Sovětské pomníky, ruské teritoriální značky

Čas od času média otevřou téma péče o hroby československých legionářů v Rusku. Závěr reportáží se stále dokola opakuje, že jejich obnově a udržování brání nepřátelské nálady v ruské společnosti. Snaha o zřízení památníků legionářům například v Samaře, uralském Zlatoustu a Lipjagách se podobá prorážení zdi hlavou. I když si to nepřiznáme, převedeno na poměry Česka, lze situaci přirovnat ke sporu o obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, zřizování pomníků německy mluvícím Čechům padlým ve Velké válce nebo zabitým při vyhánění po roce 1945. Prostě každý národ má v sobě vlastní běsy (O jednom pomníku).

Česko je ve věci péče o válečné hroby vázáno Ženevskou úmluvou z 12. srpna 1949 včetně dodatkových protokolů a dále mezistátní smlouvou s Ruskou federací z 15. dubna 1999. Ochraně podléhají hromadná pohřebiště a hroby jednotlivců, pomníky, mohyly a památníky postavené na těchto místech. V reakci na přístup Ruska k tomuto problému by bylo nejlepší dvoustranou smlouvu vypovědět a péči o hroby občanů bývalého Sovětského svazu zajišťovat pouze podle Ženevské úmluvy a obecných zásad civilizovanosti. Tím lze také Kremlu „nastavit zrcadlo“. Není důvod, aby Česko mohlo být mistrováno Ruskem prostřednictvím jinak nefunkční dohody. V souvislosti pomalováním pomníku Koněva na výročí okupace 21. srpna 1968, předvolalo Rusko českého chargé d ́affaires a v demarši nešetřilo slovy jako z Izvestijí nebo Rudého práva….. provokace, barbarský čin, urážka padlých vojáků ….a radami, co všechno má Česko udělat.

Jedna zásadní věc se opomíjí. Na místa, kde se nenachází válečné hroby, se mezinárodní ochrana nevztahuje. Osud pomníku Koněva a jemu podobných artefaktů určují české zákony. Náš postup v této věci si určitě nemusíme nechat diktovat Aeronetem, Sputnikem nebo ruskou ambasádou.

Proč mají po Česku stát sovětské tanky? Jako třeba u Staroviček, kde hned vedle dálnice na Břeclav se jeden z nich zpupně tyčí nad krajinou. Každý rok se u něj při svých „spanilých“ jízdách zastavují ruští nacionalisté ze skupiny Noční vlci. Mají snad ve Vladivostoku na nádraží legionářský vlak? Stejně tak se u Koněva se dnes shlukují proruští extremisté. Naše benevolence je velice nebezpečná. Sochy, busty, cedule, pomníky šířil bývalý Sovětský svaz stejně jako když pes „občuráváním“ ohraničuje své teritorium. Byla to současně místa jeho uctívání a vyjadřování poroby. Pro Rusko, které od něj zdědilo způsob myšlení i rozpínavost, mají pomníky důležitou propagandistickou roli. Místo zaniklému Sovětskému svazu máme být vděčni „na věčné časy a nikdy jinak“ Rusku, které se takto snaží budovat „alternativu“ k našim spojeneckým vazbám se Západem. Proč být vděčni Rusku místo zaniklému Sovětskému svazu. Kromě toho, II. světová válka je jediná věc, kterou se může Rusko chlubit nebo si to alespoň bláhově myslí. (Proč si vážit Ruska) Na místě pomníku Koněva nemusí stát žádný pomník osvoboditelů nebo padlým. Je 74 let po válce a veškerá vděčnost byla zkonzumována tím, že Československo dělalo SSSR vojenskou, resp. raketovou základnu a odvezl si uran.

Sochy neznámých vojínů a Koněvů se vůbec neliší od bust Leninů, které po roce 2014 odstraňovala na svém území Ukrajina, dávajíc tím najevo, že již nepatří do sféry ruského vlivu. Ano, zloba Ruska by byla obrovská. Když v Estonsku stěhovali z centra Tallinu sochu „rudoarmějce“ na vojenský hřbitov, vysloužili si útok hackerů a při potyčkách byl jeden mrtvý a ranění. Bojíme se snad?

Česko má na svém území tisíce teritoriálních značek, v Rusku vykládaných způsobem…toto je naše. V roce 1991 jsem se zbavili sovětských vojsk. Dnes nastal čas, aby si Rusové odsunuli sovětské pomníkové tanky, busty a tabule. Alternativou je jejich zbourání. A začít se může právě u pomníku Koněva v Praze-Bubenči. Doplnění desky s vysvětlujícím textem nic neřeší. Přesuňme ho na vojenský hřbitov nebo pošleme vlakem do Ruska.

(článek byl napsán před 21.8.2019, než někdo Koněva pomaloval)