Se šiřiteli „hoaxů“ a „fake news“ je třeba konečně „zatočit“

Média jásají, že se vláda konečně pustila do boje s dezinformacemi a hybridními hrozbami:

Se šiřiteli „hoaxů“ a „fake news“ je třeba konečně „zatočit“. Je nepřijatelné, aby šířily anti-vax, anti-global-warming, anti-covid či jiné konspirační teorie.

Speciálně v době šíření COVID-19, je zcela nepřijatelné šířit „fake news“ o nenošení roušek, „social distancingu“ a jiného koronavirus skepticismu!

Asi budete trochu překvapeni, když vám řeknu, že jedna z prvních zemí, která schválila koronavirovou anti „fake news“ legislativu bylo Rusko. Za šíření „hoaxů“ o koronaviru můžete dostat trest až 5 let s pokutou až 2 millióny rublů (cca $ 25,000). A trvalo jen necelý týden, než byla nově schválená legislativa zneužita na kriminalizaci ruské aktivistky Anny Shushpanovovej a její zabavení počítačů a mobilu ruskou policií poté, co si dovolila zapochybovat o karanténě na místní klinice. A bylo to také Rusko, které se dohodlo spolu se Severní Koreou bojovat společně proti „fake news“ .

Podobná situace je v Indii, kde bylo již více než 100 lidí zatčeno za šíření koronavirus „fake news“, či v Singapuru, kde za šíření „fake news“ o koronaviru hrozí trest až 10 let vězení a milion dolarů pokuty, což vyvolá vážné obavy obzvláště v singapurské akademické obci ohledně publikování jakéhokoli výzkumu. Mnoho zemí jako například Nigérie se Singapurem inspiruje v zavádění obdobné drakonické legislativy.

Kriminalizace lidí za šíření „fake news“ ohledně koronaviru probíhá momentálně v Malajsii, Thajsku, Kambodži, Íránu, Bosně, Spojených Arabských Emirátech či Vietnamu. Všimněte si, že na tomto seznamu nefiguruje mnoho svobodných zemí. Naopak jsou to země, kde dlouhodobě dochází k potlačování lidských práv. A právě do této „ligy mistrů“ s ne nejlepší reputací s novou anti „fake news“ legislativou aspirujeme.

V zemích s velkou svobodou slova jako například USA je uvedena anti „fake news“ legislativa protiústavní (porušující rovnou první článek americké ústavy). Proto například žaloba Washintonskej ligy pro větší transparentnost a etiku (WASHLITE) vůči Fox News za šíření hoaxů a konspiračních teorií o koronavíre byla shozena ze stolu. Toto rozhodnutí se nemusí všem líbit. Je ale klíčové k tomu, aby byla v současnosti i v budoucnosti zachována svoboda vyjadřování a nedocházelo k podobnému zneužití, jako momentálně nastává v Rusku, Íránu či jiných zemích.

Můžete argumentovat: Ale toto se nedá srovnat! My máme demokratickou vládu, která tento zákon na rozdíl od ruské určitě nezneužije.

Tak toto můžete tvrdit maximálně teď, dokud k zneužití ještě nedošlo. Ale protože nikdo z vás neumí předpovědět budoucnost, nemáme šanci vědět, zda uvedená legislativa nebude zneužita v budoucnosti. Totiž už nyní máme důkazy toho, že k jejímu zneužití v různých státech došlo prakticky hned po jejím zavedení. Proto je skutečně nebezpečné disponovat legislativou, která kriminalizuje lidi za dost neuchopitelný a někdy obtížně prokazatelný nebo vyvratitelný názor. Obzvláště, když jeho interpretace se může časem s každou vládou měnit.

Jakýkoliv boj (i boj proti „hoaxům“) vždy znamená, že musí existovat poražení. A jakékoli nové zákony vždy znamenají, že díky nim budou kriminalizováni a penalizováni lidé, kteří předtím byli nevinní. Totiž čím více zákonů máme, tím více hrozí jejich zneužití a tím více svobodu ztrácíme a jsme více kompromitovatelní. Cesta vydlážděná mnoha zákony a příkazy totiž obvykle vede do pekla. Vhodný příklad je Írán, kde je zakázáno vlastnění satelitů či psů na veřejných prostorách. Jelikož téměř každý v Íránu vlastní buď satelit nebo psa, tak v případě „potřeby“ je státní mocí vždy kompromitovatelný (což v Íránu častokrát znamená vězení).

Boj státu proti „fake news“ není zdaleka záruka zachování pro-demokratických hodnot. Naopak, může to být silný nástroj zneužití.

Dobrovolná osvěta jako jediný etický způsob boje proti „fake news“

Navzdory mé skepsi vůči anti „fake news“ zákonům, myslím si, že vůči „fake news“ a „hoaxům“ je třeba bojovat. A to neustálou a vytrvalou osvětou, na kterou budou přispívat a na které budou participovat všichni ti, jež problém „fake news“ reálně trápí. Různé neziskové, ale i komerční organizace, které cítí společenskou odpovědnost, by měly do boje proti „fake news“ minimálně investovat, ne-li přímo bojovat. Například Facebook začal mazat události týkající se protestů proti karanténě a „social distancingu“. Nezávisle na tom, zda tento zásah do svobody Facebook uživatelů pokládáme za správný nebo ne, je to rozhodnutí soukromé firmy a musíme ho respektovat. Facebook naštěstí nikoho nekriminalizuje a nepenalizuje. A když se nám jeho rozhodnutí nelíbí, tak můžeme migrovat na necenzurované decentralizované sítě (Mastodon, Manyverse nebo Minds).

