Chorvatsko za tři hodiny

Minulý týden se během několika dnů měnily podmínky ke vstupu do Chorvatska přímo o sto osmdesát stupňů. Nejprve samotní reportéři ČT, kteří se vydali na „průzkumnou“ cestu do Chorvatska, oznámili, že Chorvatsko „nic nepožaduje“. Na slovinsko-chorvatských hranicích byl více méně klid. Chystali jsme se do Chorvatska 2. července a zprávy se zmínily o zpřísnění podmínek ke vstupu do Chorvatska s tím, že na hranicích se vyžaduje certifikát o bezinfekčnosti alias covidpas.

Vydali jsme se na cestu a první velká zácpa nás čekala v Českých Budějovicích. Jeli jsme v pátek odpoledne a na průjezd jsme potřebovali téměř dvě hodiny. Na česko-rakouských hranicích žádná kontrola, takže hurá na jih. Objednali jsme si nocleh v rakouském hotelu blízko slovinských hranic. Už dávno nejezdíme Chorvatsko na jeden zátah. V hotelu žádný problém, nikdo po nás nic nepožadoval, jenom peníze na zaplacení. Byli jsme jediní hosté v hotýlku s deseti pokoji a patřičně si nás pan majitel vážil.

Druhý den jsme vyrazili po výborné snídani dál. Na slovinsko-rakouských hranicích opět žádný problém, žádná kontrola. Když jsme mířili k dálničnímu přechodu do Chorvatska, poradila nám „chytrá“ navigace, že je na hranicích na dálnici několikakilometrová fronta a vedla nás k nejbližšímu přechodu mimo dálnici. Poslechli jsme a vydali se tak. Tady nás nečekala sedmikilometrová fronta, ale pouze kilometrová. Protože ale na hranicích byl pouze jeden celník, stáli jsme tu na slunci a žáru rovné tři hodiny. Formulář, který Chorvatsko tak striktně požadovalo, celníka nezajímal a chtěl jenom certifikát o bezinfekčnosti. Dali jsme mu ho, on si ho oskenoval a asi po minutě a půl nás pustil. Proto tedy ona tříhodinová fronta. Jak jsme zjistili dodatečně, tři hodiny to trvalo i těm, co zůstali na dálnicí. Nezaznamenal jsem jediný případ, kdy by před námi jedoucí vozidla celník do Chorvatska nepustil. Rozhodně lze tedy doporučit, aby se autem cestující lidé vyhnuli špičkám a naplánovali si přejezd nejlépe v noci. Chorvaté zatím covidpas kontrolují u každého a „zvrhlo“ se to do mnohahodinových čekání.

Pravdou tedy je, že covidpas cestování „nezjednodušil“ – tak, jak se dušovala Evropská komise i Evropský parlament, ale v rukách byrokratů je to samozřejmě překážka k volnému pohybu. Pravdou také je, že v Chorvatsku samotném už po nás covidpas nikdo nepožadoval, ani při ubytování, ani v restauracích. Do obchodů se ještě chodí podobně jako u nás s rouškami.

Přes vytrpěné „příkoří“ na hranicích nás Chorvatsko odměnilo nádherným počasím, krásným mořem – jsme na Hvaru. Užíváme si po dvou letech půstu mořské klima. A pomalu se začínáme těšit na návrat domů.