2.9.2014
Redakce
0
Kategorie: Historie, Politika

O ledoborcích a multikulturalismu; k výročí zahájení II.sv.války

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 02|09|2014

Josef Vissarionovič Stalin prý ve svých tajných projevech, určených pro vybrané členy politbyra KS SSSR, nazýval Adolfa Hitlera ledoborcem revoluce. A podporoval jej až do konce třicátých let. Sice skrytě, ale tak účinně jak jen mohl. A tato podpora, kterou nám dnes historikové cudně zamlčují, vyvrcholila paktem Molotov-Ribentrop z léta 1939, který v podstatě otevřel dveře II. světové válce.

 

[ad#hornisiroka]

 

Stalinova politická strategie byla v zásadě jednoduchá a přímočará. Do žádného socialismu se lidé dobrovolně nehrnou. To je fakt, který si museli připustit i vládcové SSSR. Ba právě naopak, ze socialismu lidé utíkají. Ostatně málokterý člověk touží stát se bezvýznamnou, postradatelnou součástkou obřího, neosobního mechanismu, kde každé jeho hnutí je shora přísně řízeno a sledováno vrchností, která novátorsky kombinuje „vlídnost“ pruských kasáren s dálně východní krutostí. Ne soudruzi, opravdu není realistické počítat s přechodem k socialismu v konsolidované, prosperující zemi! Ale což takhle v zemi rozvrácené válkou?

 

Proto Stalin válku potřeboval. Velikou a celoevropskou. Takovou, aby se tak zvané „buržoasní“ státy Evropy navzájem zcela vyčerpaly a zbídačily. A pak SSSR, dosud stojící stranou…. No, chybička se vloudila. V létě 1941 se to jaksi zvrtlo.

 

Ale proč o tom vlastně hovořím? Kvůli té myšlence ledoborce. Oni totiž západní marxisté a neomarxisté po válce dlouho dumali, proč se jim tak nedaří. Proč právě ti prostí lidé, dělníci, řemeslníci, obchodníci, pro které oni, jak tvrdí, ten krásný nový svět chystají, proč právě oni ty jejich vznešené myšlenky tak zarytě a striktně odmítají. Že by je špatně a nebo málo propagovali? No, při pohledu za východní stranu tehdejší železné opony, kde socialismus vládl železnou rukou a propaganda jela 24 hodin denně, začalo bystřejším z nich docházet, že to jen v propagandě nebude.

 

 

V oněch nešťastných zemích východní Evropy totiž mocná, všeobjímající, goebbelsovská propaganda socialismu jaksi stékala po zádech přikrčených a zastrašených obyvatel jak voda po kachním peří a nezanechávala moc stop. Lidé si mysleli své, na oficiálním fóru sice formálně přikyvovali, ale doma, mezi svými, mluvili jinak. A když se někomu z nich naskytla možnost z toho „ráje pracujících“ zdrhnout, málokdy zaváhal.

 

Čím to, k sakru, jen může být, dumali neomarxisté, až jim to docvaklo. Kultura! Ta tradiční, evropská kultura. Zakotvenost lidí v této kultuře a tradici. Heureka! Když byl problém odhalen, tak se řešení už nabízelo samo: rozvrátit tu kulturu, která odporuje vznešeným a pokrokovým myšlenkám, vytěsnit ji z veřejného prostoru. Začít se musí ve školách. Odvrátit mladé od tradičních vzorů, využít přirozeného sklonu mládeže k revoltě proti světu rodičů.

 

Z počátku se zdálo, že se dílo daří. Revoltující, indoktrinovaná mládež na barikádách roku 1968 zcela odmítla svět svých rodičů a jejich hodnoty. Byl to čas hippies, revolty a převratu hodnot. Západní společnost byla těžce raněná, ale ne rozvrácená. A podle hesla: „mladí bouřliváci, staří hoffráti“ se většina účastníku tohohle přerostlého mejdanu časem začala postupně zařazovat. Ženili se, budovali kariéry…

 

Takže takhle by to nešlo, dumali neomarxisté. Dračí semeno sice bylo zaseto, ale úroda jaksi neodpovídala očekávání. Bylo to třeba nějak urychlit. Chtělo to nějaké beranidlo. A tak se dostáváme znovu k myšlence ledoborce.

 

Někdo asi vyhrabal zajímavou studii z 60.let z USA. Tam dělali pokus. Vzali desetičlenný, stejnorodý kolektiv pracovníků v továrně. A zjišťovali loajalitu oněch pracovníků ke svému kolektivu. Tedy například ochotu zaskočit za kolegu, přesunout si dovolenou, dodělat práci za chybějícího a tak. Zjištěnou hodnotu označili jako 100%. Pak do kolektivu zařadili člověka ze zcela jiného kulturního okruhu. Jednoho. A s údivem zjistili, že loajalita poklesla na 50%!

