4.4.2021
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Nároková společnost

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

Žijeme ve zvláštní době. Kdysi to bývalo tak, že lidé byli odměňováni na základě svých zásluh. Pracovali, tak dostávali mzdu. Pilně studovali, získávali vysokoškolské tituly. Chovali se slušně, bylo s nimi zacházeno slušně. A naopak. Jak se říká v Česku: „Bez práce nejsou koláče.“ Líní studenti byli ze školy vyhozeni. Když lidé porušili zákon, následovaly nějaké sankce. Tyto kdysi stěžejní a neměnné věci se ale začínají měnit.

.
Je pravda, že heslem komunistů bylo „Každému podle jeho potřeb“. Lidstvo by ale v současnosti mělo být chytřejší a vědět, že to takto nemůže fungovat. Lidé mají spoustu potřeb. Od těch základních: jídlo, bydlení, zdravotní péče, vzdělání až po ty vyšší: hromadění majetku, luxusní dovolená, adrenalinové zážitky atd. Lidská rasa se vždy vyznačovala tím, že chtěla, anebo musela, naplňovat své potřeby. To je naprosto přirozené. Mělo by to ale fungovat tak, že lidé vyvinou nějaké úsilí, snaží se a ty věci si zaslouží. Bohužel, jak se nám opět vrací myšlenky socialismu, tak se někteří jedinci zase zaštiťují oblíbenou frází: „Já mám na to právo.“ Touto frází je nám vlastně říkáno to, že lidé mohou něco automaticky dostat, aniž by se o to nějakým způsobem přičinili. Je to prostě něco za nic (something for nothing). Uvedu pár příkladů.

Některé evropské státy experimentují s tzv. základním nepodmíněným příjmem. To znamená, že lidé budou dostávat určitou finanční sumu, nějaký základní příjem, ale bez jakékoli zásluhy. Prostě každý měsíc budou dostávat peníze na účet, aniž by pracovali. Propagátoři této tzv. revoluce v sociálním zabezpečení si od toho slibují vytvoření společnosti, která bude spokojenější, kreativnější a svobodnější. Je to vskutku krásná myšlenka. Má to jeden háček: Kdo to všechno bude financovat? Socialisté by opět rádi rozdávali, ale už samozřejmě neřeknou na úkor koho. Řeknu vám na úkor koho. Na úkor lidí, kteří se rozhodli vydělávat si peníze prací, platit daně a žít spořádaným životem. Vyplácení sociálních dávek mi nevadí, ale musí to být podmíněno nějakou snahou. Snahou najít si práci. Lidem se jednoznačně musí říci, že žít ze sociálních dávek není normální. Novodobí levičáci nám ale říkají, že tak můžeme žít a že budeme všichni šťastni. Ne, to opravdu nebudeme. Člověk, který bude jen sedět doma a na účet mu budou jen tak chodit peníze, rozhodně nebude mít žádnou motivaci snažit se být nějak kreativní anebo prospěšný společnosti. Bude jen žít na úkor druhých.

V Americe se objevuje takový nešvar. Vysokoškolští absolventi žalují své alma mater, protože se jim po studiu nevede tak, jak by očekávali. Od absolvování vysoké školy si slibovali vysoké platy, nádherné domy, přepychová auta, spokojené životy. A ono nic. Tito mládežníci bohužel nepochopili, že pro zajištění spokojeného života nestačí jen absolvovat vysokou školu. Klíčovými faktory jsou: co a kde. Co jsem studoval a kde jsem to studoval. Pak je samozřejmě důležité, jakou práci jsem si našel, jak jsem se dokázal uplatnit v praxi, jestli svou práci dokážu zvládat. Spousta amerických vysokoškoláků ale žije v bublině, že celý život to bude jako při studiu, že teorie a praxe se nijak neliší. Jenomže ony se liší.

Takovým dalším příkladem nárokové společnosti je snaha levice o zajištění toho, čemu říkají důstojná mzda. Podle jejich slov má každý člověk právo na důstojný život a k tomu mu má sloužit důstojná mzda. Vyvstává tady otázka: Kolik činí ta důstojná mzda? Řekl bych, že je to silně subjektivní. Někdo by řekl, že to je například 30 000 Kč hrubého, jiný zase, že je to moc málo, že by to mělo být alespoň 40 000 Kč hrubého a třetí by řekl, že pro něj by to bylo 70 000 Kč hrubého. Socialisté totiž při svých plánech zapomínají na trh. Na trhu je cena udávána nabídkou a poptávkou. Zavedení jakýchsi tabulkových platů na všechna zaměstnání by znamenalo naprosté odmítnutí tržní ekonomiky a zavedení plánované ekonomiky. Člověk by měl své příjmy zkrátka dané nějakou tabulkou, kterou by vytvořil nějaký „chytrý“ státní úředník.

Je potřeba vystavit jasnou stopku všem takovýmto snahám těchto novodobých levičáků. Ono to totiž nemá žádné hranice. Lidé takto mohou začít říkat, že mají právo na bezplatné zdravotnictví, školství, bydlení a jiné věci. Zapomíná se, že toto všechno musí někdo zaplatit a idea vysokého zdanění lidí s nadprůměrnými příjmy je hodně plytká. Namísto každému podle jeho potřeb, bychom se měli řídit, každému podle jeho zásluh. Člověku se musí vyplatit pracovat, a ne čerpat sociální dávky. Studovat obory, které mají perspektivu, a ve kterých se člověk může uplatnit na trhu práce. Je třeba odmítnout tabulkové platy a řídit se trhem a finančními možnostmi státu. Jedině takto je to spravedlivé a ne naopak.

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,57 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky