Kolik váží svoboda?

Ministryně financí ČR Alena Schillerová uvedla 28. 1. 2020 na svém Twitterovém účtu:

„Za rok 2019 získala ČR z rozpočtu EU o 68,5 mld. Kč víc, než do něj odvedla. A za celou dobu členství jsme celkově v plusu 809,2 mld. Kč. Členství v EU se nám tak stále vyplácí!“

Téměř 69 miliard Kč je hodně peněz. Myslím, že málokdo z nás si ji dovede představit. Z kauzy Davida Ratha víme, že 7 milionů Kč váží přibližně 1,5 kg. 68,5 miliard Kč tedy váží přibližně 15 000 kg. Těchto 15 tun je přesná hmotnost naší svobody. Je to přesně to, čemu jsme ochotni obětovat správu a řízení vlastní země. Je to každoroční hmotnost naší demokracie. Za 15 tun jsme vyměnili možnost rozhodnout sami o budoucnosti země, do které jsme se narodili a bezmyšlenkovitě přijímáme různá rozhodnutí z EU, dobrá, či špatná.

Paní ministryně ale s ní i ostatní politici se nám neustále snaží vysvětlit, že oněch 68,5 miliard Kč je tolik peněz, že výměnou za svobodu ve vlastní zemi je to stále dobrý obchod, na kterém vyděláváme právě my. Ale je to skutečně tak?

Plánované příjmy státního rozpočtu pro rok 2019 činily 1 465,3 miliard Kč. V poměru k této částce už 68,5 miliard Kč nepůsobí zdaleka tak oslnivě.

Je to pouhých 4,67 % celkových příjmů našeho státního rozpočtu.

Průměrný roční příjem české domácnosti činí 438.373 Kč. Já, ale určitě ani nikdo z vás si nedovede představit, že by za pouhých 4,67 %, tedy za 20 472 Kč ročně obětoval svou svobodu. Představme si, že EU je vlastně jeden velký bytový dům o 27 domácnostech. Každý byt je v osobním vlastnictví a aby dům fungoval, zvolili jsme si správce domu a vytvořili fond na jeho údržbu. Spokojeně si v tom domě všichni žijeme a najednou náš správce přijde s nápadem, že nám každému – tedy každé rodině – ročně dá z našich ve fondu naspořených peněz 20 472 Kč. To by bylo docela fajn, ale on za to chce rozhodovat o tom, kdo s námi v našem bytě bude bydlet, jaký si koupíme nový nábytek, kdy a kam pojedeme na dovolenou a v konečném důsledku dokonce i co v tom svém bytě smíme nebo nesmíme říkat.

A to vše za pouhých 4,67 % toho, co si sami ročně dovedeme vydělat. Byli bychom se ochotni ve své domácnosti vzdát práva o ní rozhodovat za částku, která by nám nestačila ani na podprůměrnou dovolenou?

A přesně to, co bychom nedopustili ve vlastním bytě, činíme s vlastní zemí. Svou svobodu a svobodu svých rodin obětujeme ročně za pouhých 15 tun, v národním měřítku ani ne za podprůměrnou dovolenou, za 4,67 % příjmů státního rozpočtu. Najít oněch magických 68,5 miliard Kč, které nás dělí od svobody, přitom není nic obtížného. Na straně výdajů státního rozpočtu se nachází celá řada vhodných položek.

Například:

• 16,6 miliard Kč výdaje na nefinanční transfery neziskovým organizacím
• 25 miliard Kč dotace na obnovitelné zdroje
• 77,8 miliard Kč výdaje na nákupy materiálu, paliv a energií státní správy
• 142,8 miliard Kč výdaje na platy státních zaměstnanců

To je 262,2 miliard Kč celkem.

Dílčí škrty ve shora uvedených výdajích bychom na kvalitě našich životů určitě nepocítili a opět bychom se stali pány svých domácností.

• Jakub Janda