O komunistických lžích

Motto “Svévolník je chtivý zlého, v jeho očích nenalezne slitování ani přítel.” (Přísloví Šalamounova Druhá sbírka, 21.10)

Rok 1946 jsem nezažila, nicméně existují historické prameny, v nichž se člověk může dočíst o tom, jak vypadala situace v naší zemi rok po válce.

Tenkrát se konaly volby, jež byly ještě demokratické, neboť lidé mohli vybírat z několika stran. Těmi největšími byly Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá strana lidová a ČSSD.

Před každými volbami politické strany hodně voličům slibují a je zajímavé, co komunisté slibovali v roce 1946. Slibovali, že naváží na Masarykovo historické dílo a budou přijímat z Masaryka všechny živé hodnoty, zejména demokratické a humanitní ideály, jež budou v nové formě uplatňovat. Dále slibovali, že nemají v úmyslu zničit střední stav, jak to dle jejich slov činili jejich nepřátelé, soudruzi prohlašovali, že mají zájem na silném, prosperujícím živnostenstvu, jehož požadavky zahrnuli do svého programu, a slíbili, že je budou se vší rozhodností prosazovat. Dále komunisté slíbili, že KSČ bude trvat na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nebudou pomýšlet na nějaké tvoření kolchozů. Toť předvolební sliby v roce 1946.

Jak vypadala skutečnost po volbách 1946, v nichž komunisté získali 40 %, druhou nejsilnější stranou byli národní socialisté s 23.66%, třetí se umístili lidovci s 20.24%. dále následovali sociální demokraté s 15.58 %. Jako nejsilnější politická strana po volbách se komunisté naprosto odvrátili od svých slibů. T. G. Masaryk se stal zakázaným buržoazním filozofem, jeho knihy se přestaly tisknout a z knihoven byly vyřazeny. Dlužno dodat, že jak šel čas, na indexu zakázaných přibývali noví a noví autoři.

Pokud šlo o obchodní živnosti, zlikvidovali je suchou cestou převzetím, výkupem, umrtvením, aby měli co nejdříve distribuční síť až ke konzumentovi v ruce. Zatímco v některých socialisticky orientovaných zemích, jakými byli např. NDR či Maďarsko, byli živnostníci zachováni, v Československu s nimi komunisté zatočili.

V roce 1948 se Klement Gottwald stal prvním komunistickým presidentem. Hlavní politickou platformou se stal Budovatelský program, jenž byl dílem komunistů. Dne 9. 2. 1948 předsednictvo Ústředního výboru KSČ vyhlásilo další znárodňovací požadavky které přesahovaly rámec Budovatelského programu. Dne 23. 2. 1949 schválilo Národní shromáždění zákon o jednotném zemědělském družstvu, komunisté zahájili kampaň k zakládání JZD a tato kampaň přerostla v politický teror a násilnou kolektivizaci zemědělství. Netřeba připomínat 50. léta, v nichž se odehrály zinscenované politické procesy s některými politiky či lidmi, kteří s komunisty nesouhlasili. Následovaly popravy či vězení, někdy i doživotní žalář. Lidé režimu nepohodlní přicházeli o práci a museli pracovat v uranových dolech či jiných místech, kde přišli o zdraví. V tom, jak komunisté likvidovali a ničili lidi, si ničím nezadali s fašisty. Ti rovněž neuznávali jinou ideologii než tu svou, kdo nesouhlasil, byl perzekvován, likvidován, uvězněn či popraven.

Když došlo k Únoru 1948, stala se naše země zemí, jež se dala cestou pošlapání lidských práv, zemí, jež se dala cestou velké nesvobody, cenzury a diktatury. Další volby po roce 1948 se konaly v úplně jiném politickém klimatu. Byly sice označovány za demokratické a svobodné, jak komunisté tvrdili, nicméně se soudruzi na tyto volby připravili velmi důkladně. V obavách, že nedostanou 75% všech hlasů, jak po Únoru 1948 prohlašovali, rozhodli o jednotné kandidátce. V místnostech se veřejně kontrolovalo, jestli volič zaškrtl jednotnou kandidátku Národní fronty, v mnohých volebních místnostech chyběla zástěna, komunističtí funkcionáři falšovali volební výsledky, k čemuž se později sami přiznávali.

Další svobodné volby se konaly až za 44 let, v červnu 1990. Dnes píšeme rok 2017, máme po volbách do poslanecké sněmovny, v níž hnutí ANO získalo většinu, 29.64%. Jestli se hnutí spojí s komunisty či s SPD, nebude to pro naši zemi žádné pozitivum a pro hnutí samotné též. Ani nastolení monokratického systému jedné strany nemusí vést k uvolnění napětí v zemi.

Někteří lidé si uvědomují křehkost současné demokracie, proto jsem musela napsat tento blog, v němž jsem upozornila na sliby, kterých měli komunisté vždy plná ústa, něco slíbili, k něčemu se zavázali, ale zachovali se naprosto opačně. Z jejich strany šlo jen o bezostyšnou propagandu. A jak po volbách otočili, jak uvrhli naši zemi do let útlaku a nesvobody, netřeba psát. A měli bychom si proto neustále připomínat, jak nebezpečné může být, když někdo projevuje tendenci, že naši zemi ovládne, jako tomu nastalo v osobě K. Gottwalda a jeho přisluhovačů. Mohlo by to mít velmi smutný dopad pro všechny, kteří mají demokratické smýšlení, kteří si přejí, aby naše země byla i nadále součástí Evropy.

Komunisté zanechali po sobě zemi s dosluhující ekonomikou, podíleli se na devastaci lidských myslí, z čehož jsme se až dosud nevzpamatovali. Nelze jim věřit, ztratili morální kredit spolu s těmi, kteří svého členství v KSČ před rokem 1989 využili jen k vlastnímu kariérismu…