15.10.2020
Kategorie: Společnost

Na písknutí kleká jen lokaj

Sdílejte článek:

JAN POPP

Dnešním dnem pro mě skončil fotbal. Přesně řečeno reprezentační fotbal.

Na klubové úrovni chodím na zápasy od roku 1986, kdy se plzeňská Škodovka plácala jak jojo mezi první a druhou ligou. Jeden čas jsem byl i člen ,,kotle”, nosil vlajku na zádech a oblíbenou kratochvílí byly rvačky s fans soupeře. A samozřejmě kradení vlajek. Dodnes mám vlajku Sparty, Slavie, Baniku a Xaverova.

Po vojně mě na klubové úrovni fotbal prakticky nezajímal, až když první syn a posléze i druhý začali hrát tento sport závodně, bral jsem je na tribunu. Často i na Ligu mistrů, se starším jsme byli v Mnichově.

Asi před dvěma lety, začal za Viktorku hrát první černoch (myslím stabilně, v devadesátých letech jich tu pár sedělo na lávce). Vždycky jsem byl na Plzeň hrdej, že nepotřebuje pomoc opálených borců, jako pražské kluby. A tu ligu jsme vyhrávali. S příchodem prvního černocha jsem prohlásil: ,,A už na ně chodit nebudu!”. Rasismus? Podle mě jen a jen moje rozhodnutí.

V reprezentaci někdy loni vymysleli, že venkovní zápasy budeme hrát v žluto zelených dresech. Národní barva jak řemen. Nadávali jsme, přesto jsme fandili. I dnešní soupeř Skotsko, kdysi hrálo venku v růžových dresech.

Ale dnes vše skončilo. Naši reprezentanti si před zápasem poklekli na podporu BLM…

Nebudu psát, proč to udělali a dělat to neměli, ale pro mě mužská fotbalová reprezentace této republiky skončila. Nepřeju jim nic špatného, jen mě prostě nezajímají. A to jsem byl na MS1990 v Itálii a na dalších 12 zápasech během svého života.

Teď mě zbývá fandit Popovicím ve 4.třídě, svým fotbalovým synům a repre v hokeji.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (68 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...