 

To je síla, soudruzi, při desetitiprocentním multikulturním obohacení, pokles soudržnosti o 50%! To by mohlo být ta pravá páka na tradiční společnost, dosud vzdorující všem ranám osudu! A tak slavně vyplul atomový ledoborec revoluce číslo 2 s názvem multikulturalismus.

 

Ne, nemylme se a nepodceňujme nepřítele. Na marxismem prosáklých prestižních univerzitách západní Evropy je spousta extrémně bystrých mozků. Aby se člověk udržel ve své skvěle placené sesli na všech těch obskurních a nesmyslných katedrách kulturních antropologií a gender studies musí být inteligentním a zdatným intrikánem. A právě tito lidé projektovali ledoborec multikulturalismu.

 

Správná kultura, k „obohacení“ Evropy se nabízela sama, islám. Agresivní, rigidní a vztahovačný systém hodnot, naprosto nekompatibilní a neschopný dlouhodobější koexistence s jakoukoli kulturou jinou. Smrtící kombinace masové nevzdělanosti, extrémní natality, dost pozitivního vztahu k násilí a hlavně – hlubokého přesvědčení o své absolutní, bohem dané nadřazenosti. Teď ještě v Evropě připravit půdu. Tedy motivovat politiky k pozitivnímu vztahu k islámu a odzbrojit jeho kritiky.

 

Ten první úkol byl snazší. Politici zpravidla uvažují pragmaticky a většinou (bohužel) v krátkodobém horizontu: co je teď výhodné pro stranu, je výhodné i pro mě, mou moc a mé prebendy. A stát, země? Ale dejte pokoj, volby jsou na krku…! A tak nebylo těžké vysvětlit politikům levice, rozpačitým z úpadku voličských preferencí, koho a co že volí migranti a gastarbajtři, zpravidla muslimského vyznání, kteří už v Evropě jsou. No sociální jistoty, přece! Přídavky, dávky, podporu… no zkrátka levici, která jim nasype aniž by se museli přičinit. Takový volební potenciál!

 

A už to jelo. Od takzvaného spojování rodin, tedy hromadného nájezdu co nejširšího rozvětveného příbuzenstva za každým gastarbajtrem, až po programový dovoz voličů do „země zaslíbené“, prováděný tou „správnou“ přistěhovaleckou politikou v Británii a Švedsku. Jak tehdy prohlásil jeden z vůdců britské Labor party: Vymácháme konzervativcům hubu v různosti!

 

Složitější byl úkol paralyzovat přirozenou obranu společnosti. Jeho plnění bylo svěřeno tak zvaným „elitám“. Jejich typickým představitelem je zpravidla absolvent nějakého obskurního uměleckého, nebo humanitně – sociálního oboru. Neví sice nic o genetice mitochondrií, ani nespočítá nosnost překladu, ale cítí se morálně povznesen nad lidmi, kteří tyto přízemnosti ovládají. Prostým lidem pak pohrdá zcela.

 

 

Takovíto lidé postupně zcela ovládli mediální prostor v Evropě i v ČR a infiltrovali prakticky všechny politické strany. Jejich třífázová metoda by se dala popsat jako: „sluníčkaření“, nálepkování a ostrakizace. První fází je úporná propagace všeho cizího, jiného, odlišného a nekonformního, a to s bezelstnou tváří šťastného tříletého dítěte, přesvědčeného o dobrotě všehomíra. Nálepkování pak přichází, když si s nimi dovolí někdo nesouhlasit. Takový je ihned označen nálepkou, například jako fašista, xenofob, islamofob a bůhví co ještě. Třetí fáze, ostrakizace, nastoupí v okamžiku, kdy se již jednou označený fašista nestáhne do úkrytu, ale drze oponuje. Takový je pak bojkotován všemi medii. Je v nich haněn a vláčen špínou, ale se svým názorem, nebo obhajobou nemá šanci nikde prorazit, protože přece „s fašistou se nemluví“ a takovéto individuum se přece u nás nesmí veřejně vyjádřit ani k obchvatu Mělníka…

 

Takto je zkonstruován nový, moderní, revoluční ledoborec multikulturalismus, který už úspěšně drtí Evropu a toto je jeho posádka. Jeho úkol je v lecčem dost podobný ledoborci historicky prvnímu, tomu ze třicátých let minulého století: rozbít evropskou společnost, pauperizovat ji, atomizovat, zlomit její vůli, zabránit jí v předávání tradičních hodnot a tím jí zbavit sebeobrany. Připravit ji na Socialismus II reloaded.

 

Naštěstí žádná, byť sebemocnější loď není nepotopitelná. Nejsme úplně bezmocní. Třeba i pouhé šíření informací kdo a proč se u nás ve službách tohoto monstra angažuje a odmítání volit strany, na jejichž kandidátkách se profláklí multikulturalisté vyskytují je jedním z efektivních způsobů vrtání děr pod jeho čarou ponoru. Věřím, že přijdete i na další způsoby. Vždyť jsme dokázali rozložit zevnitř i ten socialismus!

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky