22.4.2016
Kategorie: Společnost

O prezidentovi, kancléřce a kabaretistovi

Sdílejte článek:

PETR ROBEJŠEK 22|04|2016

Předevčírem upozornil turecký premiér na to, že Evropa musí do června zavést bezvízový styk pro turecké občany. Když se tak nestane, přestane Turecko plnit smlouvu, kterou pod vedením Německa uzavřel Brusel s Ankarou a pustí na kontinent další migranty.

[ad#clanek-respo]

Zažíváme tak předběžně poslední jednání v příběhu o tom, jaké důsledky má nedůsledná politika. Základní cíl německé kancléřky byl omezit počet migrantů. Nechtěla však zavřít hranice a tak se nejprve pokusila omezit jejich příliv do Německa tím, že by migranti byli rozdělování podle kvót po celé Evropě. Než se smířila s tím, že na to její moc nestačí, trvalo to desetitisíce migrantů nekontrolovaně vnikajících do Evropy a do Německa. Posléze ztratila svého jediného aktivního spojence v politice otevřených hranic a sice Rakousko.

Jelikož se ani po té nedokázala odhodlat k uzavření německých hranic, tak jí zbyli jako partneři pro dosažení cíle pouze vysoce nespolehlivé státy severní Afriky a Turecko. Afričtí vůdci požadovali peníze a jejímu záměru neprospěli. Turecko zůstalo jako jediný partner, který z pozice síly uzavřel Německem inspirovanou a nevyváženou smlouvu s EU.

Očekávaná nespolehlivost Ankary a slabost evropské pozice se projevily velmi brzy, byť trochu neočekáváným způsobem. Prezident Erdogan se urazil kvůli satirickému popěvku kabaretisty Böhmermanna a trval na jeho potrestání. Merkelovou nenechal na pochybách o tom, že jinak do Německa pošle další vlnu migrantů. Kancléřka tak byla nucena použít archaických paragraf 103 o urážce majestátu.

Co vlastně stalo

Nejmocnější žena světa, které je připisován exaktní přístup přírodovědovědkyně k politice a strategická prozíravost, se mocensko-politicky dostala do závislosti na tom, že nějaký kabaretista napíše rýmovačku o tureckém prezidentovi. Politici mají velmi často sklon k tomu, vyhnout se účelným, ale pro ně osobně nepohodlným rozhodnutím a volit spíše úhybné manévry a vyčkávání.

Také Angela Merkelová se pokusila vyhnout účelnému přístupu a zvolila rozšiřující se spirálu manévrů a kličkování až byla v případě kabaretisty Böhmermanna nucena zaútočit na příslušníka skupiny svých nejvěrnějších spojenců v migrační otázce; kulturních, mediálních a akademických elit. Ty mají dojem, že nyní turecký prezident rozhoduje o svobodě slova v Německu.

Důsledky nedůsledné politiky

Místo aby Merkelová uzavřela hranice a z pozice suverénní mocnosti vybírala mezi statisíci migrantů ony tisíce skutečných uprchlíků, tak se tomuto řešení vyhnula a výsledek její dosavadní politiky se dá ve zkratce nastínit takto:

  • Snížení prestiže EU a Německa jako silných aktérů
  • Přenechání rozhodování o dalším vývoji a řešení migrační krize nespolehlivým partnerům
  • Vnitropolitická eroze její vlastní pozice a pozice koaličních stran
  • Vnitropolitické ztráty ve prospěch protestní strany AfD
  • Názorový rozkol v německé společnosti

Co nás to učí?

Příběh o migrantech, prezidentovi, kancléřce a kabaretistovi lze následujícím způsobem zobecnit.

Účinnost (nejenom) politických rozhodnutí je podmíněna dvěma skutečnostmi:

1. jednat bez prodlení
2. zaměřit se na to, co nejvíce zapůsobí

[ad#clanek-respo]

Odmítne-li politik udělat rychlé a přímočaré kroky, tak je musí vyrovnávat náhradními a méně působivými opatřeními. V důsledku tohoto záplatování stoupá pravděpodobnost, že buď cíle vůbec nedosáhne anebo bude nakonec stejně donucen udělat opatření, kterému se chtěl vyhnout. Jeho celkové náklady však budou mnohem vyšší, než kdyby se od samého počátku rozhodl pro účelné řešení.

ZDROJ: Petr Robejšek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...