Přímá participace státu na boji proti „fake news“ například jeho financováním může představovat reálný konflikt zájmů. Pokud stát šíří nějaké „fake news“ (já za „fake news“ pokládám například státní propagandu, že se díky platbám do sociálního pojištění dožiju solidního důchodu), tak státem subvencovaní bojovníci proti „fake news“ budou podléhat autocenzuře a svého sponzora nemusejí kritizovat za jakékoliv šíření „fake news“.

Podobně zvrhlá je státní podpora investigativních médií, se kterou vyšla Matovicova vláda (žádal o ni jen Rostas ze Zem & Věk a Rafaj). To představuje nejen konflikt zájmů a problém nezávislosti, ale může stavět média do pozice „garantovaných“ ochránců demokracie, na což média nemají ani potřebné zdroje, ani technické možnosti.

Libertariánské námitky

Výše uvedené argumenty by měli akceptovat všichni pro-demokraticky smýšlející lidé. Níže uvádím ještě pár libertariánských námitek:

• Osobně větší problém než v existenci a šíření „fake news“, vidím v tom, že lidé podléhající „fake news“ mají hlasovací právo rozhodovat o svém životě. Přikládám část mého staršího článku Když voliči podléhají „Fake news“ — mediální manipulace jako hrozba pro společnost:

Věřím, že se všichni shodneme na tom, že falešné zprávy generované proputinovskou, protrumpovou, komunistickou či jinou cílenou propagandou s cílem získat názorovou kontrolu nad obyvatelstvem představují pro demokratickou společnost vážnou hrozbu. Podstatně méně se shodneme na tom, že skutečný problém není v samotném generování falešných zpráv a ovlivňování obyvatelstva (toto se totiž děje odnepaměti), ale v tom, že lidé výrazně ovlivňováni těmito falešnými zprávami, mají reálné hlasovací právo rozhodovat o naší budoucnosti. Osobně nemám tedy žádný problém se zuřivou mediální manipulací, která na Slovensku neustále probíhá a brainwashingem masy, ale s tím, že tyto ovlivňované masy mají právo svým hlasem rozhodovat o mé budoucnosti. Všichni vytrvalí bojovníci proti falešným zprávám by si tento důležitý fakt měli uvědomit.

• Od šiřitele jakýchkoliv „fake news“ nemůžete čistě morálně požadovat, aby nedobrovolně přispíval k boji proti nim (to jinak principiálně nemůžete ani od těch, kteří se s bojem proti „fake news“ ztotožňují). Podobně jako nemůžete kriminalizovat lidi, kteří se rozhodli léčit pitím sava nebo jsou přesvědčeni, že očkování způsobuje autismus a proto se rozhodli neočkovat. Podobně je nemůžete nutit přispívat na jakoukoliv „oficiální“ léčbu, jejíž nevěří. Tito lidé si zaslouží právo na svůj názor. A samozřejmě také plně nést důsledky svých špatných rozhodnutí (včetně vlastní smrti). Chápu, že to může mít širší přesah a dotyčný svými „fake news“ může ovlivňovat množství jiných lidí. Tito lidé jsou ale sami zodpovědní za své názory a skutky. Nemůžete je používat jako důvod ke kriminalizaci lidí.

Závěr

Za jaké veřejně publikované názory můžeme tedy lidi postihovat? A za jaké už ne? Kde začíná a kde končí svoboda vyjadřování?

Inspiraci můžeme hledat v Ústavě USA, která úspěšně s tímto problémem potýká už stovky let.

Svoboda slova se nevztahuje:

1. Na jakékoliv úmyslné lži, které se dotýkají (reputace) konkrétních lidí nebo firem. Někdy jde i o chyby z nedbalosti.
2. Na jakékoliv úmyslné lži, jejichž cílem je vytáhnout od obětí peníze (v našich končinách tzv. „šmejdi“).
3. Na jakékoliv úmyslné lži ohledně prodeje produktů a služeb (i když to můžete myslet dobře).

První článek Ústavy vás ale ochrání při jakýchkoliv úmyslných lžích týkajících se vlády, filozofie, náboženství, historie (včetně vašeho názoru na holocaust), sociálních věd či umění. A co je důležité tak, i „fake news“, dokud nedochází k poškození reputace konkrétních lidí nebo firem.

Bohužel novými státními příkazy a zákazy se zbavujeme individuální občanské odpovědnosti. Dobrovolný anti „fake news“ aktivismus substituujeme zneužitelnými zákony. A namísto šíření osvěty a pravdy vytváříme nové oběti.

• Pavol Lupták na slovenském MenejŠtátu.sk