O svátku lásky, svátku práce a symbolech nadvlády

Stačí k tomu vyhlásit Státní svátek. Ne státem placený svátek, že by stát zaplatil průměrnou denní mzdu lidem a ti mohli slavit. Ta povinnost zaplatit průměrnou denní mzdu je chytře přenesena na zaměstnavatele. My uděláme oslavu a vy ji zaplaťte. Podstatné ale je, že můžeme užít volného dne dle libosti. A nemusíme do průvodu. Zatím.

V dobách před třiceti lety totiž takto oslavy probíhaly. V tento den se oslavoval Socialismus pod záminkou svátku práce a zneužíval se k tomu první Máj, svátek lásky. Někteří šli do průvodu. Třeba my, žáci a mladí sportovci, jsme nesli kajak, či veslici a mávali vesly a pádly na okolní přihlížející. Ti nás naopak vesele vítali mávátky. Průvod skončil, šlo se domů. Odpoledne bylo volno. Na každém úřadě, škole, významné budově, vysely tou dobou dva prapory. Vedle toho našeho státního ještě jeden. Tmavě červený. Slogan, který ho doprovázel, byl viditelný ten den na transparentech, jinak po celý čas uvnitř těch významných budov a škol. Se Sovětským svazem na věčné časy.

A dnes? Soudruzi z východu už nás neřídí. Vystřídali je soudruzi ze západu a tento významný den, chytře vymyšlený svátek k oslavě socialismu, si ponechali. Ti první soudruzi na nás před tím přijeli s tanky, aby si nás ve jménu ochrany před soudruhy ze západu podmanili. Ti druzí byli mnohem chytřejší. Vytvořili prostředí, do kterého jsme většinově chtěli a vešli sami. A byli na to i hrdí. Někteří jsou doposud, a přitom ani neví, že už spadla klec. Jenom rudá vlajka se vyměnila za modrou. Modré vlajky na každé veřejné budově jako symboly nadvlády nad našimi národními státy.

Pokud na budovách našich institucí chcete vidět vlát pouze naši vlastní národní vlajku, dejte svůj hlas Straně nezávislosti České republiky. Nakonec se snad podaří z politického prvního máje udělat opět svátek lásky.

Autor: Milan Loprais