17.4.2019
Kategorie: Společnost

Děti se přestaly hýbat, chodit do přírody a vyměnily to za počítače a tablety. Branná výchova se ale může v případě průšvihu hodit

Sdílejte článek:

LUMÍR NĚMEC

Jako kluk jsem absolvoval branné cvičení školy dvakrát ročně. Většinou to připomínalo scény z povídky Šimka a Grossmana. Vyrazili jsme do přírody, na určitou část pochodu jsme si nasadili pláštěnky, plynové masky a na ruce igelitové sáčky. Pan ředitel nám potom v nepravidelných intervalech oznamoval, z kterého směru přichází atomový výbuch výkřikem „atomový výbuch zprava“ a my jsme poslušně zalehávali nohama směrem k epicentru výbuchu. Mysleli jsme si něco o blbcích a těšili se, až ta šaškárna skončí. Takže když se v 90. letech zrušila na školách branná výchova, nepovažoval jsem to za výraznou ztrátu. Byli jsme plni optimismu z pádu železné opony, přestali nás strašit ,,imperialistickou agresí“, tak k čemu to.

Ale jak šel čas, tak se ukazuje, že toto rozhodnutí nebylo úplně šťastné a že ne všechno, co se učilo, bylo k ničemu. Postupem času byla zrušena základní vojenská služba, omezila se tělesná výchova na školách, děti si přestaly hrát venku a chodit na výlety do přírody a rozdělávání ohně v lese vyměnily za počítače a tablety. Armádu jsme plně profesionalizovali a místo 200 000 mužů ve zbrani, které jsme měli v roce 1989 má současná armáda cca 25 000 profesionálních vojáků. Pak jsou zde také aktivní zálohy, kde je v současnosti cca 2500 mužů a žen, ale v případě většího „průseru“ by tento počet vojáků rozhodně nebyl dostatečný.

Také bezpečnostní situace není tak růžová, jak jsme si v 90. letech představovali. ,,Imperialisti“ nás už ve spánku nestraší, ale reálná hrozba teroristických útoků a nejen jich zde je. Armáda sice nacvičuje papírově mobilizaci, ale koho chce mobilizovat. Dříve to bylo jasné. Každý chlap povinně absolvoval základní službu a v případě mobilizace měl jasné místo. Ale dnes? Vytáhnete „ajťáka“ od počítače a vrazíte mu do ruky pušku? Jediné, co může konstatovat, že tento typ zbraně se v Call of Duty nepoužívá, ale jinak nebude vědět, co s tím má dělat. O nějaké orientaci v lese bez mobilu, poskytnutí první pomoci nebo přenocování jenom pod širákem ani nemluvím . Takže co s tím? Někteří lidé si tuto skutečnost uvědomují a sami se připravují pro případ „co kdyby“. Jedná se ovšem o desítky nebo stovky  jedinců a to rozhodně není dostatečné.

Proto jsem uvítal, když vláda 1. dubna 2019 přijala novou koncepci pro zefektivnění provádění POKOS na školách a zavedení systému dobrovolné POKOS v míru za využití a podpory spolkové činnosti. Co to je POKOS? POKOS je zkratka „příprava občanů k obraně státu“, tedy jaká si nová forma branné výchovy, která je zaváděna na školách a formou různých dobrovolných školení probíhá i pro dospělou populaci. Cílem této koncepce je zjednodušit občanovi uplatnění práva připravovat se k obraně státu. Obsahem osnov POKOS je první pomoc a zdravověda a další branně-technické a sportovní aktivity, jako je střelba, orientace, navigace atd. Zkrátka ty aktivity, které by se každému mohli hodit v případě „průseru“. Záleží samozřejmě na každém, jestli tuto možnost využije nebo ne. Každopádně povinná příprava našich dětí by byl krok správným směrem.

 

Autor: Lumír Němec


 


Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...