27.10.2016
Kategorie: Politika

Neřízená střela z Hradu

Sdílejte článek:

ANTONÍN BERDYCH

Fenoménu Jiřího Ovčáčka se nemohl vyhnout nikdo, kdo českou politiku alespoň občas sleduje. V mediální bublině sociálních sítí je jakýkoliv jeho zastánce těžko k nalezení; spory se vedou jen o to, zda se jeho působení řešit má či nikoliv. Z pohledu Českých souvislostí nazrál čas se k tomuto jevu rozhodně vyjádřit.

 [ad#clanek-respo]

Jiří Ovčáček se nevzal ze vzduchoprázdna, už před pěti lety jej zcela nevybíravými slovy hodnotil expremiér Paroubek. Za nelichotivá označení na jeho adresu Paroubek prohrál soud na ochranu osobnosti; v dnešním naladění Ovčáčkových hodnotitelů by ale zcela zapadl. Z jejich pohledu tak byl Paroubek vlastně hrubým, ale jasným vizionářem.

V čem je hlavní problém s hradním mluvčím? Metody, kterými pracuje, jsou tvrdé a velmi efektivní. Pokusme se je stručně popsat: především dlouhodobě buduje obraz nepřátel Miloše Zemana coby úzké a izolované skupiny. Zemanovy skandální výkony Ovčáček pak řeší buď protiútoky na prezidentovy kritiky, nebo alespoň odváděním pozornosti. Nenajde-li jinou cestu, dokáže hněv veřejnosti namířit sám na sebe a Zemana tím ochránit.

To vše činí hluboko pod čarou vkusu a elementární slušnosti. Tím boj o Zemana úmyslně přenáší do oblasti, ve které se pohybuje lépe než jeho protivníci: do bahna. A tak, jako husité u Sudoměře utopili v bahně křižáky, se i Ovčáčkovi „daří“ obrana jeho Zemana.

Je to normální?

I velký cynik v oblasti veřejné komunikace musí vidět, že Ovčáčkovo působení je daleko za jakoukoliv hranou. Prokazatelné lhaní je vždycky chybou, ať už je úmyslné či nahodilé. Mnoho veřejných vyjádření navíc nese osobité Zemanovy rysy: amatérismus následovaný tvrdošíjným lpění na prokázaném omylu. K završení pak přichází pomstychtivost vůči komukoliv, kdo Zemana či Ovčáčka citlivěji zasáhne.

Soustředíme-li se na výkon práce mluvčího, měl by i při nejtvrdších útocích držet masku profesionála. Jiří Ovčáček místo toho klesá k osobním útokům a na sociálních sítích napadá i okrajové figurky politicko-mediální šachovnice. Zda o tom vůbec jeho nadřízení vědí, je ve hvězdách. Zde již teze o „efektivní práci“ nestačí a publicista předává úkol hodnocení zcela jiné, zejména lékařské profesi.

Podstata věci se ale nemění a rozhodně není normální. Za nemalé peníze platíme státního úředníka, který se zcela vymyká popisu své práce. Napadá novináře i politiky, občas podniká i prostoduché a urážlivé výroky na cizí státní příslušníky či státy. Řešit to mají jeho nadřízení, to se však bohužel nikdy nestane. Odpovědnost za jeho působení tak bezezbytku nese prezident Miloš Zeman. Tak, jako si neplatíme z našich daní mluvčího, aby zamořoval veřejný prostor, si neplatíme ani prezidenta, aby to celé rozněcoval a pak kryl.

Lze věřit, že chování a práci mluvčího Ovčáčka nemůže schvalovat všech 54,8 % voličů, které Zeman v roce 2013 měl. Nezbývá než proto doufat, že každým dalším nízkým útokem, lží či denunciací vypuštěnou z jeho tiskového úřadu může Zeman o několik hlasů přijít. Je to však jen malá náplast na rozklad politické kultury, které nyní díky němu čelíme.

 [ad#clanek-respo]

ZDROJ: České souvislosti

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 3,89 out of 5)
Loading...