26.3.2025
Kategorie: Společnost

O jednom velkém prozření

Sdílejte článek:

EVA HRINDOVÁ

Včera jsem se víceméně z donucení podívala na dokument Reportáž psaná na benzínce. Vydržela jsem to asi 20 minut, takže si netroufám napsat nějakou zasvěcenou recenzi. Ale už za těch 20 minut jsem pochopila jedno – naši „protivníci“ jsou totál neschopní a hloupí! To, že to navenek vypadá, že mají nad námi navrch, je jen kvůli masivní finanční podpoře, kterou my nemáme ani z miliontiny.

Troufám si říct, že na rozdíl od adorované reportérky z filmu, já mám dvě dospělé děti s rodinami, dobrý vztah s žijící maminkou a bratrovou rodinou, mám vlastní bydlení, auto a malý byznys, který mi umožňuje nedřít v korporátu a být svou vlastní paní. Moje články mají desetitisícové dosahy, což není nijak moc, ale není to ani málo. Vzhledem k tomu, že se psaním neživím.

Řekněte mi, jak jsme někdy mohli mít pocit, že naši protivníci mají nad námi navrch? Označení „dezolát“ se hodí na jiné typy lidí.

Včerejší film nám ukázal obraz novináře, oceněného nejprestižnější cenou. A je to tristní pohled. Arogance, nadřazenost, malé sebevědomí, popření základních profesionálních pravidel. To, že na někoho osobně útočíte návodnými otázkami fakt není znakem dobré reportáže. Ani znakem rozhovoru, kdy se chcete něco dozvědět.

A proč tvrdím, že naši protivníci – reprezentovaní novinářkou z filmu – jsou hloupí? Protože kdyby byli chytří, nikdy by se takto neodhalili. Teď jejich absolutní nedostatečnost mohou vidět všichni. Ten film byl jedno velké nakamuflované divadlo – tedy těch prvních 20 minut…

P.S.: S těmi bojovat nemá fakt smysl. Bohužel nás společnost staví na stejnou úroveň…

 

FB

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (36 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)