9.6.2026
Kategorie: Společnost594 přečtení

Jak jsme si z nařízení Bruselu rozkopali železnici

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Musím jet s dětmi do Hradce Králové. A protože štěstí přeje připraveným, zamířil jsem tři dny před odjezdem na IDOS. Zjistit si vlakové spoje. A, nemaje (na) zubaře, jsem velmi nezodpovědně začal skřípat zuby. Narazil jsem totiž na tradiční český kapitalismus a jeho bordel.

Nástup před osmou ranní na motoráček v té naší vesničce. Přesun do Děčína s výlukovým autobusem přes Německo, protože Němci se jali udělat něco s tím svým železničním herberkem. (Německé dráhy jsou v tak katastrofálním stavu, že letos masivně zavírají celé koridory kvůli generálním opravám, což totálně paralyzuje mezinárodní dopravu do Ústí a Děčína.) V Děčíně přestup na rychlík směr Praha. Doposud v režii Českých drah. Skvělé. Jezdí včas, ač pravda, někdy nás kvůli výluce nechaly stát dvě hodiny v Děčíně, protože výlukový autobus přijel pozdě a rychlík do Prahy musí vyrazit včas.

Jenže pak přijde pražská anabáze. Příjezd na hlavní nádraží. Třináct minut na přeběhnutí na spoj do Pardubic. Nebyl by problém, kdyby linku Praha – Pardubice obsluhovaly České dráhy. Jenže tady přijde ten náraz do českého chápání kapitalismu na železnici. Linku obsluhuje Leo Express, sabotér vlastněný z 49.9 % španělským národním dopravcem Renfe, který se rozhodl nám tu dělat bordel, přičemž ve svém domovském Španělsku provozuje rychlotratě. (Zvláštností v tomto ohledu je, že náš národní dopravce, tedy České dráhy, v žádných jiných zemích bordel v regionální dopravě nedělá. Jen přeshraniční spanilé jízdy.)

Bordel? Žijeme přece v tržním hospodářství, tak jakýpak bordel?

Při nástupu do vlakové zdviže z té naší milé vesnice bylo zvykem říct průvodčímu cílovou stanici, získat od něj za úplatu jízdenku a prostě do místa určení dojet. Teď? Budu muset nahlásit jako cílovou stanici Prahu. Na hlavním nádraží pak sprintovat se čtyřmi dětmi a batohy k okénku španělského sabotéra z Leo Express, koupit si jízdenku, zorientovat se v nástupištích a tryskem naskočit do jejich vlaku. Za třináct minut. Věc naprosto nemožná.

Onehdá jsem cestoval z Mladé Boleslavi. Koupil jsem si na nádraží jízdenku od Českých drah. V Arrivě mi řekli, že u nich neplatí, musel jsem si koupit ve voze novou.

Ale přesto mi to nedalo. Z Mladé Boleslavi jsem cestoval před lety. Třeba se situace zlepšila. A tak jsem se začal pídit. Běžné jízdenky ČD jsou nepřenosné a nelze s nimi nastoupit do souprav Leo Express. Na dálkových komerčních linkách (např. Praha – Ostrava) si musíte zakoupit lístek přímo od Leo Express, dočetl jsem se.

Přesto je tu možnost. Jednotná jízdenka OneTicket. „Můžete ji použít i pro dálkové spoje Leo Express. Podmínkou je však zakoupení místenky u stevarda (dle kapacity vlaku), jelikož jsou vlaky Leo Express povinně místenkové,“ ostré jako žiletka. Stevarda ve vlaku z naší vesničky těžko hledat. Mohu ovšem OneTicket (ta čeština, ta musí být hrozně toxická, když se jí tak vyhýbáme) koupit i přes internet. Tak jsem na to kouknul. A valil oči.

