Rozpočtový schodek 40 miliard korun nelze nijak ospravedlnit

Ospravedlnit, omluvit nebo okecat rozpočtový schodek 40 miliard korun pro rok 2020 nejde, ani kdyby se vláda dušovala, že v roce “dvacet-dvacet” jiný schodek než 20+20 být nemůže.

Škrtat přitom lze.

Oproti prvnímu rozpočtu sestavovanému v samostatné České republice (během roku 1993 pro rok 1994) totiž máme 15 (slovy patnáct) nových rozpočtových kapitol souvisejících se státními institucemi. Z toho pět vzniklo během posledních dvou let.

Před 15 lety jsme snad byli chudší o 15 institucí, tyto instituce však dnes dohromady projí 34 miliard korun, které do státního rozpočtu coby daňoví poplatníci odevzdáme.

V čem dělá život takového daňového poplatníka lepším Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí? Co z jeho úkolů by nemohlo dělat (nadále) vnitro?

Co přesně z agendy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře nemohla plnit doprava?

Proč musí být TAČR oddělen od GAČRu a obojí svorně od AV ČR (když už ta musí, po sovětském vzoru, existovat)?

Konečně pak – co dělá Ústav pro studium totalitních režimů tak propastně odlišného od běžné činnosti historických ústavů českomoravskoslezských veřejných vysokých škol? V čem je nezávislější, je-li zavěšen na státním rozpočtu a závisí-li tedy i na libovůli vlád a poslanců?

Pár úřadů samozřejmě také odešlo. Kupříkladu ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci coby obdoba německého Treuhandanstalt skončilo spolu se svým úkolem. Jiné úřady byly pohlceny ministerstvy většími a silnějšími.

Jak psal poslední francouzský klasický liberál Frederic Bastiat (ekonom tak klasicky liberální, jako by ani Francouzem nebyl):

“Nuže! Chci se dohodnout s kopáčem, že mi na poli udělá strouhu za odměnu pěti franků. A právě v okamžiku, kdy je naše dohoda uzavřena, přijde výběrčí, vezme mi těch pět franků a odevzdá je ministru vnitra.

Můj obchod je zmařen, ale pan ministr má k večeři o jeden chod navíc. Na jakém základě se odvažujete tvrdit, že toto úřední vydání je přínosem pro národní průmysl? Nechápete, že tu jde o pouhou realokaci spotřeby a práce?

Je pravda, že ministr má svůj stůl bohatší; také je však pravda, že rolník má svoje pole hůř odvodněno. Restauratér v Paříži vydělal pět franků – s tím každopádně souhlasím; avšak vy musíte souhlasit se mnou, že venkovský kopáč ztratil pět franků. Zde lze pouze říci, že ministrova hostina a uspokojený restauratér je to, co je vidět; zatopené pole a nezaměstnaný kopáč, to je zase to, co není vidět.

Dobrotivý Bože! Co to stojí úsilí, aby se v politické ekonomii dokázalo, že dvě a dvě jsou čtyři! A jestliže se vám to podaří, začnou lidé křičet: „Je to tak jasné, že je to až nudné.“

A pak přikročí k hlasování, jako byste nebyli dokázali vůbec nic.”

Měl někdo v neděli na demonstraci transparent požadující vyrovnaný rozpočet? Požadoval někdo odpovědné veřejné finance? A vůbec: dostala by do ulic více lidí demonstrace za rozpočtový přebytek a nebo demonstrace proti rušení dotací, grantů, subvencí a úřadů? A nebo 2+2 = 4 neplatí pro ty, kdo chvilkově počítají jen v řádu milionů?

Každý, kdo by chtěl být ministrem financí, měl by proto s červenou tužkou v ruce seškrtat rozpočet minimálně do podoby vyrovnané. Jen demonstrovat nestačí.

Autor: Hana Lipovská