Čistě hypoteticky by vláda měla být top výběrem vzdělaných a zkušených lidí s manažerskými schopnostmi a určitým charismatem nezbytným pro vedení podřízených. Čistě hypoteticky by se ministři měli na svou funkci dlouho připravovat kupříkladu v rámci stínové vlády. Jejich názory a dosažené úspěchy by měly být známy voličům i kolegům-politikům. Pochopitelně potud teorie, které dneska už nevěří ani malý harant. Ale to neznamená, že není užitečné zachovávat určité dekorum. Když už někdo upoceně a upachtěně sehnal nějaký ten titul a uchází se o členství v některé vysoké funkci, která aspiruje na rozhodování o životních podmínkách pár milionů lidí, očekávám od něj jakous takous decentnost a nikoliv zdůrazňování, že svůj kupříkladu bakalářský titul vypotil s jazykem na vestě. Když je někdo jmenován ministrem, očekávám od něj, že vysokoškolský titul je takovou samozřejmostí, že ani nestojí za řeč – nečekám vysvětlování, že umí počítat.
O čem to všechno vlastně svědčí? O zoufalé myšlenkové vyčerpanosti dnešní veřejné sféry. Politické strany vznikající jako eseróčka by nedokázaly dát dohromady ani sedmnáct lidí pro sestavení vlády; upachtěně po volbách seženou zvenčí pár jedinců, kteří jsou tak lační funkce, že se rádi nechají politickými stranami najmout. (A dokonce tyhle lidi najímané zvenčí obvykle politická strana ani nemusí za tu službičku moc platit coby žoldáky, protože pocit moci jim často stačí sám o sobě.) Hlavně když se mohou vykázat nějakou tou bakalářkou, státnicí, či certifikátem, že. Hlavně se musí dát pozor, aby ta státnice nebyla třeba z plzeňských práv, přeci jenom tenhle titul už je tak trochu provařený…
Loading...