Můj spoj do Děčína, Prahy, Pardubic a Hradce systém vůbec nenabídl. A to i když jsem mu tam naklikal všechny přestupní stanice. V ten okamžik mi ten zázračný systém nabídl okružní cestu po České republice. Já to celé vypíšu, protože větší absurditu jsem v dopravě neviděl. Takže směr Rumburk – Mladá Boleslav – Všetaty – Praha – Děčín – Ústí nad Labem – Nymburk a konečně Hradec Králové. Nástup v osm ráno u nás, výstup v Hradci v šest večer. Deset hodin okružní cesty po republice. A to za krásných 1100 korun na osobu. Ohó. Ta naše doprava. Pod vypsanou trasou na mě pak blikala upoutávka webu OneTicket (ošklivá, ošklivá čeština, nechceme ji nikde, jsme přece světoví, za vlastní jazyk se světově stydíme). Upoutávka zněla – zpestřete si svůj výlet.

Vzpomněl jsem si, jak se OneTicket (fuj čeština) zaváděl. Byla to velká sláva, velké cíle. Cituju z tiskové zprávy Ministerstva dopravy: „Vybudování a pětileté provozování systému jednotného tarifu by mělo stát 254 milionů korun. Z toho náklady na vybudování systému představují částku ve výši 109 milionů,“ stojí v tiskovce roku 2019. Systém mi právě nabídl desetihodinovou cestu za jedenáct stovek po krásách celých severních Čech, přičemž mnou vykoumaná trasa je za víc než polovinu peněz i času. Kam se těch 254 milionů zašantročilo? Proč to nefunguje? A proč se stát, já s tím nedám pokoj, proč se stát rozhodl opovrhnout češtinou a jako správná kolonie použil angličtinu?

A tak jsem se v tom šťoural dál. Po vlastní ose. Dojedeme do Prahy (to už umíme), tam si dáme gáblík a počkáme na Pendolino. To provozují České dráhy, tak jízdenku snad seženeme. To nás vyhodí v Pardubicích a do Hradce se dopravíme bez potřeby vyvolávat mezinárodní konflikt se Španělskem. A navíc, děti se projedou tím naším výstavním železničním kolouškem, který má nejblíž k rychlovlaku. Ty budou čubrnět, až pojedeme šedesátkou mezi ohradníky.

Ale dejme tomu ještě zlatou korunu. Kdo za ten bordel na železnici může? Evropská unie a její „liberalizace železniční dopravy“. Musela se oddělit správa kolejí od provozu vlaků. Do té doby byly České dráhy králem kolejí i železných ořů na nich uhánějících. Pak přišelo nařízení otevřít vnitrostátní osobní dopravy pro konkurenci.

U nás na vsi jezdí České dráhy. Je to trať jistě ztrátová, kapitálově nezajímavá. My si tu můžeme být zcela jistí, že u nás Leo Express ordinovat nebude. Ten chce Španělsku vydělat. Ne prodělávat. A k tomu může vhodně sloužit třeba právě trasa Praha – Pardubice, kterou si Leo Express zabral u Správy železnic. Prostě si koupil tamní slot, protože ví, že vydělá. U nás na vsi by nevydělal, nezajímáme ho. Zisky tak tečou. A tečou do Španělska.

A pak tu máme kraje. Ty už nesmí oslovit napřímo České dráhy na provozování místní tratě. Musí vypsat výběrové řízení. A podle ziskovosti tratě (nebo dotační podpoře) se o ně musí poprat se zahraniční konkurencí.

Z toho plyne jediné. České dráhy, ten skutečný národní dopravce v držení státu, je postupně obírán o ziskové spoje, zůstávají mu ty prodělečné.

A z toho plyne další – pokud byť jen trochu můžete, prostě ten zahraniční herberk na české železnici ignorujte a jezděte s Českými dráhami. Nebo nám (zprostředkovaně z nařízení Bruselu) začnou vykazovat příznaky bankrotu.

Redakce

Sdílejte článek:
594 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
4 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)