Data jsou aktuální ke dni 19. března 2026.

Resumé

• Otázky na národnost a náboženství ve sčítání lidu jsou zakázány, ale lze analyzovat jména.
• Roku 2024 mělo 25,6% novorozenců islámská jména.
• Podíl islámských jmen mezi novorozenci prudce roste (1976 – 5%, 2002 – 10%, 2009 – 15%, 2015 – 20%. 2023 – 25%). Průměrným nárůstem kolem 5% za 7 let bude mít polovina narozených ve Francii muslimská jména v roce 2058, tedy koncem našeho století se Francie stane většinově islámskou zemí. Občanská válka vedená podle náboženského a rasového klíče je velmi pravděpodobná a bude velmi krvavá.
• I kdyby byla další imigrace zastavena, islamizace Francie je nejspíš nevyhnutelná, minimálně v současném ústavním a zejména EU systému, zejména vzhledem k rozdílům v plodnosti.
• Islamizace je rychlejší v mocenských a hospodářských centrech, zejména kolem Paříže, na Azurovém pobřeží a Alsasku a Lotrinsku. V départementu Saint-Denis tvoří muslimové 60,3% novorozenců, v Paříži 25,3%, v nejméně islamizovaném Aurillacu 1,7%. Nejméně islamizované oblasti jsou odlehlé a řídce zalidněné.
• Z dětí narozených v roce 2024 má matku narozenou 8,4% v Maroku, Alžírsku a Tunisku, 8,3% jinde v Africe a 3,4% v Asii. Velká část narozených muslimů však má matku narozenou již ve Francii.
• V roce 2023 měly ve Francii narozené matky plodnost 1,48, zatímco matky mimo EU 2,75, tedy nejvíce v Evropě.
• Nejvíce islamizovaný Saint-Denis má nejvyšší plodnost 2,3. Obecně čím nižší podíl muslimských novorozenců v départementu , tím nižší plodnost. Tři départementy, které mají plodnost nad 2.0, mají podíl musliských novorozenců nad 38%.
• Ženy narozené ve Francii a dalších románských zemích mají plodnost 1,36, zatímco ženy narozené ve třech maghrebských zemích 2,6 a ve zbytku Afriky 3,4. (2023).
• I přes extrémní nahrazování původního obyvatelstva systém umožňuje vysokou míru imigrace. V letech 2020 až 2024 přišlo do Francie 1 770 026 imigrantů. V roce 2024 žádalo o azyl 129 909 lidí, z nichž jen 10% tvoří Ukrajinci.
• V roce 2023 přišlo do Francie 158 000 migrantů z Afriky a 63 000 migrantů z Asie. V letech 2015 až 2023 1 081 000 Afričanů a 434 000 Asiatů.
• Muslimské bratrstvo cíleně infiltruje Francii s cílem zavést právo šaría
• Podle průzkumu z roku 2020 je pro 46% muslimů a 74% muslimů mladších 25i let je islám důležitější než francouzské hodnoty a zákony.
• Vyvraždění redakce Charlie Hebdo neodsuzuje 18% muslimů a 26% mladých muslimů.
• 83% muslimů si přeje halal jídlo ve školních jídelnách. 16% muslimů a 31% muslimských studentů odmítlo odsoudit islamistickou vraždu učitele Bernarda.
• Mladí muslimové jsou striktnější muslimové, ať již jde o sympatie k radikálním proudům, dodržování ramadánu či nošení hidžábu.
• 46% muslimů zastává názor, že by ve Francii minimálně částečně mělo platit právo šaría.
• Ve většině zdrojových zemí většina populace schvaluje právo šaría jako legitimní zákon země.
• Francie má oproti jiným zemím účinnější deportační zákony. V první polovině roku 2025 bylo nařízeno 69 750 deportací, ale jen 7 375 bylo provedeno.
• Každý, kdo se ve Francii narodí a nějakou dobu žije, dostane v osmnácti letech automaticky občanství. Imigranti mohou získat občanství po pěti letech.
• K jedinému fyzickému odporu proti imigračnímu experimentu se odhodlali muslimové na ostrově Mayotte.
• Násilná kriminalita je výrazně vyšší v oblastech, kde se koncentrují afričtí imigranti.
• Oproti jiným zemím pochopitelně Francie nemá data podle původu. Občané afrických zemí mají 3,5* vyšší míru ublížení na zdraví a napadení a 2,2* vyšší míru sexuálních zločinů než občané Francie (vč. mnoha muslimů).
• Zatímco u Francouzů, Evropanů a východních Asiatů se podíl obyvatel sociálního bydlení pohybuje mezi 8% až 15%, tak u různých skupin Afričanů mezi 38% až 63%.
• V letech 1945 až 1999 zemřelo při islámských teroristických útocích 60 osob a ve 21. století již 280 osob. Při největším treoristickém útoku bylo zavražděno 131 osob.
• Ač je francouzština románský jazyk, tak zde Římané zanechali pouze 10% genetickou stopu. V nejmladší generaci je genetická stopa moderní islámské a africké imigrace minimálně trojnásobná, jedná se tedy o něco za poslední více než 2 000 bezprecedentního.

