Generál Lee v posmrtné bitvě s politickou korektností

Z výšky osmnácti metrů shlíží na poklidnou „Monument Avenue“ v centru dvousettisícového hlavního města státu Virginie (svého času hlavního města Konfederace) Richmondu generál Robert Edward Lee. Monumentální bronzovou jezdeckou sochu (na kamenném podstavci) nejslavnějšího generála americké občanské války zhotovil francouzský umělec Antonin Mercié v letech 1887 – 1890.

127 let je jedním ze symbolů města. Připomíná nejen krvavou epizodu amerických dějin, známou jako válku Severu a Jihu (1861 – 1865), ale také velkou osobnost, která je symbolem věrnosti, hrdosti, patriotismu a odvahy. Robert Lee byl generálem v armádě Spojených států, byl prezidentem Lincolnem povolán jako ten nejlepší, aby v občanské válce vedl vojska Unie (Severu). Lee ovšem nedokázal zradit svůj domov – Virginii – a postavit se na druhou stranu. Nabídku odmítl. Stanul v čele konfederačních vojsk a vedl je hrdě a odhodlaně k vítězství, které se však Jihu začalo vzdalovat po bitvě u Gettysburgu roku 1863. Zemřel ve své rodné Virginii pět let po skončení občanské války, jejíž výsledek definitivně potvrdil federální uspořádání Spojených států se silnou centrální vládou ve Washingtonu. Do dějin se nezapsal pouze jako mimořádně schopný vojevůdce, stratég a vzorný vlastenec, ale také jako moudrý muž, jehož myšlenky jsou dodnes aktuální. Za všechny citujme jeho slova o válce: „Je dobře, že válka je tak strašná. Jinak bychom si ji mohli příliš oblíbit.“

Obdivuhodný byl po desetiletí postoj americké veřejnosti k této dějinné etapě. S respektem a úctou byly vzpomínány oběti občanské války bez rozdílu, bez ohledu na to, zda bojovali za Unii či Konfederaci. S respektem a úctou byly vzpomínány osobnosti, které byly praktickou i morální oporou oběma stranám konfliktu. Spojené státy americké se vždy dokázaly s kontroverzemi minulosti i spory přítomnosti vypořádat pod heslem jednoty a svornosti – „One Nation Under God“. Nikdo nezpochybňoval utrpení a oběti těch, kteří položili život pro své přesvědčení a pro svou věrnost, a těch, kteří vinou války přišli o své nejbližší. V jižanských státech zůstala zcela po právu hrdost k vojákům Konfederace, k symbolice odporu proti centrální vládě a jejímu vlivu a k boji za svobodnější a suverénnější státy. O tom byla americká občanská válka, ne o otroctví, jak se dnes dětem povrchně vypráví ve školách (alespoň u nás) během těch pár minut, které jsou tomuto tématu věnovány, a jak byl konflikt prezentován komunistickou propagandou za minulého režimu.

Desítky soch generála Leeho i dalších osobností Konfederace jsou v posledních letech pod palbou aktivistů, kteří je poškozují a vykřikují cosi o „překonání předsudků“ a „strhnutí pomníků otrokářů“. Slabí a populističtí starostové a politici v městech, kde jsou již největšími voličskými skupinami černoši a univerzitní levicoví liberálové, sochy a památníky odstraňují a věří, že si tím zajistí další funkční období pro budování „lepší“, politicky korektní a multikulturně smýšlející, společnosti. Potom nadávají prezidentu Trumpovi, že nechce odsoudit demonstrující pravicové radikály. Kdo je vyhnal do ulic, ptám se. Kdo na Jihu znovu probouzí rasovou nesnášenlivost a říká „my jsme dobří a vy jste špatní“?

Krásný památník v Richmondu je teď další na řadě. Radikálové levicoví i pravicoví se zde burcují k dalším demonstracím, policie se pečlivě připravuje na jejich střety. Generál Lee jde do další posmrtné bitvy s politickou korektností, která si klade za cíl popření lidské přirozenosti, zničení přirozeného světového řádu a převýchovu člověka podle vzoru levicových intelektuálů, kteří sami sobě udělili patent na rozum a na ovládnutí a předělání celé společnosti. Je nejvlivnější a nejnebezpečnější ideologií naší současnosti.

V souvislosti s ničením a odstraňováním soch a památníků hrdinů americké občanské války se mi vybavují mrazivá slova z románu „1984“ George Orwella: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ 

Nenechme aktivisty a demagogy přepisovat historii. Važme si hrdinů. Braňme pravdu a národní paměť před politickou korektností, přerůstající v totalitní ideologii. Co se děje v Richmondu a dalších městech amerického Jihu, může brzy potkat i náš domov, naše hrdiny, naše vlastence a jejich památku.

[ad#pp-clanek-ctverec]