Politickou agendu aktivistů zaplatíme ze svých úspor a důchodů

Pod heslem ‚společensky odpovědného investování‘ vytváří aktivisté systematický tlak na správce těchto fondů a jejich prostřednictvím na jimi vlastněné firmy, aby jim vnutily svoji politickou agendu. Takzvaná ESG agenda (z anglického Enviroment, Social and Corporate Governance) zahrnuje všechny obvyklé politické cíle progresivních liberálů, často v jejich extrémní podobě.

Historie etického investování

Společensky odpovědné investování se snaží hlásit k tradici etického investování, která se původně zrodila v církevních kruzích z přesvědčení, že správný křesťan by neměl bohatnout z ‚hříšných akcií‘. Již v roce 1928 vznikl v atmosféře prohibice první investiční fond Pioneer Investments, který dodnes do svého portfolia nezařazuje akcie firem, jejichž zisky pocházejí z alkoholu, tabáku nebo hazardních her. Postupem času přibývaly další investiční společnosti, které drobným investorům dávaly možnost vybrat si takové fondy, které odpovídaly jejich morálním požadavkům a přesvědčení. Například v kontextu protiválečného hnutí se objevily fondy, které měly zakázáno investovat do akcií zbrojařských firem.

Prohibitivní podstata etického investování je ekonomicky i morálně zdravá. Stále platí, že investor očekává maximální ekonomické zhodnocení svých investic, ale zároveň svým morálním výběrem přijímá riziko, že jeho výnosy mohou být nižší. Z čistě matematického hlediska i podle všech investičních teorií totiž platí, že jakékoliv omezení při výběru optimálního investičního portfólia povede k horším výsledkům.

Společensky odpovědné investování již není investování, ale politika

Společensky odpovědné investování v podání pokrokářské levice si uzurpovalo tradici etického investování a deformovalo ji k prosazování své politické agendy. Tato deformace spočívá ve dvou základních rozdílech.

Etičtí investoři se vyhýbají investicím do podnikání, které jim nevyhovuje. Aktivisté naopak úmyslně investují do firem, aby jim vnutili svoje představy a politické cíle. Jako kdyby se zarytý abstinent rozhodl stát akcionářem Plzeňského Prazdroje s cílem, aby přestal vařit pivo a soustředil se pouze na limonády.

Zásadním rozdílem je ale zpochybnění či přímo popření ekonomické podstaty investování, to jest snahy o návratnost a zhodnocení investovaných prostředků. Výnos již nemá být jediným investičním kritériem. Na stejnou úroveň je kladena společenská odpovědnost firmy, samozřejmě definovaná pouze zájmy a představami pokrokářských aktivistů.

Dvojitý jazyk a záludné argumenty ESG aktivismu

Zatímco radikálnější část progresivistů se tímto cílem nijak netají a zcela nepokrytě požaduje prosazování svých představ i za cenu zhoršení výkonnosti svých investic, racionálnější křídlo se snaží argumentovat, že ESG orientace zvyšuje hodnotu firmy. Liberální think-tanky, aktivistické skupiny, progresivismem ovládané univerzity, investiční společnosti propagující ESG investiční strategie a ESG konzultanti okamžitě vygenerovali řadu studií, které se snaží prokázat, že firmy zaměřené na plnění ESG cílů vykazují vyšší výkonnost než zbytek trhu.

“Rozsáhlý výzkum přesvědčivě ukázal, že firmy, které správně integrují faktory ESG do svých plánů, jsou obvykle úspěšnější a výnosnější,” uvedl bývalý demokratický viceprezident Al Gore v červnu 2020 ve Wall Street Journal.

Naopak v květnu 2021 Financial Times v článku „Nový výzkum ukazuje, že příběh o vyšší výkonnosti ESG je chybný“ potvrdil, co se neoficiálně proslýchá z investičních a finančních kruhů a co vyplývá jak ze zdravého rozumu, tak z ověřených investičních modelů. Při prověření 24 různých studií, které měly prokazovat vyšší výkonnost ESG, bylo ve všech případech zjištěno, že výkonnost nezvyšovalo ESG, ale kvalitativní parametry souvisejícími se zodpovědnějším managementem. Zdá se tedy, že skutečným závěrem je pouze to, že právě firmy se zodpovědným a konzervativním managementem snáze podléhají tlaku ESG aktivismu. Sony Kapoor, ředitel Nordic Institute for Finance, Technology and Sustainability, který se na výzkumu podílel vše shrnul: „Většina investic do ESG není nic jiného než marketingový trik. Náš závěr není ‚ignorujte ESG‘, ale ‚nevěřte tvrzení o vyšší výkonosti ESG‘.“

Kdo na ESG vydělává

Kromě firem a korporací, které ESG pojaly výhradně jako marketingovou příležitost k vylepšení své reputace a růstu prodejů, se své příležitosti chopily různé poradenské, auditní a vzdělávací firmy. Pro ESG odborníky je to skvělý busines.

Hlavním vítězem jsou však obří investiční společnosti, které spravují penzijní fondy a úspory drobných investorů. Podle údajů švýcarského výzkumného ústavu EPFR jen za poslední dva roky přilákaly specializované ESG fondy gigantů jako je BlackRock, Vanguard, Fidelity či NorthStar více než 360 miliard dolarů.

Není divu, že BlackRock s obrovským vlivem na řadu světových korporací, ve kterých spravuje aktiva v astronomické výši 8,7 triliónů dolarů, je dnes jedním z hlavních propagátorů ESG. Nejenže mu své úspory svěří další drobní investoři, ale nechá si za módní ESG investování pěkně zaplatit. BlackRock si účtuje 46 centů ročně za každých 100 investovaných dolarů do jeho fondu iShares Global Clean Energy ETF, ale pouhé 4 centy za běžný fond iShares spojený s S&P 500.

Tariq Fancy, bývalý ředitel Udržitelného investování v BlackRock, ve svém článku pro USA Today vyjadřuje rozčarování, že managerům ESG fondů jde jen o jejich zisk, nikoliv o skutečnou změnu životního prostředí. „Tvrdit, že odpovědnost k životnímu prostředí je profitabilní“ je podle Tariqa Fancyho pochybné a „skutečná změna životního prostředí prostě nepřináší stejnou návratnost“.

Znepokojivý závěr

Zatímco progresivističtí aktivisté prosazují do korporací a firem své politické cíle, konzultanti a obří investiční firmy si z ESG udělali profitabilní business. Konečný účet pak zaplatí drobní investoři a penzijní fondy, z jejichž prostředků se vše platí.