Demografická data

Podíl muslimů mezi narozenými ve Francii

Tmavě zeleně podíl čistě muslimských jmen, světle zeleně připočtená polovina nositelů smíšených jmen:

Za zachování současných trendů při průměrném nárůstu podílu islámských jmen u novorozenců kolem 5% za 7 let bude mít polovina narozených ve Francii muslimská jména v roce 2058, tedy koncem našeho století se Francie stane většinově islámskou zemí. Multikulturní země, zejména když v nich žije populace ze zcela jiné civilizace, jsou extrémně náchylné k občanské válce. Tato válka bude vedena rasově a nábožensky, mezi různými skupinami, tudíž lze očekávat obzvláštní brutalitu a krvavé masakry civilního obyvatelstva. Existuje celá řada analýz předpovídající brzkou občanskou válku ve Francii a západní Evropě obecně.:

• Civil War in France Coming?
• Is civil war coming for France? The Republic can’t escape colonialism
• France Civil War Risk Score & Political Unrest Forecast – 2025
• Is Civil War Coming to Europe?
• Anger as ex-generals warn of ‘deadly civil war’ in France (dopis tisícovky vojáků, vč. 20 generálů v důchodu, varující před hrozbou občanské války)
• Emmanuel Macron says France at risk of civil war. Is it true? (I sám Macron přiznal riziko občanské války, ač korektně progresivně nezmínil slovo islám)
• Britain is lurching towards civil war, and nobody knows how to stop it

Regionální diferenciace podílu muslimů mezi narozenými

Nejméně islamizované jsou obecně odlehlé řídce zalidněné venkovské rurální départementy s velmi špatnou dopravní dostupností (Protože rozmanitost a dávky pro nepřizpůsobivé migranty něco stojí, tak se musí šetřit jinde, např. na veřejné dopravě. Francie zničila velkou část svých železnic.) Lidé v odlehlých oblastech zpravidla mají mnohem menší vliv na dění, politiku a směřování společnosti, byť rozmach internetu tento rozdíl možná snižuje. Nejméně islamizovaný je Aurillac (1.7%, rodiště významného papeže a vynálezce Silvestra II.), Gers (1.8%) či Creuse (2.4%). Z větších oblastí jsou obecně méně islamizované historicky odlehlejší, často tradičně etnicky menšinové, regiony, jako Gaskoňsko a Bretaň.

V roce 1994 byl nejvíce islamizovaný (z hlediska jmen narozených dětí) Saint-Denis 18,3%, Paříž 9,6%, Marseille 10% či Lyon 8,3%, zatímco několik départementů nemělo podíl muslimůmezi novorozenci ani jedno promile. Metropolitní Francie má 95 départementů. Zatímco roku 2024 jen v 7 z nich činil podíl muslimských novorozenců pod 5%, tak v roce 1994 se jednalo o 75 départementů. Mezi uvedenými lety došlo všude s výjimkou Korsiky k prudkému nárůstu muslimů.

Départementy podle hustoty zalidnění (obyv./km²) a zastoupení 15 nejvíce a 15 nejméně islamizovaných mezi nimi:

Narození 2023 dle země původu

Demograf Shifty_Coffee z Twitteru, který obesílá úřady řady zemí, aby mohl analyzovat demografii, zpracoval zemi narození matek 626 776 dětí narozených v roce 2024:

• Francie – 465 735 (74,3%, mnozí z nich jsou však také muslimové a Černoši)
• Maroko, Alžírsko, Tunisko – 52 554 (8,38%)
• Zbytek Afriky – 51 948 (8,28%, zejména Sahel, Senegal, Pobřeží Slonoviny, Konga, většina muslimové)
• Zbytek Evropy – 27 232 (4,34%)
• Asie – 21 460 (3,42%)
• Ameriky – 7 676 (1,22%, část z nich Haiti)
• Zbytek – 171
• Jak však jasně ukazuje porovnání s podílem muslimských jmen, tak je zřejmé, že velká část, možná i více než polovina, muslimských novorozenců je narozena matkám narozeným ve Francii.

Z roku 2023 mám dostupná data i podle země narození matky. Oproti roku 2023 došlo k poklesu porodů matkami narozenými v Africe o takřka 6 858 a k poklesu porodů matek narozených ve Francii o cca 39 853. Do roku 2023 prudce klesaly narozených dětí matek narozených v Turecku, Číně a mírně v Maroku a Alžírsku, naopak prudce rostou počty narozených Pobřeží Slonoviny a Guineje.

Míra plodnosti

Zastánci intenzivní mnohahodinové povinné školní docházky argumentují Francií, ovšem data ukazují, že plodnost domorodých Francouzek není výrazně vyšší než plodnost domorodých žen v jiných evropských zemích, ač je pravda, že to tak donedávna bylo a že ve Francii najdeme oblasti, kde zřejmě i domorodá populace má neobvykle vysokou plodnost, zejména ve východní části Bretaně a ve Vendée (vše souvisí se vším, i z let 1793–1796), což zřejmě souvisí s katolíky tradiční latinské mše. Obecně však čím více žije v départementu muslimů, tím vyšší má plodnost. Nejvíce islamizovaný Saint-Denis měl v roce 2023 takřka 2,3, čímž byl jako jediný nad úrovní náhrady. Všechny départementy s plodností nad 2 (celkem tři) mají více než 38% muslimů mezi novorozenci.

