Zákazník je vždy ten zdaněný

Benjamin Franklin, nejznámější rodák z Philadelphie, řekl, že na tomto světě jsou jediné dvě jistoty: daně a smrt. K nim můžeme přidat i třetí: politici nebudou nikdy rozumět (respektive budou vždy důsledně mlžit), jak ve skutečnosti fungují daně. Stačí se jen podívat jak Jim Kenney, starosta Philadelphie, dezinterpretuje daň ze slazených nápojů.

[ad#clanek-respo]

Tak jako většina politiků, i Kenney chápe daně jako štamgast dívající se na bankomat těsně před závěrečnou v jeho oblíbené hospodě. Myslí si, že může čerpat z ekonomiky peněz kolik jen chce, a to bez jakýchkoliv následků. V každé učebnici ekonomie se píše, že zvýšení daní vede zákonitě ke zvýšení cen. Primátor namísto pohledu do zrcadla obviňuje ze zdražování právě podnikatele, na které uvalil tuto daň. Podle něj “podnikatelé vydírají zákazníky”. Kenney si tedy myslí, že ne zákazníci, ale podnikatelé by měli platit tuto daň.

Realita daní

Ve snaze zvyšovat daně politici buď nerozumí, nebo veřejně nepřiznávají, že každou daň bez ohledu na její předmět, nakonec vždy zaplatí lidé. Takže každá “daň z podnikání” se odrazí buď v podobě vyšších cen, nižších mezd, nebo v nižší návratnosti investic. Podniky v podstatě neplatí daně vládě, ale daně pro vládu sbírají. Tak či onak lidé musí platit.

Není těžké najít příklad. Začátkem roku 2013, zvýšili zákonodárci daň z benzínu, který následně v Pensylvánii zdražil o 58 centů za galon. Zastánci této daně říkají, že daň byla uvalena na ropné společnosti a velkoobchod a ne na spotřebitele. Očividně je vůbec nenapadlo, že ropné společnosti a velkoobchodníci budou tuto daň odrážet na prodejních cenách.

Z ceny 2,50 USD za galon benzínu jde momentálně 1,40 USD ropným společnostem. Toto ale není jejich zisk, jen jejich příjem. Marže ropných společností se pohybují mezi 6-7%, což znamená, že ropné společnosti mají čistý profit okolo 10 centů za galon, což je srovnatelná marže jak před zvýšením daně. Poplatník jako obvykle hradí rozdíl. Z jednoho galonu benzínu stát získává koneckonců téměř šestkrát více, než ropné společnosti.

V říjnu guvernér Wolf nařídil 40% daň na obchody prodávající elektronické cigarety. Opět to bylo prezentováno jako “daň z podnikání”. Politici využitím matematiky základní školy vypočítali, že formou daňových příjmů mohou získat okolo 40% příjmů z prodeje elektronických cigaret. Nakonec místo toho zničili celé odvětví, a momentálně jsou tyto daňové příjmy téměř nulové.

V principu není Kennyho daň ze slazených nápojů ani ničím novým ani užitečným. Politici milují peníze a nenávidí nespokojené voliče. Využívají tak každou příležitost na zdanění podnikání, a vedle toho si stěžují, pokud podniky prostě tyto daňové povinnosti přesouvají na spotřebitele, zaměstnance, a investory.

A tady je ten háček. Toto vše můžeme vysvětlit pouze dvěma způsoby. Politici, kteří tvrdí, že podnikatelé zaplatí tyto nové daně jsou buď příliš hloupí, aby pochopili jednoduchou ekonomii, nebo lžou. Nezáleží na tom, které z těchto vysvětlení je pravdou. Tak či onak, občané Philadelphie si zaslouží něco lepšího.