Čím méně liberální demokracie, tím spokojenější obyvatelstvo

Zmíněný průzkum se zabývá odpovědí na jednoduchou otázku: myslíte si, že je vaše země na správné cestě? Výzkumníci ji letos položili celkem 25 709 respondentů ve 30 zemích napříč kontinenty. Výsledkem je jednoduchá, přehledná grafika. Úplně nahoře jsou státy, jejichž občané jsou přesvědčení o tom, že se jejich země ubírá správným směrem. Dole jsou naopak státy, jejichž obyvatelé jsou většinově nespokojeni až velmi nespokojeni se se směřováním své domoviny.

Horní části tabulky naprosto dominují státy východní Asie. Tak třeba Malaysie – 74% spokojených, Indie – 69%, nebo Thajsko s Indonézií – shodně po 62% občanů, souhlasících se směřováním své země. Na krk jim dýchá jihoamerická Argentina s 55%… a pak už se sestupuje pod 50% spokojených…

Nás ale více zaujme úplný konec tabulky. Co tu vidíme? Kupříkladu Německo (čtvrté od konce) s 23% spokojených, Velkou Británii s 21% a na úplném chvostu to uzavírá Francie s pouhými 10% občanů, souhlasících se současným směřováním své země. Zvláštní. Samé liberální demokracie. Tedy teoreticky ostrovy prosperity, bohatství a svobody pro každého občana. Majáky pokroku, svítící na cestu ostatním… Alespoň tak nám zdejší realitu popisují místní, mainstreamová média.

Že tu nejde o nějaký nešťastný omyl nebo náhodný výkyv statistiky, to nám potvrdí i další, dílčí a lokální průzkumy. Podívejme se třeba na jinou, letošní studii z Německa. V průzkumu agentury Forsa, který publikovala Německá federace státní správy, uvádí pouze 17 % respondentů, že důvěřují státu. Anebo loni, ve Francii: drtivá většina dotazovaných  uvedla, že má „malou až žádnou důvěru“ v politické strany (89 %), národní vládu (86 %) nebo národní parlament (80 %).

Mezi námi, divíte se jim? Politiku, kterou nejpozději od tak zvané „migrační krize“ prosazovaly elity Německa, Francie, Británie, stejně jako vedení Evropské únie si každý občan, s IQ vyšším, než má houpací kůň, vyhodnotil jako sobě nepřátelskou, budoucnost jeho rodiny ohrožující a zemi poškozující. A co hůř. Jakékoli pokusy o legální, volební korekci směru, vládnoucí mafie odrážela se vzrůstající drzostí. Od kriminalizace nepohodlných politiků, přes šílené koalice od leva doprava, jen aby se k veslu nedostali zastánci změny… až po soudní rušení „nesprávných“ výsledků voleb. Však jsme to pozorovali v přímém přenosu.

Jak to tedy dělají země na špici „tabulky důvěry“? Státním zřízením, ani formou vlády to asi nebude. Část z těch nejúspěšnějších zemí s nejspokojenějším obyvatelstvem, jsou konstituční monarchie, část federativní republiky. Spíše je proto třeba se podívat na to, co nedělají. A tu by se něco společného našlo.

Žádný z těchto států není liberální a neprovozuje „hodnotovou politiku“. Nevnucuje svým lidem takové kulturní novoty, které obyvatelstvo většinově odmítá, nebo se mu hnusí. Spíše podkuřuje většině a jejím preferencím. Nezachraňují Planetu na úkor životní úrovně vlastního občanstva, neprotěžují přivandrovalce na úkor původního etnika. Menšiny si tu nemohou příliš vyskakovat. Zdejší vlády také ani nezkoušejí mluvit lidem do běžného života a nařizovat, čím smí topit, svítit, nebo jaké auto si smí koupit… Potřebné suroviny a energie pak tyto státy nakupují tam, kde jsou levně k mání, protože životní úroveň a spokojenost vlastního obyvatelstva si tu cení výše, než ideologickou čistotu a mínění „pokrokového lidstva“.

Zdá se, že se tu nám ukazuje podivuhodně jednoduchý vzorec – čím méně „hodnotové politiky“ a liberální demokracie, tím spokojenější obyvatelstvo.