V roce 2025 měl nejvyšší plodnost 1,94 département Val-d’Oise, který je druhý nejvíce islamizovaný (44,8% nar.) a druhou nejvyšší (1,92) Saint-Denis, který je nejvíce islamizovaný (60,3%):

Z regionů má nejvyšší plodnost Ile-de-France (1,67), ač se jedná o region okolí Paříže (regiony hlavních měst mívají obvykle nižší plodnost), jenže je nejvíce islamizovaný. S přehledem nejnizší plodnost má relativně méně islamizovaná Korsika (1,03). Obecně lze sledovat nižší plodnost méně islamizovaných regionů.

Vědecká studie z roku 2023 analyzovala plodnost žen do roku 2021 podle země jejich narození:

• Afrika mimo dále zmíněné (hlavně země jako Senegal, Mali, Niger, Burkina Faso… či Gabon a Konga, tedy ty nejchudší oblasti na světě) – 3,4 a stále rostla.
• Maroko, Alžírsko a Tunisko – 2,6 a klesá
• Amerika a Oceánie – 2
• Turecko a Blízký východ (hlavně Sýrie a Libanon, často křesťanky) – 2, klesá
• Evropa mimo jihozápad, Asie mimo Blízký východ – 1,8
• Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko – 1,6

Zajímavé je porovnání plodnosti jednotlivých skupin s porodností v jejich domovině. Data porovnám v rámci roku 2023:

• Ženy narozené v Alžírsku, Maroku a Tunisku mají ve Francii plodnost 2,6, zatímco doma v Alžírsku 2,77, Maroku 2,23 a Tunisku 1,83.
• Ženy narozené na Blízkém východě mají ve Francii plodnost 2, zatímco doma v Libanonu 2,24, Sýrii 2,71 a Turecku 1,51.
• Ženy narozené v Subsaharské Africe mají ve Francii plodnost 3,4, zatímco doma v Senegalu 3,82, v Mali 5,61, v Nigeru 6,06, v Čadu 6,12, Guinei 4,22, v Pobřeží Slonoviny 4,28, v Kamerunu 4,32, v Kongu 6,05 a v Gabonu 3,65.
• Data tedy naznačují, že plodnost ve Francii je oproti domovině podobná či jen o málo nižší a v některých případech dokonce vyšší (zřejmě Tunisko)

Imigrace

Jen v roce 2024 žádalo o azyl: 10 259 Afghánců, 9 296 Konžanů, 7 856 Guinejců, 6 868 z Pobřeží Slonoviny, 5 857 Turků, 5 631 Haiťanů, 5 383 Bangladéšanů a 5 146 Súdanců. Celkem žádalo o azyl 129 909, z toho pouhých 13 269 Ukrajinců.

Ač se země řítí do apokalypsy, tak nikdo nic neřeší, všichni mlčky přihlíží a odevzdaně jdou na smrt.

Imigranti v jednotlivých letech:

Prudce roste dokonce i počet nových migrantů z Afriky a Asie:

• V roce 2023 přišlo do Francie 158 000 migrantů z Afriky a 63 000 migrantů z Asie (oproti 95 000 migrantů z Evropy a 31 tisícům migrantů z Ameriky a Oceánie).
• Počet nových migrantů z Afriky a Asie se neustále zvyšuje, až na dočasný pokles při pandemii, po kterém nastoupil obrovský vzestup.
• Od roku 2015 přichází každoročně přes 100 000 Afričanů. Francie má 68 milionů obyvatel.
• V letech 2015 až 2023 (tedy od první teroristických útoků) se ve Francii usadilo 1 081 000 Afričanů, což činí 1,58% francouzské populace.
• V letech 2015 až 2023 přišlo 434 000 Asiatů, tedy 0.63% francouzské populace. Mnozí z nich jsou Afghánci, část naopak Vietnamci či Číňani, což je samozřejmě něco zcela odlišného, jak z hlediska přizpůsobivosti, tak z hlediska plodnosti.
• Data patrně nezapočítávají ilegální imigranty, kteří nepožádali o azyl.

Udělená občanství

• Maroko 14 454
• Alžírsko 12 002
• Tunisko 7 250
• Turecko 4 831
• Pobřeží Slonoviny 2 858
• Senegal 2 642
• Mali 2 593
• Demokratická republika Kongo 2 535
• Komory 2 404
• Kamerun 2 196

Deportace

Francie má oproti jiným zemím lepší deportační zákony. Článek 23-7 občanského zákoníku stanovuje: „Francouz, který se ve skutečnosti chová jako státní příslušník cizí země, může být, má-li státní příslušnost této země, po kladném stanovisku Státní rady dekretem zbaven statutu Francouze.“ Bohužel však zákonům a ústavám všech zemí zavedených demokraticky zvolenými vládami je nadřazený nikým nevolený a nikomu neodpovědný Soudní dvůr EU a Evropský soud pro lidská práva, které prakticky znemožňují deportace na naprosté minimum, ale o tom snad někdy napíšu samostatný článek. Evropský soud pro lidská práva nejen znemožňuje deportace, ale ještě vynucuje evropským státům vyplácet dobyvatelům dávky a odškodnění, např. ilegální imigrant z Afghánistánu dostal v roce 2019 odškodnění 15 000 eur.

