Nálety Rudé armády 9. května 1945 (II.)

Propaganda kolem náletů amerického letectva

Hlavním mottem většiny článků o spojeneckých náletech, které byly publikovány v komunistickém tisku, bylo, že již neměly své opodstatnění a jejich úkolem bylo zničit průmyslové podniky, aby je nemohlo využívat poválečné Československo, případně že byly cíleně bombardovány civilní čtvrtě měst. ^[6]

V prvních letech po válce se v tomto duchu hovořilo především o objektech ČKD ve Vysočanech a plzeňské Škodovky. Zvláště bombardování západočeské továrny je v různých diskusích živé ještě dnes. Autoři článků upozorňují na to, že výroba v těchto podnicích byla na konci války zanedbatelná a jejich bombardování proto nesmyslné.

„Deset dnů před výbuchem pražského povstání, čtrnáct dnů před osvobozením a koncem války, ve chvíli, kdy americká vojska stála 70 km od Plzně, byl proveden nejbrutálnějším způsobem útok na plzeňskou Škodovku. Není u nás nikoho, kdo by nepochopil, proč se tyto zločiny staly. Mohly zničené závody dodat ještě něco hitlerovské armádě? Nemohly a nic již pro ni nevyráběly. Anglo-americkým inmperialistům (sic) šlo o to poškodit československý průmysl, učinit naši republiku závislou na americké „pomoci“, na politickém diktátu, proměnit naši zem v ssutiny a pak jedním prstem nabízet a současně oběma rukama brát. To byl smysl náletu na Prahu, na Plzeň, Zlín, Brno, Kralupy a další a další města.“

Psal například v březnu 1950 v Rudém právu Adolf Hradecký. ^[7]

Gustav Rada ^[8] podal v dubnu 1950 další zkreslené vysvětlení událostí konce války:

„Američtí imperialisté však ani v nejmenším neusilovali o oslabení hitlerovského potenciálu. Soustavně využívali druhé světové války k budování a upevňování svých politických a hospodářských posic. I Československo chtěli uchvátit. Třebaže naše země utrpěla již dost mnichovským diktátem a dlouhotrvající okupací, potřebovali ji učinit ještě povolnější. Pokusili se zničit jádro našeho hospodářství — těžký průmysl. Proto v posledních týdnech války pod záminkou „pomoci“ ničili náš těžký průmysl — Škodovku, Českomoravskou i velké závody v Brně. Chtěli podlomit a oslabit základy nově se tvořícího a osvobozeného Československa.“

U tohoto úryvku musíme připomenout, že americké letectvo naposledy bombardovalo moravskou metropoli 20. listopadu 1944 (pokud nebereme v úvahu neplánovaný nálet 19. prosince 1944, jenž nezpůsobil větší škody ^[9]). Dubnové nálety na Brno byly totiž čistě v režii letounů 5. a 17. letecké armády Rudé armády. ^[10]

Když se slavilo desáté výročí konce 2. světové války, autoři propagandistických článků v Rudém právu poprvé zmínili i nálet na Prahu 14. února 1945. Jeden z autorů například chybně uvedl, že americké bombardéry startovaly ze základny Forli v Itálii. Ve skutečnosti šlo o americké bombardéry 8. letecké armády ze základen ve Velké Británii. Vzhledem k tehdejšímu stavu historického bádání to nemůžeme autorovi vyčítat, ale zamyslet se musíme nad jeho dalšími slovy v duchu rétoriky studené války:

„A tak tehdy, kdy Američané postupovali klidně a bezpečně a německá vojska se jim vzdávala telefonicky, kdy Sovětská armáda ještě tvrdě bojovala s esesáckými divizemi, tehdy hořela Praha po tragickém náletu…“ ^[11]

Deset let po válce se objevilo i tvrzení, že Spojenci schválně nebombardovali válečné podniky během války.

„Čas dal též správnou odpověď na otázku, proč nechávali Američané válečný průmysl v Kralupech — a nejen v Kralupech, i v Plzni, Praze a jiných městech — v průběhu války téměř nepoškozen. Umožňovali fašistům, aby ho mohli co nejlépe využít k boji proti Sovětskému svazu. Až na konci války bylo v zájmu kapitalistů, aby nejdůležitější závody v zemích, jež budou osvobozeny Sovětskou armádou, byly zničeny. Už tenkrát, ještě než dozněla děla na frontách, začali připravovat novou válku, napsal další z autorů.“ ^[12]

V závěrečném dílu pohlédneme už na atmosféru v Mladé Boleslavi a krátký cyklus si shrneme.