Kdo zve nácky do naší země je zrádce

Seznam na konci článku koluje po netu. Jsou to lidé, kterým se líbí skutečnost, že se do Brna slétne 200 nácků. Ano, nácků. Je zbytečné říkat jim Sudeťáci, protože to byli a jsou náckové. Víte, co je na této skutečnosti nejhorší? Že nebýt zrádců z našich vlastních řad, nikdy bychom tohle nemuseli řešit. Jak je vůbec možné, že se chce někdo omlouvat za odsun, který jim byl nařízen Postupimskou dohodou? To v té době byli všichni špatní a jen ti ubozí nácci byli špatně pochopeni?

Člověku je až do breku, když to všechno ví. Oni si tu budou pochodovat v měsíci květnu, kdy nás osvobodila sovětská armáda. Kdy tady padlo 140 000 Sovětů a přes 30 000 Rumunů. Tiše zuřím, protože si při tom vzpomínám na vypálené vesnice, vraždění v koncentračních táborech, na mučení. Jak to, že nikdo nechce slyšet, že nás Slovany chtěli nácci vyhladit? Po celém světě, kde všude ti zmetci byli, měly země svoje názvy, ale my? My jsme byli Protektorat Böhmen und Mähren.

My jsme byli ta pokořená a zneuctěná země, a přesto se mezi námi najdou tací, kterým to nevadí a ječí nahlas cosi o vině. Krucinál, o čí vině? O naší? Čím jsme se provinili? Že se u nás před válkou měli jako prasata v žitě? Že nás za války chtěli vyhladit? Kdybychom jim po válce naložili ještě víc, bylo by to pořád méně, než oni naložili nám. Kdo nectí své mrtvé padlé za války a líbá poslušně germánský prsten, je zrádce národa a plive na hroby padlých předků.

Je fascinující, jak rychle se z „nikdy nezapomeneme“ stalo „raději se nebudeme ptát“. Ta snaha být za každou cenu světoví a tolerantní nás občas vede k tomu, že si necháme dupat po vlastním prahu lidmi, jejichž předkové ten práh chtěli vymazat z mapy. Ono se to hezky filozofuje o smíření v kavárně u vídeňského kafe, ale v Lidicích nebo v brněnských Kounicových kolejích ta „omluva“ zní tak nějak dutě. Historie není švédský stůl, aby si z ní každý vybral jen to, co se mu zrovna hodí do politického krámu.

Podívejte se na ten seznam pozorně. Spisovatelé, herci, politici, lidé, kteří se rádi označují za „elitu“ a svědomí národa. Je to neuvěřitelný cynismus. Zatímco zbytek republiky v květnu zapaluje svíčky u pomníků obětí nacismu a připomíná si konec nejstrašnějšího utrpení v našich dějinách, tito pánové a dámy si v Brně chystají chlebíčky pro potomky těch, kteří to peklo rozpoutali.

Najednou je pro ně Postupimská dohoda jen nepohodlný cár papíru? Když se jim to hodí, ohánějí se právem a evropskými hodnotami, ale když jde o národní hrdost a úctu k vlastním mrtvým, je to pro ně jen „přežitek pro nevzdělance“. Tohle není žádné moderní usmíření. Je to tanec na hrobech a plivnutí do tváře každému, kdo přežil mučení v Kounicových kolejích nebo musel sledovat, jak mu nacisté vypalují domov.

Ptejme se jich nahlas: Kdo z těchto lidí se omluví rodinám z vyvražděných obcí dřív, než se začne v Brně klanět germánskému prstenu? Odpovědi se nejspíš nedočkáme, protože v jejich salonním světě se na hrdost a historickou pravdu už dávno nehraje. Tam se hraje jen na to, kdo se komu víc zalíbí.

Radim Fiala je poslal do prdele a je to moc dobře

Seznam 36 osobností, které se podle informací iniciativy Meeting Brno ztotožnily s textem pozvání pro Sudetoněmecké krajanské sdružení do Brna na květen 2026:

Miloš Doležal (spisovatel a redaktor)
Tomáš Halík (kněz a teolog)
Josef Holcman (spisovatel)
Matěj Hollan (politik a aktivista)
Petr Hruška (básník)
Karel Hvížďala (novinář a spisovatel)
Mojmír Jeřábek (spoluzakladatel Meeting Brno, autor textu)
Dora Kaprálová (spisovatelka a publicistka)
Vladimír Karfík (literární kritik)
Pavel Kosatík (spisovatel a historik)
Jiří Kratochvil (spisovatel)
Eda Kriseová (spisovatelka a novinářka)
Daniel Kroupa (politik a filozof)
Mikuláš Kroupa (ředitel Post Bellum)
Josef Mlejnek (básník a kritik)
Bedřich Moldan (ekolog a politik)
Dobrava Moldanová (literární historička)
Petr Oslzlý (dramaturg a pedagog)
Petr Pithart (politik a historik)
Bolek Polívka (herec a mim)
Petr Pospíchal (disident a diplomat)
Jaroslav Rudiš (spisovatel)
Pavel Rychetský (právník a politik)
Břetislav Rychlík (režisér a dokumentarista)
Vít Slíva (básník)
Olga Sommerová (dokumentaristka)
Jiří Suchý (divadelník a hudebník)
Jan Šabata (politik)
Anna Šabatová (bývalá ombudsmanka)
Marcela Šabatová
Pavel Švanda (spisovatel)
Milan Uhde (spisovatel a politik, autor textu)
Petr Uhl (in memoriam – text navazuje na jeho dřívější aktivity)
Jan Urban (novinář)
Ludvík Václavek (germanista)
Václav Vacek (kněz)

Text pozvání, který připravili Mojmír Jeřábek a Milan Uhde, byl oficiálně zveřejněn v listopadu 2025. Samotný sjezd (76. Sudetoněmecké dny) se má v Brně uskutečnit v termínu 22.–25. května 2026. K tomuto seznamu je třeba připočíst organizaci s názvem „Moravské zemské hnutí“, která jako jedna z prvních agilně podpořila konání sjezdu sudetských Němců v Brně.