3.2.2014
Kategorie: Ekonomika

Volný trh = pokrok a bohatství

Sdílejte článek:

OD: MIROSLAV JAHODA 03|02|2014

 

Nedávno jsem dostal opět příležitost zamyslet se nad principy státem (ne)řízeného hospodářství. Bylo to ve chvíli, kdy jsem se zastavil u jednoho pomníku totality, kde bylo vyryto přibližně toto: „obětem fašismu, obětem komunismu“. Pod tímto oficiálním nápisem byl ještě další, psaný ručně křídou: „Obětem volného trhu“. Ano, lze si pomyslet něco ve smyslu, že nějaký komunista neměl nic lepšího na práci, ale problém bude hlubší.

 

[ad#hornisiroka]

 

Kolik lidí v dnešní době ví, co znamená volný trh? Kolik obyvatel si přeje návrat ke komunismu jen proto, že žije v domnění, že volný trh máme dnes? Rozhodně to není nevýznamné procento na okraji politického spektra. Bohužel, velká část politiků, kteří po listopadové revoluci přišli k moci, lidem volný trh slibovala a dokonce se i označovali za jeho zastánce. Toto myšlení převzala i hlavní média a naše současné zřízení je označováno za kapitalistické nebo tržní.

 

Vznikl tak dojem, že ekonomické i společenské problémy, které dnes před námi stojí, jsou dílem volného trhu. A protože dříve tyto problémy nebyly (nebo se o nich nemluvilo), slyšíme čím dál častěji nostalgickou obhajobu minulého režimu. Kde je však příčina dnešních problémů? Je právě v tom, že ten volný trh nemáme a začínáme ho stále zoufaleji potřebovat. Ať už kterýkoli z nepřeberného počtu našich levicových intelektuálů tvrdí cokoli, je důležité si uvědomit, že platí jednoduchá rovnice. Bohatství národa je tím větší, čím méně stát do trhu zasahuje. Proto jsou nejbohatšími státy Švýcarsko nebo Hong Kong a mezi nejchudšími najdeme Severní Koreu.

 

 

Jak by trh bez zásahů vlády pomohl vyřešit současné problémy? Jednodušeji, než by se zdálo. Předně, je třeba si přiznat důležitou věc. Trh je společnost. Co chce trh, rovná se to, co chce společnost. A tu tvoříme my všichni její členové. Nemůže tedy být řeč o nějaké nemorálnosti nebo nezřízenosti volného trhu, protože pak by šlo jen o nemorálnost nás všech. Na volném trhu lidé musí vyrábět jen to, co ostatní potřebují. Musí tak být automaticky prospěšní všem ostatním. Lze vykonávat jen tu práci, kterou ostatní opravdu chtějí. Tvrdit opak znamená jen obhajovat povolání, která jsou společnosti neužitečná a znamenají jen zbytečné výdaje. A věřme, že právě o to mnoha „grantovým odborníkům“ nebo „genderovým poradcům“ jde. Volný trh také vyžaduje maximální efektivitu a hledání řešení s nejnižšími náklady, čímž je automaticky ekonomický a ekologický. To, že neekologický parní stroj nahradil podstatně méně škodlivý spalovací motor, není zásluha nějakých dotací, ale volného trhu a snahy o zvýšení efektivity. Proto také svobodný trh neumožňuje brát peníze obyčejným lidem a platit z nich dluhy nezodpovědných bankéřů.

 

Zkusme se tedy zamyslet nad tím, co nám dnes škodí. Není to trh, je to snaha jej neustále regulovat, brzdit, ovládat. Jinými slovy je to snaha mocných ovládat společnost. Veškeré dotace, regulace, ekodaně, cla a jiné nástroje nejsou ničím jiným než touto snahou. Co je tedy závěrem tohoto krátkého zamyšlení? Na pomyslné pyramidě bohatství národů zatím stále patříme k těm nahoře. Je to díky tomu, že trh u nás je stále ještě relativně svobodný. Avšak je potřeba mít se na pozoru, jelikož jsou stále častěji slyšet hlasy, že volný trh je zlo a je potřeba ho více svazovat. Bohužel tato cesta nevede na vrchol, ale směrem na dno, k zemím jako ta Severní Korea.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ:  Miroslav Jahoda

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...