Všichni narození ve Francii cizincům automaticky dostávají v 18 letech občanství, pokud tam nějakou dobu žijí. Občanství může dostat každý, kdo ve Francie žije pět let, nepáchá trestnou činnost, umí francouzsky a projde testem republikánských hodnot. Narozdíl od jiných zemí je možné odebrat občanství dvojím občanům, kteří nejsou francouzskými občany 10 či 15 let, ale jen pokud jsou odsouzeni za terorismus, vlastizradu či špionáž. Loni se podařilo lehké zpřísnění. V praxi by to ale stejně fungovalo blbě skrze evropské soudy.

Kultura, kriminalita, postoje a společenské změny

Navíc problém je celkově cizí neevropská kultura, nejen islám, ale také nižší IQ v afrických zemích, které zákonitě povede ke zchudnutí, zhoršení zdravotnictví a možná časem i k hladomorům. Problematické jsou také neislámské tradice. V Kamerunu probíhá žehlení prsou, tedy mrzačení dívek. V Sahelu a západní Africe praktikují brutální ženskou obřízku. Ve střední Africe nejsou výjimkou lidské oběti, a to dokonce ani v elitních složkách společnosti. Např. v Gabonu bylo v roce 2008 rituálně obětováno 12 lidí pro úspěch ve volbách. V Maghrebu existuje pověra zúhrí, podle které světlé děti vidí poklady, které je možné najít pomocí dětské krve, přičemž existují případy vražd dětí v rámci této pověry (vyskytla se zpráva, že vražda dvanáctileté Loly Alžířankou proběhla právě v rituálu zúhrí, ale jen na méně webech, možná to není pravda).

Průzkum z roku 2020 zkoumal veřejné mínění muslimů na pátá výročí vyvraždění redakce Charlie Hebdo:

• Zda je pro muslimy ve Francii důležitější náboženství nebo hodnoty a zákony Francouzské republiky. Pro 46% muslimů je důležitější náboženství a pozor pro 74% muslimů mladších 25 let je důležitější náboženství.
• Studie se ptala 1 000 obyvatel, včetně 500 muslimů. Realita může být horší, jelikož někteří muslimové si mohou myslet, že tazatelé jsou z tajných služeb.
• Vyvraždění redakce Charlie Hebdo podle svých slov silně odsuzuje 72% muslimů a 88% celkové populace.
• Vyvraždění Charlie Hebdo neodsuzuje 18% muslimů a 26% muslimů mladších 25i let.
• Minuty ticha by se nezúčastnilo 41% muslimů, ve srovnání 20% celkové populace
• 61% původních Francouzů zastává názor, že islám je neslučitelný s hodnotami francouzské společnosti, ale politici, soudci a kulturní, intelektuální a ekonomické elity se tím evidentně neřídí.

Studie z roku 2023 zjistila, že:

• 78% muslimů si myslí, že státní sekularismus je vůči muslimům diskriminační.
• 83% muslimů si přeje halal jídlo ve školních jídelnách.
• 16% muslimů a 31% islámských středoškoláků a vysokoškoláků odmítlo odsoudit vraždu učitele Dominique Bernarda.

Je pravděpodobné, že mnozí muslimové lžou, aby se neukázalo, co si skutečně myslí, či se mohou bát, že si někdo zaznamená jejich údaje a budou deportováni (ač to bohužel nehrozí). Islámská doktrína takíja povoluje pro vlastní bezpčí zapřít víru. Korsický nacionalista Nicolas Battini na Twitteru uvedl, že po teroristických útocích 13. listopadu 2015, při nichž bylo zavražděno 130 lidí, polovina spoluvězňů jásala radostí, přičemž on si nejprve myslel, že probíhá fotbalový zápas. Další anonymní svědectví hovoří o tom, že mnoho muslimských studentů dělalo hluk při minutě ticha.

O veřejném mínění muslimů (tedy nikoli např. křesťanů v Libanonu) v tradičně muslimských zemích pojednává průzkum z roku 2013. Vypíchnu z něj země, z nichž se migruje do Francie:

• Právo šaría by mělo být zákonem země: Afghánistán 99%, Niger 86%, Maroko 83%, Mali 63%, Tunisko 56%, Senegal 55%, Čad 47%, Libanon 29%.
• Právo šaría by stejně mělo platit i na nemuslimy (nemuslim je jen ten, kdo se tak narodí, od islámu nelze odejít), uvádím z celkové islámské populace: Afghánistán 61%, Maroko 24%, Tunisko 22%, Libanon 14%.
• Za odpadlictví od islámu by měl platit trest smrti: Afghánistán 79%, Tunisko 16%, Libanon 13%.
• Cizoložníci by měli být ukamenováni: Afghánistán 85%, Tunisko 25%, Libanon 13%.
• Muslimové ve Francii pochází ve srovnáví s muslimy v Británii spíše z o něco mírnějších zemí, ať již vlivem koloniální sekularizační politiky nebo i historicky slabší mírou arabizace/vnitřní islamizace.
• Nutno dodat, že realita může být horší, než co říkají výzkumy. Lze předpokládat, že se tazatelé ptají neúměrně v městských oblastech, kvůli pohodlí, bezpečnosti (zejména v zemích Sahelu či v Afghánistánu je cesta po venkově prakticky sebevražednou, ač třeba v Turecku či v Tunisku nemusí být až tak nebezpečná), dopravní dostupnosti (zejména, pokud spoléhali na veřejnou dopravu. I v poměrně rozvinutém Tunisku jezdí veřejná doprava jen mezi největšími městy) či jazykové bariéře.

