18.5.2015
Kategorie: Společnost

Nová Británie

Sdílejte článek:

IBN WARRAQ 18|05|2015

Je to týden a kousek, co Britové zvolili novou Dolní sněmovnu. Byla to význačná příležitost, pojďme se na ni trochu podívat…

Nezapírám, že kdybych byl Angličan, volil bych UKIP. To se dá od takového starého xenofóba a islámofóba samozřejmě čekati. Avšak co se nedalo čekati, bylo to, že čtyři miliony jiných Angličanů a Velšanů udělaly totéž. Celkem získala UKIP 12.6% hlasů.

[ad#hornisiroka]

Volební systém v UK je nepřátelský vůči malým stranám, tudíž z toho bylo jen jedno křeslo ve Sněmovně. Ale i tak jde na britské poměry doslova o revoluci. Britové jsou totiž konzervativní voliči a žádná nová strana tam nezískala tolik přívrženců už velmi dlouho. Asi tak od druhé světové války.

Růst UKIP byl pozoruhodný v tom, že dokázala nasbírat svoje nové voliče téměř rovnoměrně mezi bývalými příznivci Toryů a Labouristů. Dosti podstatná část voličstva UKIP se rekrutuje z bílé pracující třídy, což je přesně ta vrstva, která dlouho – asi tak 100 let – tvořila páteř Labour Party.

Jenže Labour Party už není tím, čím bývala. Dělnické kádry se z ní vytratily a byly nahrazeny absolventy humanitních pseudostudií. Zhlédla se v “diverzitě” a multikulturalismu, začala pořádat drakonické hony na “rasismus”, za chvíli už bylo rasistické vyvěsit i britskou vlajku z okna… Z vlastenectví udělala nacismus, z národní hrdosti xenofóbii, na snahu udržet vlastní kulturní identitu pohlížela jako na nový Ku-Klux-Klan. Bývalý kmenový volič se stal občanem druhé kategorie, podezřelým jedincem, a taky mu to bylo dáváno důkladně najevo.

Labouristé zvedli stavidla masové migraci a do tradičních čtvrtí britské pracující třídy vtrhly zástupy ze třetího světa. A britský dělník jen tak koukal a nevěřil svým očím, nepoznával svoji rodnou zem, zatímco seshora mu namyšlení intelektuálové, kteří si v životě neušpinili ruce fyzickou prací a žili v pěkných domech na předměstí, kázali o smrtelném hříchu rasismu. Labour Party se mu odcizila, ale to neznamenalo, že by volil Torye, to ne, na to byla třídní propast příliš velká.

A pak se jednoho dne objevil Nigel Farage, kterému bylo jedno, zda mu páprdové z novin a z univerzit nadávají do špinavých rasistů, a řekl lidem: nestydím se za to, že jsem Brit. Přeju si, aby naše země zůstala naší zemí. Nebudeme se podřizovat ani Bruselu, ani diktátu nevolených samozvaných elit z Guardianu a z BBC. Budeme sami sebou a budeme na to pyšní. Místo pohrdání nabídl vstřícnost, místo akademických plků konkrétní opatření. A hlasy lidí, kteří už dlouho měli pocit, že se o ně tam nahoře absolutně nikdo nestará, mu začaly padat do klína. UKIP zaznamenala raketový vzestup.

Union Jack

To poděsilo konzervativce, kteří až do té doby měli monopol na “umírněné vlastenectví v mezích zákona”. Jejich současný předseda David Cameron není žádná Železná lady a orientuje svoji politiku spíše podle aktuálních výzkumů veřejného mínění. A ty mu říkaly: ano, veřejnost chce referendum o členství v EU. Ne, veřejnost nechce další masivní přísun primitivů z rozvojových zemí. A zejména mu říkaly, že pokud jim to nesplní on, tak budou lidé hlasovat pro někoho jiného. Chtě-nechtě musel Cameron převzít řadu prvků z programu UKIP do svého vlastního programu a pozměnil tím charakter celé politické scény.

Labouristi se přizpůsobit nedokázali. Ani marginálně. Do poslední chvíle se domnívali, že mají volby v kapse. Nyní mají příšernou povolební kocovinu. Pár set radikálů se srotilo na ulici a tropilo výtržnosti, které rozehnala policie a po kterých zbyl jen posprejovaný památník žen padlých v druhé světové válce. Takový pěkný projev Hate Free Culture.

Pochybuji, že by se Labour Party ze svého současného marasmu dokázala vzpamatovat. Náprava je přitom jednoduchá – vzdát se své šílené multikulturní politiky, vykašlat se na hysterický antirasismus a začít se chovat k rodilým Britům jako k normálním lidem. Jenže to je právě něco, čeho ti intelektuálové na špičce nejsou schopni. Jsou natolik zahledění do sebe a natolik spoutáni svojí nesmyslnou ideologií, že taková myšlenková korekce je pro ně nemyslitelná. Popřeli by sami sebe. Dobře jim tak.

Příběh o těchto volbách by nebyl celý, kdybych nezmínil, že o svoje křeslo přišel notorický šašek George Galloway. Už jenom to by byl důvod slavit. Galloway je ultralevičák, pro kterého byla Labour Party příliš napravo a příliš málo anti-izraelská, tak si založil vlastní stranu, RESPECT, složenou z podivné směsice anarchistů, socialistů a muslimů. Tato tlupa se samozřejmě nemůže pořádně shodnouti na programu, např. proto, že sekulární levičáci podporují manželství gayů, kdežto konzervativní muslimové by chtěli trestat homosexualitu smrtí. Shodnou se ale na nenávisti k Izraeli a Židům, a to nejen abstraktní. Mají za sebou už několik výrazných činů. Příklady:

* Jedna z jejich výše postavených členek – Angličanka jménem Carole Swords, žádná muslimka – se veřejně vyjádřila, že “Sionisté jsou švábi … hmyz, který musíme zadupat do země.” a při blokádě izraelského zboží v TESCU zbila nějakého Žida, kterému se akce nelíbila.

* Pár dní před volbami vyhodili muslimové z RESPECTU židovského novináře (Angličana, ne Izraelce) ze své tiskové konference, přičemž mu dali pár ran a přidali nadávky. Galloway se k tomu vyjádřil, že ze strany novináře šlo o špinavou provokaci.

[ad#velkadolni]

Galloway kandidoval na poslance v Bradfordu, což už je dost islamizované město. Labouristé proti němu nasadili Naseem Shah, mladou Pákistánku, která nenosí šátek a která měla – na rozdíl od akademických běloruček z ústředí partaje – opravdu těžký život. RESPECT proti ní rozpoutal několikaměsíční kampaň agresivních lží. Nakonec však získala 19 tisíc hlasů proti Gallowayovým osmi tisícům, což byl pro G.G. velký výprask. Samozřejmě žádá o přepočítání a obviňuje opozici z podvodů, ale jeho politická kariéra je nejspíš u konce.

A na to, si, milý čtenáři, připijeme. Nejlíp něčím, co je podle islámských pravidel haram. Co třeba dobrou whisky?

ZDROJ: Ibn Warraq

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...