Když realita fackuje a pražské soudy udělují pokuty za pravdu

Sledovali jste v posledních dnech zprávy ze severoirského Belfastu? Pokud ne, ani se vám nedivím. Naše hlavní mediální proudy o tom píší tak nějak opatrně, s rukavičkami a s povinnou výbavou slovíček jako „údajně“, „asi“ a „možná“. Jenže realita žádné „asi“ nezná. Ta fackuje natvrdo.

V Belfastu došlo k brutálnímu útoku. Čtyřiačtyřicetiletý Stephen Ogilvie tam přežil pokus o stětí hlavy. Útočník ho řezal a bodal tak chladnokrevně, že muž přišel o oko a lékaři v nemocnici bojují o záchranu jeho života. Kdo byl oním „údajným“ útočníkem, kterého sousedé museli z oběti doslova servat? Třicetiletý súdánský migrant Hadi Alodid. Člověk, který legálně získal v Británii azyl na pět let, a který ještě ten samý den v nemocnici stihl vyhrožovat tamní rentgenoložce smrtí.

Výsledek? Belfast v plamenech, naštvaní lidé v ulicích, zapálená auta a domy. Obrovská tragédie a brutální realita, která ukazuje, že nekontrolovaná migrace s sebou nese rizika, která prostě nelze ignorovat.

A teď střih do poklidné Prahy…

Zatímco v Belfastu teče krev a létají zápalné lahve, u Obvodního soudu pro Prahu 1 se řeší mnohem „závažnější“ věc. Soudkyně Ivana Tichá totiž rozhodla, že hnutí SPD musí zaplatit pokutu tři miliony korun. Za co? Za volební plakát, na kterém byl vyobrazen migrant snědé pleti s krvavým nožem a nápisem o „chirurgovi z dovozu“.

Podle naší osvícené justice je totiž takový plakát „podněcováním k nenávisti“. Soud nám vzkázal, že strašit lidi migranty s noži se v naší pokrokové společnosti nesmí, protože to prý rozděluje společnost na „my a oni“. Podle rozsudku politická strana překročila hranici legitimní kritiky.

Vidíte ten neuvěřitelný paradox?

Na jedné straně Evropy máme realitu: súdánského migranta s nožem, který se pokouší uříznout hlavu tátovi od rodiny. Na druhé straně Evropy, v české kotlině, máme soud, který trestá politickou stranu za to, že na přesně takového migranta s nožem upozorní na volebním plakátě.

Zavírat oči nepomůže

Naše politická scéna a část justice se chovají jako malé děti, které si zakryjí oči dlaněmi a myslí si, že je nikdo nevidí. Když zakážeme plakáty, tak ten problém zmizí? Když odsoudíme Okamuru a napaříme SPD třímilionovou pokutu za to, že natvrdo a bez politické korektnosti pojmenovali realitu dnešního západního světa, tak budeme v bezpečí?

Trestat někoho za pravdu, byť podanou drsnou politickou nadsázkou, zavání cenzurou nejhrubšího zrna. Belfast nám totiž posílá jasný vzkaz: to, co bylo včera na plakátě, se zítra může stát realitou v našich ulicích. A soudní rozsudky z Prahy 1 před nožem nikoho neochrání. Je nejvyšší čas přestat zavírat oči, než bude pozdě i pro nás.