Ač existuje u menší části muslimů sekularizace (Francouzská studie v letech 2019 a 2020 zjistila ateismus u 11% alžírských imigrantů a 32% jejich potomků a u 9% marockých a tuniských imigrantů a u 25% jejich potomků.), tak podíl islám striktně dodržujících muslimů stále roste.

Muslimové z Maghrebu vykazují vyšší míru smíšených sňatků s domorodými Evropany než muslimové z Blízkého a Středního východu, což patrně souvisí jak s tradičně nižší mírou příbuzenských sňatků v oblasti Maghrebu ve srovnání s jinými islámskými oblastmi, tak s historicky vyšší ochotou Francouzů k mezirasovým sňatkům oproti Angličanům (viz. Nová Francie a Métisové). Ve smíšeném sňatku běžně původní obyvatelka či obyvatel konvertuje k islámu. V roce 2011 bylo odhadováno celkem 70 000 až 110 000 konvertitů k islámu.

Mnozí muslimové přiznávají, že jsou dobyvatelé. Zde se můžete podívat na video, kde Alžířan žijící ve Francii říká, že je spící voják Alžírska.

Studie z roku 2025 zkoumající postoje muslimů starších patnácti let ukázala realitu islamizované Francie, ač je třeba říct, že v Británii jsou muslimové ještě radikálnější:

• 80% muslimů se označilo za náboženské, 87% ve věku 15 až 24 let, což je opačné, než u klasických vzorců sekularizace.
• Denně se modlí 62% muslimů a 67% mladých, zatímco v roce 1989 jen 41%.
• Ramadán přísně dodržuje 73% muslimů, u mladých 83%.
• 31% muslimek nosí hiždáb, ale 45% muslimek ve věku 18 až 24 let (v roce 2003 jen 16%).
• 20% muslimů odmítá návštěvu smíšeného bazénu a 14% podání ruky s osobou druhého pohlaví.
• 44% upřednostňuje právo šaría v otázce dědictví před francouzskými zákony, oproti 28% v roce 1995.
• 46% muslimů zastává názor, že právo šaría má být aplikováno ve Francii (15% v plném rozsahu a 31% částečně).
• K radikálním směrům projevu sympatie část muslimů: 24% projevuje sympatie k Muslimskému bratrstvu, 9% k saláfismu, 8% k wahhábismu, 8% k Tablíghu a 6% k Takfu
• 32% mladých muslimů říká, že jsou blízko proudu myšlení Muslimského bratrstva.

Prudce roste také návštěvnost mešit:

Další ukázkou přeměny společnosti je, stejně jako v dalších západoevropských zemích, přesun krajní levice (Zelení, Nepoddajná Francie) od lgbt k islámu. Sabrina Decanton chtěla za Zelené kandidovat do zastupitelstva jedné ze čtvrtí Saint Denis, nejvíce islamizovaného města ve Francii. Místní pobočka strany ji kandidaturu znemožnila kvůli její homosexuální orientaci.

Společnost Five Guys servíruje jen halal jídlo. Ve městě Rennes někteří rodiče odmítají, aby jejich dcery měly mužské učitele a učitelům vyhrožují smrtí. V Paříži byla 28letá žena se svým otcem napadana skupinou muslimů kvůli krátkým kraťasům. Mnohá města nahrazují slovo Vánoce slovy zimní prázdniny či zimní trhy. Stále více bazénů zavádí segregaci na základě pohlaví. Zdroj.

Mešity

Teroristické útoky

U neislámských teroristických útoků jsou častěji oběťmi politici a příslušníci bezpečnostních složek, zatímco u islámských teroristických útoků náhodní civilisté. Ve 20. stoletím byly pachately islámských útoků zejména palestické protiizraelské organizace a ve 21. století převladá obecný džihádistický motiv. Útoky, jejichž motiv není znám, jsem nepočítal. Pachatele jsem do počtu obětí nezapočetl. Největší masové vraždění proběhlo v noci z 13. na 14. listopadu roku 2015 v Paříži, spáchal ho Islámský stát a vyžádalo si 131 lidských životů.

Kriminalita

• Míra sexuálních zločinů oproti francouzským občanům: Afrika 2,2*, Asie 1,8*, EU 1,1*, zbytek Evropy 1*.
• Napadení a ublížení na zdraví: Afrika 3,5*, Asie 2*, zbytek Evropy 1,7* (asi vliv Čečenců) a EU 1,5*
• Tyto rozdíly jsou mnohem nižší, než v jiných zemích, jelikož mnoho muslimů a Černochů má francouzské občanství. V praxi je rozdíl násilné a sexuální kriminality mezi muslimy a černochy a původním obyvatelstvem mnohem vyšší.
• Míra ublížení na zdraví je územně celkem jasně rozložená podle podílu obyvatel narozených v Maghrebu.

