26.4.2020
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

S Kurzarbeitem na velké dluhy

Sdílejte článek:

RADOVAN ĎURANA

Probíhá soutěž o štědřejšího. Velcí zaměstnavatelé chtějí co nejvyšší náhradu mzdy, prstem ukazují na německý nebo rakouský systém Kurzarbeitu, který pokrývá až 85 % mzdových nákladů. Novináři a někteří ekonomové tvrdí, že bychom si měli půjčit, kolik to jen půjde. Všichni argumentují zachraňováním ekonomiky, především zaměstnanosti.

Jaksi se zapomíná na to nejdůležitější, — hodnota za peníze. Ani nouzový stav, ani spuštěné tiskárny ECB nás neopravňují zapomenout počítat.

Nechme nyní stranou otázku, zda je zachování zaměstnanosti skutečně legitimní cíl. Vycházejme z toho, že slovenské hospodářství bylo před krizí nastaveno ideálně. V takovém případě má skutečně zaměstnanecký kontrakt hodnotu — je to pojistka pro okamžité nastartování výroby, pojistka včasné mzdy pro zaměstnance. Ale ani v tomto případě se nemůžeme tvářit, že zdroje nejsou vzácné. I zde je klíčová otázka hodnoty za peníze — jakou nejnižší částkou jsme schopni udržet zaměstnanost?

Ekonomická analýza hovoří jasně — o euro více než je dávka v nezaměstnanosti, jejíž pobírání právě vláda prodloužila ze 6 měsíců na neurčito. Dávka se určuje jako 50 % denního vyměřovacího základu. Nejnižší částka tedy představuje polovinu hrubé mzdy +1 euro pro každého člověka, který nemůže pracovat.

Vláda by měla sebrat odvahu a přiznat zaměstnancům skutečný stav. Odvahu přiznat si, že v současné situaci se nemůžeme tvářit, že napůjčovanými penězi si pořídíme fungující ekonomiku. Jsme v nouzovém stavu a ten vyžaduje zajištění dočasné solidární základní dávky, která pokryje základní potřeby nepracující osoby, tak jako dávka v nezaměstnanosti.

Z tohoto důvodu bychom se neměli bavit o náhradě mzdy. Kdo nemá práci, nemůže očekávat ani 80 % ani 60 % platu. Lidem krátkodobě bez práce poskytuje sociální systém 50% náhradu předchozího příjmu, ale jen po strop, který je momentálně 1000 eur. I ten je přitom vysoký, protože už dnes si tyto zdroje musí Sociální pojišťovna půjčovat a budeme je muset v budoucnu splácet.

Malým firmám poskytla vláda na zaměstnance náhradu max. 540 eur. Je jasné, že kapitálově lépe vybavené firmy nepotřebují pomoc od prvního dne, ale i jim zdroje dojdou. Těžko se mi ale hledá argument, proč by zaměstnanci ve velkých firmách měli dostávat náhradu vyšší. Samozřejmě, stát nesmí požadovat platbu odvodů zaměstnavatele, když zaměstnavatelé negenerují tržby.

Je velmi zjednodušující argumentovat Německem. Málokdo však v jedné větě s Německem dořekne, že německá vláda hospodařila v posledních letech s přebytkem 200 miliard eur, tedy částkou rovnající se dvouletému slovenskému HDP. Nebo že do systému kurzarbeitu dlouhodobě přispívali tamní zaměstnavatelé i zaměstnanci.

Nikde totiž není psáno, že německý model je a priori správný a aplikovatelný na všechny země v Evropě. Našim kritériem by měla být poctivá cost-benefit analýza. A tu bychom naopak měli požadovat i od ostatních zemí, se kterými sdílíme společnou měnu. Desítky procent HDP ve státní podpoře se snadno slibují, ale ani Německo je ještě nemá v peněžence. Nehrát soutěž o nejštědřejšího, ale plnit kritérium odpovědného a solidárního. Nás musí zajímat i to, co bude za rok, či za pět let. Aby nás pak zotavování nebolelo více, než samotná nemoc.

  • Radovan Ďurana na slovenském Iness.sk
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky