naše chyby jsou opravdu naše, tak se začneme mít opravdu snad konečně lépe, alibismem, za vše může Rusko dojdeme akorát tak do prdele.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)