V červnu 2020 propukla čtyřdenní pouliční válka mezi Severoafričany a Čečenci v Dižonu, přijížděli tam Čečenci z jiných evropských zemí, a policie přihlížela. Islámské zločinecké skupiny obchodující s drogami infiltrují vězeňskou službu. Můžete se podívat na video, jak skupina Černochů ve dne přepadla autobus a vyloupila zavazadlový prostor, nevím o tom, že by se něco takového dělo u nás. Napříč Francií dochází k nucené prostituci dospívajících Francouzek páchané maghrebskými gangy. Odhaduje se, že až 20 000 dětí je obětí těchto kriminálních sítí.

Kriminalita ve Francii roste: Jen mezi léty 2017 až 2025 vzrostl počet vražd o 41%, domácího násilí o 119%, napadení o 25% a sexuálního násilí o 132%.

Server Numbeo pravidelně aktualizuje index kriminality ve velkých městech napříč světem. Za rok 2025 je porovnáno 149 evropských měst. Všechny čtyři města s nejvyšší kriminalitou jsou typická islamizační města v Británii a Francii. Marseille se umístilo z evropských měst na druhém místě jakožto druhé nejnebezpečnější město v Evropě (první je Bradford, pákistánská kolonie v Anglii, kde v nejmladší generaci jsou Běloši již v menšině).

Další francouzská města: 7. Montpellier, 8. Grenoble, 9. Nantes, 10. Paříž, 11. Lyon, 12. Nice, 22. Rennes, 20. Lille, 33. Toulouse, 34. Bordeaux, 66. Štrasburk. Opět ta více islamizovaná města jsou v první desítce, méně islamizovaná města mimo ni, ale taktéž v první polovině. Všechna tato města jsou výrazně nebezpečnější než např. Praha. Šest francouzských měst má vyšší index kriminality, než nejvýše umístěné město bývalého východního bloku – Oděsa.

Celosvětově index porovnal 385 měst. Pořadí francouzských měst dle indexu kriminality: 43. Marseille, 62. Grenoble, 63. Montpellier, 77. Nantes, 80. Paříž, 82. Lyon, 93. Nice, 145. Lille, 146. Bordeaux, 152. Toulouse, 222. Štrasburk.

Není možné s jistotou přesně určit, zda je vyšší kriminalita v islamizovaných francouzských městech nebo ve městech maghrebských, každopádně je možné, že francouzská města jsou nebezpečnější. Pro srovnání v Crime index se Casablanca umístila na 104. místě, Alžír na 135., Tunis na 157., či Rabat dokonce až na 263. místě.

Crime index je vytvářen na základě rozsáhlé dotazníkové sady pro obyvatele, kde se respondenti ptají na jejich obavy z různých trestných činů. Je přirozené se chovat zločiněji v cizině, zejména když jde o zcela odlišnou kulturu, která se není schopna přizpůsobit, když jde o přirozeně kolektivistickou společnost, kde lidé drží při sobě, což jim umožňuje snáze vytvářen zločinecké v hostitelské zemi. V lidech je přirozeně vyšší tolerance vůči páchání zločinu vůči odlišným lidem. Taktéž Maghrebané ve Francii mají oproti Maghrebanům v Maghrebu v kriminalitě výhodu, že ve Francii jsou nižší tresty a výrazně mírnější věznice. V Maghrebu jsou taktéž mladí lidé častěji ekonomicky závislí na svých rodinách, což je někdy tlačí, aby napáchali zločiny, zatímco ve Francii se ze sociálních dávek dá nějak vyžít. Taktéž islámské kolektivistické klanové kultuře je cizí a nepřirozená naše individualistická občanská společnost. Lze přirozeně očekávat, že z důvodu větších výdělků z prodeje drog a nižších trestů odchází do Francie řada zločinců, mnohdy už proto, aby se vyhli trestu ve své domovině. Navíc podle islámského náboženství je pro muslima legitimní znásilnit nemuslimku, byť je třeba říct, že Maghrebané mají míry znásilnění o něco nižší než ještě klanovější a striktnější východnější muslimové. Maghrebané jsou obecně mistři krádeží, vloupání a kapsářství. Leccos skutečně naznačuje, že maghrebská města jsou bezpečnější než islamizovaná města ve Francii. Na druhou stranu je třeba říct, že lidé mohou subjektivně vnímat kriminalitu jako vyšší tam, kde se zvyšuje (islamizovaná Francie), než tam, kde se snižuje (Maghreb).

Pro porovnání uvádím porovnání crime index Marseille a Marrákeš:

Ekonomika

• Sahel: 57% imigrantů a 63% potomků.
• Guinejský záliv a střední Afrika: 52% imigrantů a 47% potomků
• Alžírsko: 49% migrantů a 44% potomků
• Maroko a Tunisko: 44% migrantů a 38% potomků
• Blízký východ a Turecko: 39% migrantů a 27% potomků
• naopak
• Jihovýchodní Asie: 14% migrantů a 13 % potomků
• Jižní Evropa: 14% migrantů a 12% potomků
• Zbytek Evropy: 12% migrantů a 13% potomků
• Francie: 11%
• Čína: 8% migrantů a 0% potomků

