6.9.2020
Kategorie: Společnost

Tajemství židovského génia

Sdílejte článek:

LIBOR ČÍHAL

Za půvabný a elegantně napsaný článek „Tajemství židovského génia“ v prosinci loňského roku, přišel novinář Bret Stephens o džob v prestižním politickokorektním NewYorkTimes. Po publikaci článku se na internetovské verzi novin, která je stále vizualizovatelná, objevil vysvětlující komentář redakce NYT a jedna statistika z článku zmizela, podle redakčního vysvětlení Stephens samotný z článku tuto statistiku dodatečně vyškrtl, v původní verzi článku se odvolával na starší statistiku, kde jeden z jejích autorů, který umřel v 2016, byl podle redakce nejspíš rasista, statistika mohla evokovat genetickou superioritu Aškenázy židů. Podle redakčního komentáře Stephens neprofesionálně použil tuto statistiku bez kritické reflexe. Nelze rozšifrovat, co tím redakce myslí, u statistiky se obvykle uvede pramen a věrohodnost zdroje se nechá na posouzení čtenáři, pokud každou statistiku bude doprovázet kritické zamyšlení, nikdo to nebude číst. Statistika nic evokovat nemohla, ale vysvětlující komentář NYT evokuje politickokorektní genetickou úchylku bossů a personálu těchto novin. Genetická superiorita chytrých, co je na tom špatného, konečně i české geny určitě obsahují nějaké to procento z genů těchto výjimečně chytrých Aškenázy.

Ze Stephensova článku:

Litevský rabín se rozzlobil, když o přestávce studenti jeho ješivy, místo aby diskutovali Tóru, hráli fotbal. Studenti se snažili svého mistra přesvědčit o kráse hry, pozvali ho na profesionální zápas. Rabín to bedlivě sledoval a pak prohlásil: „Vyřešil jsem váš problém.“ „Jak?“ „Dejte každé straně jeden míč, pak nebudou mít důvod, aby zápasili.“ Jak je možné, že lidé, kteří tvořili méně než 1% světové populace přispěli tak gigantickým podílem k velkým světovým ideám a inovacím? Běžnou odpovědí je, že židé jsou chytří, toto vysvětlení víc zatemní než vysvětlí. Mimo výživu a výchovu, jak se dnes akcentuje, se rýsuje mnohem obtížnější otázka, proč byla inteligence tak často doprovázena strhující originalitou a noblesními úmysly. Můžete použít velký intelekt na prozaické věci, naformulovat válečný plán, konstruovat loď. Někdo může svůj brilantní dar použít k plánování zločinu, vyloupit banku.

Příběh litevského rabína podsouvá, že židovský génius funguje jiným způsobem. Inklinuje k otazníkům nad premisami a nad konceptem – ptát se proč (proč ne?); vidět absurdní v mundánním a sublimní v absurdním. Velmi často židovská výhoda spočívá ve schopnosti vidět jinak. Kde se vzalo toto pojímání věcí?

V náboženské tradici, na rozdíl od jiných, se nemluví jenom o poslušnosti a dodržování náboženských norem, ale též o diskuzi a nesouhlasu. V ne úplně komfortním statusu židovské minority – intimně důvěrné se zvyky země i když si zachovává kritický odstup. Podle Einsteina je v židovském národě inkarnováno morální přesvědčení o tom, že život člověka má hodnotu pouze v míře v jaké pomáhá vylepšit život všech živých tvorů na zemi. Židé si v sobě nesou poznání, dané opakovanými exily, že všechno pevné a cenné nakonec podléhá zániku, jenom jedna věc je nedotknutelná – poznání všechno přetrvá. Finančník Felix Rohatyn jako dítě 2. světové války se zachránil z nacistického světa s pár uschovanými zlatými mincemi, později napsal: „Nicméně jsem měl tenkrát pocit, že existuje pouze jedno permanentní bohatství, co si člověk nese ve své hlavě“. Velcí duchové židovstva neznali žádné omezení, bylo to proto, že omezující zdi tak často padaly. Toto vysvětlení židovské brilantnosti není nutně definitivní, ani neplatí výlučně pro židy.

Americké univerzity by mohly být opět místem intelektuálních výzev, spíš než místem ideologické konformity a skupinové názorové terapie. Spojené státy by opět mohly být místem respektu a zhodnocení práce, kde se potkají všechny hereze, které uráží etablovanou společnost a odporují zaběhnuté víře. Západ na svém vrcholu ctil principy rasového, náboženského a etnického pluralismu, ne ve smyslu akomodování cizinců, ale ve smyslu potvrzení své vlastní identity. V tomto smyslu, co dělá židy tak speciálními, je právě to, že tím nejsou.

Západ se nenachází v dobré situaci, není překvapující, že nenávist k židům je zpátky. Antisionismus nahradil antisemitismus jako politický program namířený proti židům. Globalisté nastoupili na místo vykořeněných kosmopolitů jako agenti ekonomické amorálnosti. Nenávistné zločiny proti ortodoxním židům jsou v New Yorku každodenní záležitostí. Židé v 19. století věděli, co je to nenávist, židé v 21. století by měli rozpoznat, kterým směrem kráčet. Co ovšem není žádným tajemstvím o židovském géniu je fakt, že je to velmi křehký květ.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...