Série zbytečně emotivních výroků pana Kubka stále pokračuje

Před nedávnem jsem zde napsal článek o tom, jak prezident České lékařské komory Milan Kubek dle mého názoru přehnaně ostře zkritizoval lidi, kteří před 14 dny vyrazili na pražskou Náplavku na farmářské trhy. Když po něm moderátor Událostí na TV Nova Petr Suchoň následně požadoval bližšího vysvětlení tohoto výroku, byl vedením Novy za nevhodný způsob vedení rozhovoru na jeden měsíc stažen z Událostí.

Zda takové potrestání moderátora Suchoně bylo na místě nebo bylo v kontextu s tím, jak útoční občas bývají jeho kolegové vůči některým politikům, naopak přehnané, nebudu v tomto blogu rozebírat. Čeho jsem si však dost možná nejenom já všiml, je to, že od této doby narostla prezidentovi ČLK křídla ještě víc, je čím dál více kritický vůči dle jeho názoru nedostačujícím vládním opatřením a v řadě médií, které mu dávají prostor, pokračuje v sérii přehnaně emotivních výroků.

Názorně to pan Kubek ukázal například v pátečním rozhovoru, který s ním tentokrát vedl moderátor televizní stanice CNN Prima News (viz odkaz zde). V něm opět zkritizoval českou vládu za to, že přes výzvu České lékařské komory stále nepřistoupila k tvrdému lockdownu. V kontextu s tím emotivně například prohlásil: „Tento týden přes veškerou naši snahu zemře asi 1 500 lidí. Takže jak dlouho budou ještě zbytečně umírat, než vláda vezme nebezpečí skutečně vážně?“ A v reakci na to, že vláda v tomto týdnu povolila sportovcům obnovení profesionálních sportovních soutěží, díky čemuž se již o tomto víkendu opět rozběhla první česká fotbalová i hokejová liga, pro změnu sdělil: „Například když povolí profesionální sport, tak to je výraz pohrdání prací zdravotníků, kteří bojují o každý lidský život. Někteří si to mohou vyložit tak, že když hokejisté hrají hokej, tak proč oni by museli nosit roušku.“

Povolení hrát bez přítomnosti diváků profesionální sportovní soutěže je jediným malým ústupkem, ke kterému Babišova vláda po nucené výměně na postu ministra zdravotnictví (a poté, co počty nově nakažených začaly s výjimkou této středy přece jen mírně klesat) dosud sáhla. Jistě se najde řada lidí, která tento ústupek kritizuje a ptá se, proč vláda místo toho raději nepustila aspoň část žáků do škol (to bych si jako učitel samozřejmě přál i já), proč nezrušila diskutabilní zákaz nedělního prodeje, neotevřela část zavřených obchodů apod. Ovšem když se podíváme do zahraničí, tak například fotbalové ligy se aktuálně hrají (byť bez přítomnosti diváků na stadionech) ve všech evropských zemích, včetně třeba Anglie, Francie či Belgie, které nedávno také zavedly přísná karanténní opatření. A především mi přijde od pana Kubka zcela nepřiměřené, když tento vstřícný krok směrem k sportovcům označuje jako „pohrdání prací našich zdravotníků.“

Jsem přesvědčen, že každý normální člověk, ať už jsou jeho názory na nebezpečí Covidu-19 různé, si obětavé práce našich zdravotníků velmi váží, a souhlasím s panem Kubkem například v tom, že je ostudou, pokud lidé, pracující ve zdravotnictví v takzvané první linii, dostali slibované odměny až s půlročním zpožděním. Je tedy od šéfa ČLK trochu liché, pokud z pohrdání prací našich lékařů a sester obviňuje skoro každého, kdo má různý názor na některá restriktivní opatření a není tak jako on zastáncem tvrdého lockdownu.

K nejhorlivějším zastáncům tohoto krajního opatření patří kromě pana Kubka například imunolog Václav Hořejší nebo evoluční biolog Jaroslav Flegr. Chápu samozřejmě, že například epidemiologové a imunologové vidí v co nejtvrdším lockdownu řešení, které nejspolehlivěji zabrání v šíření zákeřného viru. Jenže mně to přijde něco principiálně podobného, jako kdyby nějaký IT odborník požadoval v rámci prevence před šířením počítačových virů úplné odpojení firemní počítačové sítě od internetu. Opravdu si nedokážu představit, co by mu vedení příslušné firmy na takový návrh řeklo…

Samozřejmě, že můj pohled je čistě laický a navíc každé srovnání trochu kulhá, ale jsem prostě přesvědčen, že i v případě koronaviru je před zavedením lockdownu pečlivě zvážit, jaké by přinesl ekonomické dopady, jaké dopady by jeho zavedení mohlo mít na psychiku některých lidí apod. Lidé, kteří jsou jeho zastánci, často poukazují na příklad Izraele, který díky jeho zhruba měsíčnímu zavedení rychle rostoucí šíření Covidu-19 významně snížil. Ovšem již málo se u nás mluví či píše například o Argentině, kde v hlavním městě Buenos Aires a jeho metropolitní oblasti (žije v ní přes 13 milionů obyvatel) trvá přísný lockdown již přes půl roku, a přesto k příznivým výsledkům stále nevede. Naopak, jak je psáno v článku zde, toto tvrdé opatření má nejenom devastující dopad na tamní ekonomiku, ale u řady tamních obyvatel i na zdravotní potíže psychického rázu.