Zámořská území

Mayotte

Francouzská Guyana

Názor původních obyvatel

• 64% respondentů chce zcela zastavit imigraci neevropských obyvatel (66% mužů, 63% žen)
• 52% ve věku 18-24 let a 75% ve věku 50-64 let.
• 97% voličů Národního shromáždění, 92% voličů Reconquisty, 83% voličů Republikánů.
• Pozor: Pro zrušení mimoevropské imigrace se vyslovilo 38% voličů krajně levicové strany Les Écologistes (podporující masovou imigraci, pozitivní diskriminaci, centralizaci moci Bruselu) a 39% voličů krajně levicové strany Nepoddajná Francie (Mélenchon, komunisti, otevřené výzvy ke kreolizaci Francie). Francie by mohla přežít, kdyby lidé skutečně volili podle svého názoru na imigraci, jenže většina lidí o politice moc nepřemýšlí a pořádně neví, kdo jak hlasuje.
• Reálně odpor k islámské a africké kolonizaci Francie může být výrazně vyšší ze dvou důvodů: Část respondentů jsou také imigranti. Neevropský imigrant je i např. Japonec, takže někdo mohl odpovědět ne, protože přirozeně nemá nic proti Japoncům, ale chce zastavit africkou a islámskou imigraci.

Zatímco řadě obyčejným lidem vadí nahrazení původních obyvatel Francie, tak jejich elita má pohled na věc odlišný. Představím jednotlivé francouzské strany:

• Znovudobytí (Reconquête) – nejráznější vlastenecká strana bojující za záchranu Francie. Založil ji roku 2021 Éric Zemmour. Ve volbách v roce 2024 získala však jen 0.75% hlasů a Zemmour v prezidentských volbách roku 2022 jen 7.07%.
• Národní sdružení (Rassemblement national) – vlastenecká strana požadující omezení imigrace, ale obávám se, že by nenašla odvahu na tak rázné kroky jako Zemmour. Vedl ji Jean-Marie Le Pen, od roku 2011 Marine Le Penová a od 2022 Jordan Bardella. Ostatní strany sebevražedně odmítají jakoukoli spolupráci, utváření společných koalic a přistoupení na jejich návrhy. Ve volbách 2024 zvítězili a získali v druhém kole 37.06% hlasů, v prezidentských volbách roku 2022 získala Le Penová 23.15% a v druhém kole 41.45%.
• Obnova (Renaissance/En Marche!) – Macronova sluníčkářská strana podporující další a další islámskou migraci do země, ač Macron občas prohlásí něco ve smyslu, že se musí přizpůsobit. V koalici s menšími stranami získali ve volbách roku 2024 celkem 24,53% hlasů, tedy skončila na třetím místě. Macron získal v roce 2022 v prezidentských volbách 27,85% hlasů v prvním kole a 58,55% v druhém kole.
• Nepoddajná Francie (La France Insoumise) – krajně levicová strana, kterou vede Jean-Luc Mélenchon, který otevřeně vyzývá ke kreolizaci Francie. V koalici s dalšími krajně levicovými stranami (Socialistická strana, Ekologisté) získala roku 2024 ve volbách 25,8% hlasů v druhém kole, čímž skončili na druhém místě. Mélenchon získal v posledních prezidentských volbách získal 21,95% hlasů.
• Republikáni (Les Républicains) – rádoby konzervativně pravicová strana, která však odmítá spolupráci s Národním sdružením. Ve volbách roku 2024 získali v druhém kole 5,47% hlasů.
• Obecně platí, že více islamizované regiony více volí vlastenecké strany, protože lidé mají osobní zkušenosti s multikulturním soužitím. Výjimkou jsou pochopitelně regiony, kde muslimové a další migranti z jiných kultur již vlastence přehlasují.

Volby do Národního shromáždění roku 2024:

Prezidentské volby roku 2022:

Nejvýznamějšími kritiky islamizace Francie, kteří nepůsobí ve vysoké politice, jsou spisovatelé Renaud Camus či Michel Houellebecq.

Historický kontext

Již před samotným vznikem Francie samozřejmě docházelo k imigraci, rozšíření indoevropských jazyků v době bronzové, keltizace v době železné či romanizace po galské válce. Římané i přes svou vládu zanechali v Galii jen 10% genetickou stopu, tedy dnes Francie je geneticky již více afrikanizovaná a arabizovaná, než ji Římané romanizovali za pět století své nadvlády. Římská vláda vedla k úpadku galštiny, která definitivně vymřela v raném středověku, a z vulgární latiny vznikla francouzština. Během stěhování národů došlo ke germánské imigraci a insulární keltské imigraci do Bretaně. Právě spojením Keltů, Římanů a Germánů vznikl francouzský národ.

Neevropská imigrace byla velice nízká, jednalo se jen o konkrétní zcela ojedinělé případy, např. o potomky Francouze a černošské otrokyně, potomky francouzských osadníků v Kanadě a domorodých žen či o muslimské obchodníky a vyslance. Tato imigrace vzhledem k minimálním počtům nevedla k větším existenčním problémům, naopak v některých případech poskytla Francouzům politicky a obchodně výhodné informace.

