Beneš … český nácek a škůdce Moravy

Ještě před začátkem ostře sledovaného sudetoněmeckého sjezdu v Brně o sobě dali vědět moravští aktivisté. Ti ve středu odpoledne obarvili na rudo ruce sochy druhého československého prezidenta Edvarda Beneše před Právnickou fakultou Masarykovy univerzity. Přidal i ceduli se slovy „Český nácek, škůdce Moravy“……

„Na rukou Beneše ulpěla krev 23 tisíc československých občanů, kteří byli násilně odvlečeni do sovětských gulagů. Beneš se jich nezastal. Další českoslovenští občané byli vylikvidováni do německojazyčných zemí,“ prohlásil mluvčí „nezávislé skupiny moravských aktivistů“ Tomáš Kočko. „Byl to právník, který přihlížel bezpráví. V každé zlomové politické situaci se rozhodl špatně,“ doplnil.

Aktivisté, kteří se při aktu sešli čtyři, požadují konec uctívání Beneše veřejnými institucemi a obnovu důstojného postavení Moravy.

Kdepak jsou ty časy, kdy se Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko a jeho nástupnická uskupení prezentovala jako obhájci Moravy a Slezska jako „utlačované“ části České republiky. Dokonce mělo své zástupce v ČNR – České národní radě – v době České a Slovenské federativní republiky. Ty časy jsou pryč a čtyři aktivisté mi připomenuly ony časy „boje za samosprávnou Moravu a Slezsko“ v době těsně po roce 1989.

Tito „aktivisté“ jako by demonstrovali, že názor na druhého československého prezidenta Edvarda Beneše jako „zrádce“ a „hrobaře“ československé demokracie podle knihy Pavla Kosatíka – viz můj komentář Beneš nebyl Masaryk, ale za bolševismus v Česku není vinen – Blog iDNES.cz – je v české společnosti rozšířen. Bohužel, je to opět jenom a jenom snaha svalit vinu za vývoj po II. světové válce na člověka, který už jednak nebyl v dobrém zdravotním stavu, a zejména, nebyl vůbec hybatelem toho, co se ve společnosti po osvobození sovětskou armádou dělo. Byl možná jakousi „stafáží“ tvářící se navenek jako pokračovatele předválečného Československa, u moci faktické však už byli zejména komunisté a po únoru 1948 už jenom komunisté.

Kosatík ve své knize klade Benešovi za vinu tak zvaný „divoký odsun“, tj. mstu na „nevinných německých obyvatelích Československa“. Inu, nenávist mezi Čechy a „našimi“ Němci byla ohromná. Vždyť německá protektorátní správa a s ní kolaborující Češi vraždila odpůrce protektorátu do posledních dnů okupace. Msta tak byla na pořadu dne a životem za to zaplatilo mnoho československých Němců. Vykládat ale Benešovy názory na odsun Němců z Československa tak, že byly inspiraci pro vraždění „nevinných Němců“ při tak zvaném divokém odsunu, je zcela zavádějící.

Jistá moc, které se mohl Beneš těšit po návratu z exilu , se rozplynula poté, co se moci chopila vláda Klementa Gottwalda a podle sovětského návodu pak po únorovém převratu 1948 Beneš byl jen nemocný statista, který byl ve vleku tehdejších událostí.

Srovnávání T.G. Masaryka s Benešem ve stylu, že Masaryk byl geniální a Beneš jen jeho stín, je také zcela poplatné popisu dějin bez chápání souvislostí. Pokud bychom si položili otázku, co by Masaryk dělal v době před Mnichovem 1938 a po něm (zda by skutečně nařídil bojovat proti Německu a tím by nerespektoval Mnichovskou dohodu), je možné tvrdit cokoliv. To, že by nařídil bojovat i to, že by se jako Beneš podřídil. To se prostě nikdy nedovíme, protože Masaryk se tohoto vývoje nedožil.

Dělat z Beneše vraha německých spoluobčanů či těch, co Rudá armáda na našem území zatkla a poslala do gulagů (většinou potomky Rusů, kteří utekli s Ruska před bolševiky, ale i ty, které považovala za „nebezpečné“ pro cíle změnit Československo v sovětskou republiku) je podobné jako vinit Alexandra Dubčeka za to, co se dělo po srpnu 1968.

Pokud tito „moravští aktivisté“ tvrdí, že sjezd Krajanského sdružení v Brně je takové „klábosení starců“ a je to „nafouknutá bublina“, je to navíc doklad toho, že „vrána k vráně sedá“.