
Když Pepa krade a Pavel konfiskuje
D. D. KRAJČA
Novinářská práce bývala kdysi řemeslem. Dnes je čím dál častěji disciplínou připomínající krasobruslení. Nevyhrává ten, kdo předvede nejpřesnější výkon, ale ten, kdo se nejlépe trefí do správného narativu.
Seznam Zprávy nám tentokrát oznámily, že Vladimir Putin podepsal zákon umožňující zabavovat majetek emigrantů. Člověk by po přečtení titulku skoro čekal, že ruské úřady právě vyslaly bagry, exekutory a oddíl kozáků, aby zabavili garsonku každému, kdo si v Berlíně nebo Praze otevřel účet a koupil rohlík.
Pak ale uděláte osudovou chybu. Začnete číst dál.
A najednou zjistíte, že skutečný obsah zákona je podstatně složitější, právně konkrétnější a hlavně úplně jiný, než jak jej prezentuje titulek. S takovým zákonem lze souhlasit nebo nesouhlasit. Lze jej považovat za správný, nesprávný, tvrdý nebo nebezpečný. To je legitimní debata. Jenže debata se vede nad skutečným zněním zákona, nikoliv nad jeho mediální karikaturou.
Jenže právě zde začíná problém. Když něco podobného přijme Rusko, vznikají titulky o zabavování majetku emigrantů. Když podobné nebo dokonce tvrdší principy zavede Ukrajina, když se zabavuje majetek osob označených za proruské, když se různými způsoby omezuje majetek či práva ruských občanů v pobaltských státech, najednou slyšíme o obraně demokracie, ochraně bezpečnosti a nezbytných opatřeních. Kouzlo není v samotném činu. Kouzlo spočívá v tom, kdo jej vykonal.
Pepa seje zlo. Pavel seje stejné zlo. Pepa je hrozbou pro civilizaci. Pavel je odpovědným státníkem. Pepa je autoritář.
Pavel je obránce hodnot. A kdyby náhodou někdo poukázal na to, že oba udělali v zásadě totéž, dozví se, že nechápe širší souvislosti.
Právě proto lidé přestávají médiím věřit. Ne proto, že by byli hloupí. Ne proto, že by nedokázali číst. Ale protože si stále častěji všímají, že metr používaný na jedny bývá výrazně kratší než metr používaný na druhé.
Miloš Zeman před lety použil slovo „presstitut“. Mnozí se tehdy pohoršovali. Dnes si však člověk občas říká, zda tím výrazem nepojmenoval jev, který se mezitím stal běžnou součástí mediální krajiny. Ne všechny novináře, to by bylo nespravedlivé. Ale ty, kteří už dávno nehledají pravdu a místo ní pečlivě leští předem připravený obraz světa.
A pak tu máme druhý Zemanův výraz. Mediální hyeny. Ani ten nevznikl náhodou. Hyena si totiž nevybírá podle pravdy. Hyena si vybírá podle toho, kde ucítí nejsnazší kořist. A některé redakce dnes působí dojmem, že jim nejde o pochopení reality, ale o výrobu emocí. Čím jednodušší titulek, čím větší pobouření, tím lépe.
Jenže novinařina nemá vyrábět pobouření. Má poskytovat informace. Má vysvětlovat složité věci tak, aby jim lidé rozuměli. Nemá ze složitého zákona vyrábět jednovětý plakát vhodný na sociální sítě.
Bohužel jsme se dostali do doby, kdy se často nehodnotí samotné činy, ale vlajky nad nimi. Když něco udělá ten správný, hledá se vysvětlení. Když totéž udělá ten nesprávný, hledá se odsouzení. A mezi tím vším stojí obyčejný čtenář, který by rád dostal informace, ale místo nich dostává stále častěji převlečenou propagandu.
Ne tu starou, hloupou a křiklavou. Tu moderní. Elegantní. Usměvavou. Zabalenou do řečí o objektivitě a nezávislosti.
A právě proto je nebezpečnější než ta původní.
Daniel Danndys Krajča, FB
- Létání na eurostroji - 12.6.2026
- Pryč s Klausovizí! - 12.6.2026
- Co válka skutečně dělá s Ruskem? - 12.6.2026


„Bohužel jsme se dostali do doby, kdy se často nehodnotí samotné činy, ale vlajky nad nimi. Když něco udělá ten správný, hledá se vysvětlení. Když totéž udělá ten nesprávný, hledá se odsouzení.“ — ta doba se jmenovala rok 1990 a byl to Václav Havel, kdo zavelel k bezmyšlenkovitému otočení korouhvičky z východu na západ. Najednou bylo vše západní dobré a vše sovětské špatné. Pak se udělalo rovnítko mezi SSSR a Rusko, protože Stalin nebyl gruzínec a invazi v 68 neprosadili pro potřeby poláků a maďarů ukrajinci.
VH nás uvrhl do toho nejhoršího morálního banha svou morální aureolou v kombinaci s tímhle a dalšími úlety typu humanitární bombardování nebo totální zmatení rozdílů mezi demokracií a svobodou.
Je dobré, že si toho konečně po 35 lidé začínají všímat, ale bez pohledu do zpětného zrcátka z toho nic moc dobrého nevzejde.