Po dobytí vizigótské Hispánie na počátku 8. století se muslimové pokoušeli dobýt Franckou říši a podnikali do ní přes Pyreneje a přes moře nájezdy. V 10. letech 8. století muslimové ovládli oblast Septimánie na západním pobřeží Středozemního moře, což ukončil francký král Pipin III. osvobozením oblasti roku 759. Dále pokračovali muslimské nájezdy do dnešní Francie. Z 10. století existují zprávy o několika saracénských osadách v Provence, ale je zmíněno, že někteří byli vyhnáni a někteří splynuli. Obchod, a tedy dočasný pohyb obyvatel, mezi Francií a islámskými zeměmi samozřejmě probíhal, ale nikdy nevedl k žádné zaznamenané migraci. Během italské války probíhající v letech 1542–1546 bojovala Francie a Osmanská říše na stejné straně a roku 1543 se souhlasem krále Františka I. přezimovala osmanská flotila v Toulonu, přičemž obyvatelé, s výjimkou některých hlav rodin, museli město dočasně opustit, přičemž přímo v králově výzvě se jako důvod uvádí, že styk mezi křesťany a muslimy by vedl k problémům. Od 16. století se opět rozmohlo islámské pirátství ve Středozemním moři.

První větší migrace neevropského původu, byť stále zcela nesrovatelná s tou dnešní, proběhla v letech 1609 až 1611. Jednalo se Morisky, tedy exmuslimy, kteří (většinou nedobrovolně) konvertovali ke křesťanství a v uvedených letech byli ze Španělska vyhnáni. Odhady počtu Morisků, kteří přišli do Francie, hovoří o počtu 45 000 až 150 000, ale mnozí z nich se následně vrátili k islámu a odešli do severní Afriky. Museli zůstat u křesťanství a směli žít jen mezi řekami Garonna a Dordogne, tedy s výjimkou Bordeaux v oblasti periferní, řídce obydlené a vzdálené mocenským centrům, čili opačně, než dnes. Existují i zmínky o muslimech, kteří však po odhalení byli vyhnáni do severní Afriky.

Od roku 1830 Francie dobývala Alžírsko. Muslimové byli spravováni podle islámského práva, ale mohli se této pozice dobrovolně vzdát a řídit se francouzským právem, což učinilo v letech 1865 až 1891 pouhých 783. Později Francie ovládla řadu dalších muslimských zemí v Maghrebu a Sahelu, ale Francouzi si uvědomovali, že migrace do Francie by vedla k problémům, takže imigraci ze svých kolonií neumožnili, naopak imigrace z jiných bělošských zemí umožnili. To se však na přelomu 19. a 20. století začalo měnit, K první větší islámské imigraci došlo během první světové války, kdy do Francie přišlo 132 000 dělníků ze severní Afriky a většina z nich se po válce vrátila do své domoviny. Počátkem 20. let žilo ve Francii kolem 120 000 Severoafričanů a roku 1936 již 200 000. Větší imigrace začala po druhé světové válce a prudce se zrychlila po nezávislosti Alžírska, čímž začal zánik Francie.

Zdroj k dějinám islámu ve Francii.

Industriazalice Francie a její nízká porodnost oproti jiným evropským zemím umožnila poměrně rozsáhlou pracovní imigraci ze zemí stejného kulturního okruhu, (a mnohdy i vzájemně celkem srozumitelného jazyka) zejména z Itálie, Polska a Belgie. Italové bez francouzského občanství v roce 1930 tvořili vyšší podíl na francouzské populaci než dnes nebo kdykoli dřív Alžířané či Maročané či kdokoli jiný bez francouzského občanství, avšak když sečteme např. Alžířany a Maročany dohromady, tak dnes převyšují podíl Italů v meziválečném období. Právě imigrace jiných Evropanů, kteří se buďto po nějaké době vrátili domů (zejména za velké hospodářské krize) a nebo v další generaci splynuli s francouzskou společností, mohla vyvolat dojem, že masová africká imigrace proběhne stejně, což byl tragický omyl. Imigrace Italů, jakožto velmi podobného národa, nepřinesla žádné závažné problémy, ač samozřejmě situace využívala mafie pro nové trhy, ale nešlo o nic fatálního pro celou společnost. Koneckonců, Ital z Milána měl k Francouzi z Paříže kulturně blíže, než venkovan z Gaskoňska a než zejména venkovan ze vždy pomerně drsnější a klanovější Korsiky. Imigrace podobných národů i ve větší míře je schopna zcela splynout. U nás se v budoucnu může stát, že na základě relativně bezproblémové ukrajinské imigrace si lidé budou myslet, že podobně bezproblémová bude imigrace z Afriky a Blízkého východu.

Africká imigrace se v počtech zobrazitelných na grafu poprvé objevuje ve 30. letech, přičemž alžírská imigrace se rozjela po druhé světové válce a od té doby roste (ač část z nich byli Evropané a Židé žijící v Alžírsku). Marocká a tuniská imigrace se přidala v 60. letech. Podíl na grafu pochopitelně klesá tím, jak stále více muslimů dostává občanství. Paradoxní je, že po krvavé válce v Alžírsku a následném vyhnání Francouzů a Židů z Alžírska, francouzským elitám nedošlo, že evropská a africká/islámská společnost jsou prostě jiné, a začali tvořit to, co skončilo krví v Alžírsku, ve Francii, akorát opačně.